DEVATENÁCT

258 10 5
                                    

O týden později:

Ten zbylý týden utekl jako voda. Nestačila jsem se ani divit.
Jenže mi ještě od té doby co odjel nezavolal a já nechtěla být nějaká stíhačka. Jen doufám,že je v pořádku.

Všechny své věci jsme si už naskládali do autobusu.

"Jej lidí doufám,že se tedy sejdem."smutně řekla Andrea.

"Jasně."odvětila jsem s úsměvem.

"Budete my chybět."řekla Magda a rozbrečela se.

Všichni jsme se obejmuli,jenže mi tu chyběl.

Jeho hlas.

Vůně.

Umění mě naštvat za sekundu.

Nad tím jsem se jenom uchechtla.
Nastoupili jsme do busu a sedli si. Seděla jsem sama,neboť Luis mi Magdu zabral.

Nandala jsem si sluchátka a začla poslouchat.
Měla bych mu aspoň napsat SMS?
Ne nemysli teď na něho!

Jak mě se bude stýskat po Louisovi a Magdě. Stali se mými nejlepšími přáteli.

Zavřela jsem oči a usnula.

Příjezd:
"Nami vstávej!"zakřičela Magda.

Rychle jsem se zvedla a hned se bouchla o nějakou trubku co tam byla.

"Au co se stalo?"nervózně jsem se na ni podívala.

"Jsme tu."posmutněla.

Na jednu stranu jsem byla ráda,že uvidím zase rodinu,ale na druhou se mi chtělo opět brečet protože se musím rozloučit s mými přáteli.

Vystoupili jsme a vzali si své tašky.

Udělali jsme kroužek. A smutně na sebe koukali.

"Fajn i když jsem to nechtěla přiznat, mám vás ráda lidičky a budete mi neskutečně chybět."rozplakala jsem se.
Všichni jsme se najednou obejmuli.

"Budeme si psát."nařídila mi Magda. Vlastně i Luis.

"Určitě."naposledy jsem je Obejmula a porozhlédla se po okolí.

"Mami! Tati!"zakřičela jsem a rozeběhla se k nim. Hned jsme byli v objetí.

"Chyběli jste mi."odtáhla jsem se.

"Ty nám taky zlatíčko."

Pak jsem se koukala po Benovi.

"Kde je Ben?"

"Chyběl jsem ti sestřičko?"otočila jsem se a obejmula ho.

"Beru to jako ano."zasmál se a přitiskl si mě ještě více k sobě.

.....

Už jsem týden doma a nic.

Nenapsal.

Nezavolal.

Prostě nic.

Jsem jako tělo bez duše. Rodiče si o mě dělají starost. Neřekla jsem jim o něm. Taky proč tohle znamená asi,že je konec. Proč by se jinak neozval.

Cink. Zpráva!

Rychle popadnu mobil a modlím se,aby to byl konečně on.

Na chvíli jsem pocítila zklamání,když jsem zjistila,že mi píše Magda.
Ale hned ho vystřídal druhy pocit a to radost,že si na mě vůbec vzpomněla.

M:ahoj Nami
N:ahoj!
M:doufám,že mě ještě znáš :). Nechtěla by jsi někam vyrazit?
N:ano znám. Jasně! Kde se sejdeme?

Za nedlouho už jsem byla připravená vyrazit na místo určení.

"Mami,tati?"

"Ano?"

"Mohla bych jet za kamarádkou?"

"Kdo je ta "kamarádka"?"úšklíbl se táta. Já ho miluju.

"Je to opravdu kamarádka a je to Magda z tábora." Chvíli se rozmýšleli,ale nakonec souhlasili.

"A doma do desíti!"zakřičela mamka než jsem zabouchla dveře.

......

"Ahoj!"vykřikla nadšeně.

"Ahoj."objali jsme se.

"Vím,že je to teprve týden,ale stejně."usmála se.

"Já vím,tak kam půjdeme?"

"Nakupovat!"zavřískala jako malá holka a vydala se směrem k nákupnímu centru.

"Tyhle by sis měla rozhodně koupit."ukázala na černé tanga s krajkovou podprsenkou.

"A komu bych to ukazovala?"

"Přece Christianovi nebo jak to mezi vámi vlastně je?"zvědavě natočila hlavu.

"Já nevím. Od té doby co odjel se mi ani jednou neozval. Myslím si,že tím naznačuje že je konec."dořekla jsem svou myšlenku.

"Tak mu zavolej ty a hned!"usmála se.

"To je blbé."

"Ihned vem ten mobil Naomi Smith a zavolej mu."přísně se na mě podívala,ale moc dlouho ji to nevydrželo, protože se začala smát.

Klepajícíma rukama jsem najela na jeho číslo a vytočila.
Chvíli to jen pípalo,ale najednou se ozvalo"haló."

"A-ahoj tady Naomi."mírně jsem se ošila,když promluvil jeho hluboký hlas.

"Naomi?"

"Promiň,že ruším,ale neozval ses. Bála jsem se,že se ti něco stalo."

"Jsem v pohodě."odvětil. Zdál se mi takový chladný.

"Stalo se něco?"

"Stalo se něco co se stát nemělo."řekl a mě hned nálada klesla na bod mrazu.

"Co tím myslíš?"

"Omlouvám se,ale mezi námi je Naomi konec. Je to komplikované."řekl a zavěsil.

"Tak co?"zmateně se na mě dívala.

"Je- konec."

Okamžitě mě obejmula.

"Ne to je v pořádku. Už jsem kvůli němu plakala mockrát. Tenhle den ještě neskončil Magdi."

A když jsem tak řekla moje peněženka těžce krvácela. Šmejdili jsme po různých krámech a říkali jací jsou kluci kreténi. Bylo mi lépe.

Měla jsem opravdovou kamarádku. A myslím si,že na celý život.

Tak co? Líbí??
Pište comment 😘❤.
Děkuju za všechny votes a reads.
Jsem moc šťastná,že tuhle blbůstku čte tolik lidí.
Děláte mi tím radost😘😄.

S láskou Pretty-little-dwarf

SURPRISE ✔ (CZ)- DokončenoKde žijí příběhy. Začni objevovat