The Unexpected Paths Of Love

1. část - Valentýn

Z pohledu Emmy:

Sophie se pomalu houpala na houpačce. Poslouchala jsem jemné vrzání řetězů. "Dneska je ta diskotéka", připoměla mi Sophie. Plácla jsem se do čela. "Jáj... Já dneska nemůžu. Musím trénovat sestavu, jinak nebudu dost dobrá abych se někam dostala.", omluvila jsem se Sophii. Sophie si povzdechla. "To nemůžeš někdy jindy?", zamrmlala naštvaně. Omluvně jsem pokrčila ramenama. "A stejně, co bych tam dělala? Je to přece Valentýn, a viděla jsi 'mě' někdy zadanou?", zasmála jsem se sarkasticky a zkontrolovala si čas na mobilu. Už jsem neměla moc času nazbyt. Zůstala jsem ale sedět a dál pozorovala Sophii. "Prosim tě... Vždyť víš, že dost kluků od nás ze školy po tobě jede...", řekla a obrátila pohled ke mě. "Jo? Fakt? Sophie, kde to žiješ? Prober se z toho snu už konečně.", opět jsem se uchechtla a znovu si zkontrolovala čas. Povzdechla jsem si. "No nic, už fakt musím. Užij si to!", vstala jsem, objala Sophii na rozloučenou a uháněla domů.

Z pohledu Sophie:

Koukala jsem se, jak mi Emma mizí z dohledu. Vstala jsem z houpačky a pomalu se loudala parkem. Vytáhla jsem mobil a zavolala Vicky. "Čauky Sophie!", ozval se z telefonu Vickyin hlas. "Ahojky Vicky. Jdeš na tu dízu?", zeptala jsem se, doufajíc, že alespoň ona jde. "To víš že jo." Oddechla jsem si. "Můžu se u tebe stavit? Že bychom se připravily atd.", zeptala jsem se. "Jasňačka. Kdy přijdeš?" "Asi za 15min. Tak čauky.", rozloučila jsme se a típla to. Zabořila jsem ruce do kapes mojí mikiny a vydala se na cestu.

O pár minut později už jsme seděly s Vicky v jejím pokoji a vybírali oblečení. Má toho fůru a máme stejnou velikost, takže jsem si od ní často i oblečení půjčovala. Vicky se hodně věnuje módě, takže ví, co se právě nosí. Nakonec jsem si vybrala jednoduché krémové šaty a Vicky si vzala lehké růžové šaty s zlatavým plastovým páskem okolo pasu a doplnila to jednoduhým náhrdelníkem ve tvaru trojúhelníku. Děsně jí to slušelo. "Valentýýýýýn!!!!!!", křičela na celý barák, když se promenádovala ve svých šatech po pokoji. K tomu jsme se ještě nalíčily a byly jsme připravené. Chvíli jsme ještě blbly a povídali si o klucích. "Tak jak ti to jde s Masonem?", zeptala jsem se Vicky. "Ale jo, všechno v pohodě", usmála se na mě. "Znáš to, takovej ten normální vztah.", mrkla na mě. "Ale proč bychom tu mluvily o Masonovi? Jak se má tvůj David?", popichavě do mě šťouchla. Zrudla jsem. "Ž-žádnej 'můj' David! Vždyť s ním ani nechodím!", vykřikla jsem a zrudla ještě víc. Vicky si povzdechla. "Ale prosim tě. Já ti říkám, dneska večer se určitě dáte dohromady, bylo by neslýchané kdyby ne...", konstantovala Vicky a prudce při tom gestikulovala rukama. Ohlédla jsem se na hodiny ve tvaru jemně tyrkysové sovičky které visely na stěně. Bylo už 19:45 a nám trvá cesta na dízu 45 min. Už je největší čas vyrazit. Upozornila jsem Vicky, sebraly jsme se a šly.

Tak co? :) První část je za mnou, dneska přidám ještě jednu ;) Nezapomeňte nechat feedback, jsem hodně zvědavá na váš názor :) :3

*Sairento