The Unexpected Paths Of Love

Část 20. - Začátek něčeho krásného

1.června 2013

Milý deníčku,

Neuvěříš, co se mi dneska stalo! Pamatuješ si, jak jsem vyšilovala, když jsem zjistila, že s ním chtějí holky mluvit? Nikdy jsem ani nedoufala, že by to takhle dopadlo. Představ si to!

JÁ CHODÍM S MASONEM <3

Ááááá, to tak úžasně zní!!!! Ani slovy nedokážu popsat jak jsem šťastná! Doufám že se to nerozmaže, mám co dělat abych ty slzy udržela alespoň trochu na uzdě...

Zaklapla jsem deníček, protože už vážně hrozilo, že ho celý zmáčím. Opatrně jsem si otřela oči aby se mi nerozmazala řasenka a na stole mi zrovna zavibroval mobil. Vystřelila jsem z postele a bleskově po něm hňapla. Otevřela jsem zprávu která mi právě přišla a nemohla jsem zabránit úsměvu. Seběhla jsem dolů, obula se a už jsem byla před barákem. Naproti se otevřely dveře a Mason vyšel ven na ulici. Jen při pohledu na něj jsem se rozzářila jako sluníčko, které bylo ještě vysoko na obzoru. Mason mi úsměv oplatil a krátce mě obejmul. "Půjdeme?" zeptal se a já s nadšením přikývla.

Ruku v ruce jsme kráčeli podél ulice, směrem k nákupnímu centru. V restauraci jsme si obědnali jídlo, povídali si, a poté jsme šli do kina.

Když jsme z nákupního centra vyšli na ulici, bylo krátce po deváté a byla skoro tma. Najednou jsem byla vděčná za skutečnost, že bydlíme vedle sebe. Temnýma uličkama jsme se dostali do naší ulice a před barákem jsme se rozloučili objetím a rychlou pusou. Věděla jsem že bude mít průšvih, když přijde domů moc pozdě. Naposledy jsem mu zamávala a už jsem zmizela v domě.

V obýváku seděla na pohovce Sophie a sledovala telku. "Večeři jsem ti dala do lednice, tak si ji ohřej, jestli máš hlad," houkla na mě když zaregistrovala můj příchod. Vděčně jsem se vrhla na lednici a vytáhla jídlo. Ohřála jsem si ho v mikrovlce a sedla si k Sophii na pohovku.

Ráno mi zazvonil budík, jako vždy, Bullet Train, ale já ještě ležela v posteli s mobilem a horečně odepisovala Masonovi na Skypu. Právě mi psal ohledně jeho plánu jak by mohl zesměšnit Rose když to bude potřebovat. Jediné co by potřeboval bylo aby se o našem vztahu moc nerozkřiklo. Chtěla jsem ho varovat před Naty, že ta vždycky zjistí všechno a pak, samozřejmně, to rozkecá. Jenže pak můj zrak dopadl na číslice v rohu displeje ukazující čas. Pokud nevyrazím teď a nepospíším si, přijdu do školy pozdě. Zamkla jsem mobil a zastrčila ho do tašky. Z postele jsem vystřelila do koupelny a začal můj každodenní proces proměny ze zombie na alespoň trochu spořádanou lidskou bytost. Jako vždy, dole jsem popadla toasty s Nutellou a uháněla do školy.

Jen tak tak jsem to stihla do třídy před zvoněním. Ztěžka jsem dosedla na židli s rozvalila se na lavici. Bylo úterý, to znamená že ájina je až třetí hodinu. Povzdechla jsem si. Proč s ním nemám i jiné předměty? Vyndala jsem si penál a sešity z tašky a zahájila další den plný otravného učení. Brzo budou prázdiny a období zkoušek začalo, mám co dělat abych měla co nejlepší známky na vysvědčení. Zaúpěla jsem a snažila se alespoň něco pochytit z vysvětlování podané monotónním uspávajícím hlasem naší učitelky Balogové.

Kratší, ale tak snad mě nezabijete :D Věnování @SyrahEdwin :) Brzy určitě napíšu další ;) *Sairento