The Unexpected Paths Of Love

19. část: Že by se na mě štěstí usmálo?

"Emmo!" uslyšela jsem řev zezdola, hlas patřil pravděpodobně Sophii.

Kroky na shodech už jí ale pravděpodobně nepatřily, leda že by se za setinu vteřiny promněnila ve slona. Strhla jsem si sluchátka z uší zrovna v momentě když se dveře s velkým třísknutím rozevřely dokořán.

"Emmo! Jaktože o tom nevím?!" zaječela na mě rozzuřeně Sophie. Na schodech jsem zahlédla Angie, Masonovu nejlepší kámošku. Omluvně se na mě usmála a mě hned došlo proč je Sophie tak rozlícená.

"Takže ti to Angie řekla?" zeptala jsem se klidně.

"Mě nejde o to co mi řekla, mě jde o to že jsi mi to neřekla ty!"

"Chodila jsi s ním, to jsem vážně měla k tobě přijít zničeho nic a říct: Jé, ahoj Sophie. Mě se vždycky Mason líbil, teď když jsi se s ním už ale rozešla tak je to v pořádku, že?" odvětila jsem sarkasticky. Sophii se nafoukly tváře až vypadala jako křeček.

"Takhle jsem to nemyslela! Navíc, líbí se ti hódně dlouho, z toho co jsem vyrozumněla, jaktože se o tom dozvídám až teď?" nevzdávala se.

"Vždycky jsi si s ním dobře rozumněla, bylo jasné že skončíte spolu..." zamumlala jsem.

Sophie si povzdechla. "Mno, každopádně, teď to vím. Což znamená... Že vás dva dáme dohromady! Že, Angie?" prohlásila Sophie a Angie horečně přikývla. Zajíkla jsem se a vodu kterou jsem právě pila jsem ihned vyprskla.

"C-cože?!" vypískla jsem a zděšeně se na ně podívala.

"Přesně tak. Pojď Angie, jdeme si nenápadně pokecat s Masonem!" zvolala Sophie a táhla Angie za loket ke dveřím.

"Hele!" zaječela jsem a už už jsem chtěla vyběhnout za nimi, když mě zarazil hlas který se za mnou ozval.

"Co proboha blbnete? Musíte dělat takovej kravál? Už jste skoro jak Sardinky..." zamumal naštvaně Mason který se vykláněl ze svého okna, přímo naproti tomu mému. Shit, pomyslela jsem si. Zapomněla jsem zavřít okno a všechno bylo určitě dost slyšet. Můžu se jen modlit že neslyšel naši konverzaci od samého začátku. Ale jestli jo...

Začala jsem rudnout jen při té myšlence.

"Hoj, Em. Vnímáš?" zavolal na mě Mason.

"E-eh? J-jo, sorry. Už nebudem tolik řvát." omluvila jsem se mu a už jsem byla ve dveřích když jsem ještě přes rameno zvolala: "Ať se děje cokoli, neotvírej holkám!" Mason se zmohl jen na zmatený pohled a já už zdrhala za holkama.

Aby jste byli alespoň trošičku v obraze...

Jak jste asi pochopili, Sophie už s Masonem nechodí. Rozešla se s ním celkem nedávno a to z důvodu, že se choval úplně jinak než když s ním jenom kamarádila. Alespoň tak to říká ona. No prostě došla k závěru že to bylo lepší když byl jenom její kámoš. Vicky mezitím, jak tvrdí, lásce zavřela dveře před nosem a nehodlá je jentak zase otevřít. S Markem se rozešla a tak nějak to vypadá, že Mark se začíná celkem zajímat o Sophii. A co se týče mě... Moje zalíbení v Masonovi nepominulo, spíš se ještě prohloubilo. Bohužel, že bychom byli nějaký úžasní kamarádi, to se teda vážně říct nedá. No, řekla jsem to Angie, spíš jsem jí tak nějak naznačila že by mi nevadilo s ním chodit. A ta to, samozřejmně, vykvákla Sophii. Tím se dostáváme k nynější situaci, kdy se marně snažím odtáhnout holky pryč od Masonových dveří od bytu. Alespoň že se drží mé rady a neotevřel jim.

"Nechte toho!" zařvala jsem Sophii do ucha a táhla ji od dveří pryč, bohužel bez výsledku. S holkama jsem ani nepohla a ony nepřestávaly bušit na dveře a řvát na Masona ať otevře.

Najednou se dveře malinko pootevřely a já na druhé straně zahlédla Masona.

"Vážně je nemám pustit dovnitř? Třeba přestanou řvát," ujišťoval se a změřil si mě pohledem, jak jsem se marně snažila udržet holky pryč od dveří. Mason si povzdechl a vyšel ven z bytu.

"C-co děláš?!" vyjekla jsem.

"Nevypadá to že bys je zrovna zvládala," nadzvedl jedno obočí. Odvrátila jsem od něho pohled.

"Masone! Jen si chcem pokecat, netuším proč nám v tom brání. Pusť ná dovnitř, prosím!" prosila úpěnlivě Angie.

"Ty víš moc dobře proč vám bráním!" okřikla jsem ji. Sophie si založila ruce na hrudi a otočila se na podpadku.

"Teď to nemá cenu, Em nám to zkazila. Jdem, Angie." odkráčela načuřeně.

Oddechla jsem si. "Sorry za ten kravál a všechno kolem toho," vykouzlila jsem na tváři omluvnej úsměv a spěchala za holkama. Už podruhé ten den jsem nechala za sebou stát totálně zmateného Masona.