The Unexpected Paths Of Love

7. část - Rozhodnutí

Z pohledu Vicky:

Probudila jsem se. Vyštrachala jsem se ze své měkké peřiny a obula si svoje hlupaté roztomilé papuče. Přešla jsem ke židli u mého stolu, přes níž byl přehozený můj oblíbený růžový župan. Přehodila jsem si ho přes sebe a usedla za stůl. Zapnula jsem svůj ntb a zkontrolovala si Fb i Skype. Najela jsem na Sophiin profil a když se ukázalo, že je online, sama pro sebe jsem se usmála. "Sejdeme se dnes, v Bubbleology prodejně ve 3?", napsala jsem jí a vstala od počítače. Potřebuju si s ní vážně promluvit. Sešla jsem po shodech dolů do obýváku a zamířila do jídelny. Do nosu mne udeřila vůně lívanců a já se posadila ke stolu. "Dobré ráno, Clary!", pozdravila jsem vlídně naši služebnou když dávala přede mne můj talíř s čerstvou snídaní. Přátelsky se na mě usmála a začala nosit přílohy, abych si měla co dát. Zanedlouho přišel taťka, s brýlemi na nose a rozcuchaný jako vždy, a za ním i mamka, které byla jeho pravý opak, byla už oblečená do kalhotového kostýmu a byla úhledně upravená. Když jsem konečně dosnídala, šla jsem do svého pokoje a oblékla se do volného růžového trička a šedých džínů. Obula jsem si svoje černé Convers a na mobilu si zkontrolovala Skype. Sophie souhlasila se shůzkou a já jsem vyrazila. Byla teprve 1 hodina odpoledne, ale já se ráda loudám a do centra to není neblíž. Žiju totiž s rodiči na kraji města, v naší vile. Do obchodu jsem přišla přesně na čas. Obě jsme si koupily nápoj a zastavily se v nedaleké pekárně Paul, kde jsme si objednaly croissanty a posadily se u jednoho ze stolků. "Tákže, o čem jsi se mnou chtěla mluvit?", začala nechápavě Sophie. Povzdechla jsem si a koukla se jí přímo do očí. "Chci to udělat dneska večer, Sophie. Chci už to mít za sebou."

O několik hodiny později jsem už zase seděla ve svém pokoji na počítačem. Hlavu jsem si podepírala o ruku a nepřítomně hleděla na obrazovku Skypu, s otevřenou konverzací mezi mnou a Masonem. Četla jsem si staré správy a přemýšlela, jak přesně to mám sformulovat. Sice jsme to dneska se Sophií probíraly skoro celý den, ale já pořád nevěděla jak začít. Zhluboka jsem se nadechla a koukla se na hodiny. Ukazovaly 9:26. Bylo už celkem pozdě a já mu to pořád nenapsala. A dost!, zanadávala jsem sama na sebe v duchu a zatřásla hlavou. Nesmím se nechat rozptylovat, jednoduše se nadechni a... piš!, opakovala jsem si rozkazovačným tónem pořád dokola. Položila jsem svoje prsty na klávesnici, zhluboka se nadechla a začala psát...

Trošku kratší, já vím, někteří mě asi zabijou ale tak... :D Zítra slibuju dlouhou, pokud ne dvě, ok? :D *Sairento