The Unexpected Paths Of Love

16.část - To je snad zlej sen!

Vicky mi podržela dveře a obě jsme vstoupily do budovy. Prošly jsme kolem šatny a postranní chodbou jsme vešly do sálu. Barevná světla už blikala a hudba hlasitě duněla. Vzhlédla jsem nahoru a uviděla Jacka jak se stará o hudbu nahoře ve ''řídící místnosti'', alespoň tak jsem tomu místu vždycky říkala. Všichni lítali sem a tam a ještě rovnali dekorace. Otočila jsem se na podpatku a vrátila se do šatny. Avery se Sarah tam už vítaly první lidi a já se rozhodla že jim pomůžu. Lidi ze školy z ostatních ročníků a i někteří učitelé nám podávali svoje bundy a kabáty a my je s úsměvem braly a věšely. Když už to vypadalo že je většina školy už uvnitř, ohlásila jsem holkám že už půjdu dovnitř. Přikývly a já se vrátila do sálu. Hudba hrála v plném produ a pár lidí už tancovalo. No nepředstavujte si žádnou úžasnou pařbu která je ve většině nočních či plážových klubech. Naše diskotéky spíše probíhaly způsobem že parta lidí většinou ze stejného ročníku udělali kruh a tak jsme prostě tancovali, čas od času třeba dvě holky vlítly doprostřed a blbly o stošest. Ani teď se nebavilo tolik lidí jako normálně. Povzdechla jsem si a promlula si kořen nosu. Tohle bude vážně děsnej propadák, pomylsela jsem zkroušeně a nešťastně sebou plácla na nedalekou židli. "Tak pójď, užijeme si to co nejvíc můžeme," mrkla na mě Sophie a tahala mě za ruku směrem k našemu vlatnímu kroužku.

Chvíli jsme teda tancovali co to šlo a už tu byl první ploužák. Naštvaně jsem zasténala a odkráčela do šatny. V sále bylo děsný dusno a já se potřebovala nadechnout. Byly tam se mnou i Avery, Sarah a Naty. Sophie šla tancovat s Davidem a tak jsme tu byly jen my čtyři. "Neviděli jste Emmu?", uslyšela jsem klučičí hlasy vycházející z chodby kterou jsem právě přišla. Udiveně jsem se otočila a zpoza rohu se vynořil Andrew s Nickem a dalšíma jeho kámošema. "Tady jsi!", zvolal nadšeně Andrew a podal mi ruku. "Smím prosit?", zeptal se mě s úsměvem a já váhavě jeho ruku přijala. Andrew mě odvedl zpátky do sálu a přímo doprostřed místnosti. Dal mi ruce kolem pasu a já nejistě ovinula svoje ruce kolem něho. Andrew byl o dost vyšší než já a tak jsem si opřela svoji hlavu o jeho hruď. Musela jsem asi vypadat spokojeně protože jsem cítila, jak se uvolnil. Opak byl ale pravdou. Moje myšlenky v mé hlavě šílely a já si myslela, že se mi snad z toho rozletí hlava. Co se to sakra děje?!, opakovala jsem si pořád v duchu. Opravdu mě zrovna Andrew vyzval na ploužák?! Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Vrhlala jsem prosebné pohledy na Sophii tančící s Davidem a na Cloe tančící s Jackem, ale ani jedna asi můj pohled nepochopila a jen se na mě povzbudivě usmály. To si snad myslí že se bojím, že mi to s Andrewem nevýjde?! To právě naopak! Co mu mám sakra říct?! Zběsile jsem přemýšlela nad situací ve které jsem se právě ocitla. Proč ta písnička sakra nekončí?! Jestli tu zůstanu ještě vteřinu nalepená na Andrewovi tak se asi vážně zcvoknu... Bože, tohle jsou fakt nejdelší 4 minuty mýho života..., pomylsela jsem si zkroušeně. Konečně písnička skončila. Konečně! , pomylsela jsem si nadšeně a pomalu se od něj odtáhla. Sklonil se ke mě a pošeptal mi do ucha: "Miluju tě, Emmo." Odtáhla jsem se od něho celá a nervózně se na něj usmála. Když jsme vycítila svoji příležitost, rychle jsem zdrhla do šatny a rozhlédla se kolem. Holky stály venku a povídaly si. Vyletěla jsem ze dveří za nima. "Holkyyy!!!!", vzlykla jsem a vrhla se Naty kolem krku. "Hej, hej Em. Řekni mi, že to jsou slzy štěstí, že jo?", chlácholila mě Naty. Povídala jsem se na ni a zoufale zavrtěla hlavou. "Jajks...", sykla Avery. "Do hajzlu holky co mám dělat?! Tím víc mi to ještě ztížil když mi do ucha pošeptal, že mě miluje!", naříkala jsem. "On ti řekl že tě miluje?!", vydechla nevěřícně Naty. "Ale já myslela že ho máš ráda, Em.", zeptala se Avery. "Cože? Andrewa? Ani náhodou!", vykřikla jsem šokovaně. "No musíš mu to říct, Em. S tím nic nenaděláš...", povzdychla si Naty. "Víš že vlastně budeš první holka co ho odmítla?", pronesla zamyšleně Sarah. Udiveně jsem zamrkala. To je vlastně pravda... Andrew je děsnej děvkař a chodil skoro s každou holkou ze třídy, a ještě ho žádná nikdy neodmítla. I teď bylo spousta holek co by určitě toužily být teď na mém místě. Zachvěla jsem se. Byla mi pořádná zima a takovej přechod od horka uvnitř divadla mi určutě neudělá dobře. Zalezla jsem do příjemně vyhřáté šatny. Podívala jsem se na velké hodiny uprostřed místnosti. Cože? To jsme tam venku byly 20 minut?! Ten čas nějak dneska děsně letí... Ale zrovna v nejhorší chvilce to trvá tak dlouho, pomyslela jsem si naštvaně když jsme si vybavila svoje ''nejhorší 4 minuty svýho života''. Uslyšela jsem klučičí hlasy blížící se do šatny a s hrůzou jsem si uvědomila že jeden z nich patří Andrewovi. "Tady jsi!", zvolal Andrew když mě spatřil. "Je další ploužák, půjdeš?", usmál se na mě a natáhl ke mě ruku. Teď nebo nikdy! , pomylsela jsem si a lehce zavrtěla hlavou. "Promiň...", šeptla jsem a se skloněnou hlavou jsem odběhla...

_______________________________________________________

Tadááá!! :3 876 slov ;) Stačí? ;) Tak co? Jaký na to máte názor? :) Na milostné scéně se objevil Andrew, co na něj říkáte? :) #teamAndrew nebo #teamMason? :3 <3 Koments&Votes!! xoxo *Sairento