The Unexpected Paths Of Love

10. část - Podezření

"Emmo...", nadechl se Mason. Udiveně jsem se na něj podívala. "Emmo... Děkuju za všechno.", řekl s úsměvem. Překvapeně jsem zamrkala. Vypadalo to, že chtěl říct něco úplně jiného ale... Ne, to je určitě jen moje fantazie. "Tak... Já už půjdu. Měj se!", řekl s úsměvem a odešel. Udiveně jsem ho pozorovala, jak odchází. Co to do něj vjelo? Zatřásla jsem nevěřícně hlavou a strčila si do pusy moje zbývající makronky. Hodila jsem si svoji bundu přes ramena a vyšla ven do studené ulice. Můj byt byl nedaleko odtud a za minutku jsem už odemykala dveře od domu. Vklouzla jsem dovnitř a svlékla se. Do misky jsem nandala Miovi maso a do druhé mu nalila trocha mléka. Zalezla jsem do koupelny a napustila jsem si vanu. Svlékla jsem se a ponořila se do horké vody. Vydechla jsem úlevou. Umyla jsem si svoje dlouhé blonďaté vlasy a vylezla z vany. Obmotala jsem si kolem sebe ručník a na hlavě si uvázala turban. Vyplížila jsem se z koupelny a v pokoji popadla pyžamo. Cupitala jsem zpátky do vyhřáté koupelny a rychle za sebou práskla dveřmi. Oddechla jsem si. Ze Sophiina pokoje se totiž ozíval smích a já si byla jistá, že tam je s ní David. Opět jsem zamkla a vyfénovala si vlasy. Když jsem se pořádně osušila, navlékla jsem na sebe pyžamo a zamířila dolů. Podrbala jsem Mia za ušima a ze skříně vylovila pytlík bonbónů. Vyšla jsem schody nahoru a dveře Sophiina pokoje se otevřely. Z nich vyšel David a chvíli jsme na sebe koukali. "A-ahoj...", vypravil ze sebe nervózně. Konečně jsem si to uvědomila. Moje pyžamo se totiž skládalo jen z tílka které mi odhalovalo bříško a kalhotek. "Dobrou noc.", odpověděla jsem klidně a zaplula do svého pokoje. Zamkla jsem a opřela se zády o dveře. Cítila jsem, jak mi začínají hořet tváře. Sakra! , zanadávala jsem sama na sebe v duchu. Mohlo mě napadnout že někdy vyleze. Posadila jsem se na dolní postel a přitáhla si svůj ntb na klín. Projížděla jsem Fb, zkontrolovala si Skype a pustila si Nightcore Mix z YouTube. Otevřela jsem Bravo web a projížděla všechny ty trapný otázky v poradně. Takhle jsem se alespoň na chvíli zabavila a nakonec jsem skončila nad těma blbýma testama a všechny si je za srandy udělala. Koukla jsem se na hodiny. Za chvilku bude půlnoc a já musím zítra do školy. Zklamaně jsem zaklapla noťas a zalezla nahoru do postele. Pořádně jsem se zachumlala do peřiny a spokojeně usnula.

Ráno mě opět vzbudila písnička Bullet Train od Nightcore, ostatně jako každé ráno. Vyhrabala jsem se z postele a ze skříně vytáhla modrou kostkovanou košili a vepředu si ji uvázala do takové jakési mašle. Natáhla jsem si šedivý džíny a uháněla do koupelny. Vlasy jsem si rozčesala a uvázala je do messy copu. Nanesla jsem si na obličej trocha pudru, udělala jsem si linky, stříbrno-světle modré stíny a rty rychle přetřela světle růžovým leskem. Pádila jsem dolů do kuchyně kde už seděla Sophie a dojídala svoje toasty. Podala mi můj talíř a já si jeden strčila do pusy. Obula jsem si svoje světle modré Convers a shltla první toast. Navlékla jsem si džínovou bundu a přes rameno si hodila svoji černou školní tašku. Sophie už odešla a já si vzala do pusy i druhou polovinu své snídaně a zamkla jsem byt. Pelášila jsem po hlavní ulici směrem k naší škole. Rychle jsem vyběhla schody, odhodila bundu v šatně a vrazila do své třídy. Jako obvykle, učitelka tu ještě nebyla. Klesla jsem na svoji židli a ztěžka oddechovala. Vyndala jsem si učení na lavici a postavila se, jakmile do třídy vešla naše vyučující na přírodní vědy. Spolu se zbytkem třídy jsem se posadila hned jakmile nám dala pokyn tak učinit. Začala něco psát na tabuli a já začala opisovat. Natálie, která skoro na každé hodině seděla vedle mě, se ke mě naklonila. "Jsem tě včera viděla v Paulovi tam sedět s Masonem. Uniká mi něco?", zašeptala a šibalsky se ušklíbla. Překvapeně jsem se na ni otočila. "Cože? Ani náhodou, nešil prosim tě. Pozvala jsem ho aby včera šel a námi, ale přišel až později když všichni odešli, tak jsme holt někam zašli spolu jen my dva.", pokrčila jsem lhostejně rameny. Její výraz se změnil v trochu zklamaný. Skoro okamžitě se ale vrátil ten její ďábelský zákeřný úsměv. "No, to je jedno. V každém případě, vám to spolu dost slušelo.", mrkla na mě a pokračovala v opisování zápisků z tabule.

Je trošičku delší, cca 700 slov, normal je 400-500, tak snad to oceníte, hlavně jedna nejmenovaná osoba, nebudu ukazovat, že ano Jiřinko? ;* :D *Sairento