The Unexpected Paths Of Love

3. část - Samota

Z pohledu Emmy:
Plácla jsem s sebou na postel, kterou používám jako pohovku. Opřela jsem se o zeď a přitáhla si kolena k hrudníku. Teď si všichni užívají na diskotéce, pomyslela jsem si. Ani nevím, proč jsem nešla. Diskotéky zbožňuju, hlavně když můžu blbnout na pódiu. Co si to nalhávám. Moc dobře vím, proč jsem nešla. Je přece Valentýn. Vicky má Masona, a Sophie je zas totálně zakoukaná do Davida, a podle mých zdrojů, i David k ní má nějaké city. Nesnáším Valentýn. Nikdy jsem s nikým nechodila, a nepředpokládám, že v nejbližší době s někým na Valentýn budu. Ach jo, tak moc těm šťastným lidem závidím. Ale tak což. Ještě asi před dvouma rokama bych se touhle myšlenkou užírala k smrti, ale nyní už je to jiné. Všechno se změnilo.

Probudila jsem se. Podívala jsem se na hodiny. Zděsila jsem se. Bylo 21:30. Za 2 hodiny bude Sophie doma. Pokud se teda na poslední chvíli nerozhodne přespat u Vicky, jak je jejím zvykem, protočila jsem otráveně panenky. Vyskočila jsem z postlele a přešla ke stolu. Zapla jsem komp a otevřela FB. 23 upozornění... Všechny jsem si prohlédla a otevřela si Youtube. Pustila jsem si Come and Get It od Seleny Gomez, a nastavila si, aby se mi pak automaticky spustila písnička Slow Down, taky od Sel, a pak ještě pár dalších od Avril Lavigne. Zvýšila jsem hlasitost na plno a neřešila, že mě sousedé zase zasypou spoustou nadávek. Šla jsem do koupelny a dala si pořádnou horkou sprchu. Zabalila jsem se do ručníku a šla zpátky do pokoje. Posadila jsem se na postel a začala si lakovat nehty pelteťovým lakem. Když jsem byla hotová, mrkla jsem se na hodiny. Bylo 22:20. Mám ještě čas, pomyslela jsem si s úsměvem. Vyskočila jsem na nohy a přesunula se ke skříni. Oblékla jsem si černé turecké kalhoty a sportovní podprsenku. Oddechla jsem si. Ještě jsem si ručníkem trochu vysušila vlasy a ty svázala do culíku. Odsunula jsem židli a všechny nepotřebné věci abych měla dostatek místa. Pozastavila jsem svoji Avril a ve složce našla hudbu na moji sestavu. Zapla jsem ji a spěšně se přesunula na svoje místo. Počkala jsem na rozhodující melodii a začala odpočítávat. "5...6...7...8!", zašeptala jsem a začala tancovat.

Vyčerpaně jsem vydechla a plácla sebou na postel. Popadla jsem už teď suchý ručník a otřela si spocené čelo a zátylek. Koutkem oka jsem vrhla pohled na visící hodiny na stěně ve tvaru černo-bílé kočky. 23:10... Mám už jen 20 minut. Pomalu jsem vstala a zašla dolů do kuchyně. Ze skříňky jsem vytáhla kočičí maso a nandala ho do malé misky vedle lednice. "Mio! Jídlo!", zavolala jsem na svého kocourka a za vteřinu se mi o nohy otíralo malé černé kotě. Odstoupila jsem od misky a chvíli ho pozorovala, jak se láduje. Konzervu jsem vyhodila a z další skříňky vytáhla čipsy s příchutí smetany a bylinek. Skočila jsem na pohovku a zapla si telku. "Zamilované, samé zamilované pořady...", zamumlala jsem podrážděně mezitím co jsem přepínala programy. Copak nemůžou dávat něco normálního? Konečně jsem najela na HBO kde zrovna začínal Resident Evil: Odveta. Neměla jsem na vybranou a tak jsem se zavrtala do hluboké pohovky a chroupala chipsy. Zanedlouho byly slyšet v zámku cinkat klíče.