The Unexpected Paths Of Love

9. část - Shůzka

O pár hodin později už jsem s Avery, Sarah, Nickem a Andrewem kráčela po ulici. Všichni se každou chvíli zasmáli něčemu, co Andrew nebo Nick kvákli, ale já jsem byla myšlenkama jinde. Doufám že je Mason v pohodě... Zarazila jsem se a zatřásla hlavou. Vzpomněla jsem si na to, so říkala Sophie. A má pravdu. Co se o něj sakra tak zajímám? Patří částečně do naší party, ale není to můj nějakej velkej kamarád, určitě ani zpola takovej co Andrew. Nikdy jsem se s ním ani pořádně nebavila, tak co se o něj starám? Mezitím, co jsem takhle dumala, jsme došli do McDonald's a já si objednala wrap s grilovaným kuřetem a colu. Opravdu jsem byla mimo. Jen jsem na všechny slepě koukala a pozorovala, jak se smějí. Alespoň jsem takhle vyplýtvala zbytečný čas, který bych normálně strávila u kompu. Začalo se stmívat a my se všichni rozloučili. Rychlým krokem jsem kráčela po tmavých ulicích směrem domů. 

"Emmo!", uslyšela jsem za sebou čísi hlas. Zatřásla jsem hlavou. Ne, to se mi určitě zdálo, kdo by na mě volal, tady a v tuhle hodinu? Neotočila jsem se a kráčela dál. "Héj, Emmo! Počkej!", zakřičel hlas znovu a za sebou jsem uslyšela dusot nohou. Tentokrát se mi to určitě nezdálo. Překvapeně jsem se otočila a moje překvapení se ještě zvětšilo, když jsem uviděla Masona, jak si to ke mě míří. Zastavila jsem se. Mason ke mě doběhl a těžce oddychoval. "Ty umíš být teda rychlá...", vydechl Mason a zasmál se. "Co tu děláš?", zeptala jsem se udiveně. "No, byla jsi to ty, kdo mě pozval, nebo ne? Sorry že jsem tak pozdě, platí ta pozvánka ještě?", usmál se. Pokrčila jsem rameny. "No, všichni už odešli, tak ale jestli ti to nevadí a chceš někam zajít, tak klidně, já nic v plánu nemám.", odpověděla jsem a založila si ruce na prsou. "Tak nezajdem třeba do Paula?", zářivě se na mě usmál, vzal mě za zápěstí a táhl mě směrem do hlavní ulice. "H-hej! Umím chodit sama!", vykřikla jsem, ale jeho sevření nepolevilo. Snažila jsem se mu vykroutit ale marně. Nakonec jsem se podvolila a snažila se s ním udržet krok.

O pár minut později už jsme seděli u malého stolku a jedli naše objednávky. "Tak co? Jak se cítíš?", prolomila jsem nepříjemné ticho mezi námi. Překvapeně se na mě podíval ale pak se usmál. "No big deal. Všechno v pohodě.", pousmál se a mrkl na mě. Pohledem jsem se vrátila ke své třešňové taštičce. Proč mi lže?, pomyslela jsem si zachmuřeně. Proč se takhle přetvařuje? Proč? Nechápu to... Zničeho nic se Mason postavil a nadechl se jako by chtěl něco říct. Udiveně jsem k němu zvedla pohled. "Emmo..." .........

A co řekne se dozvíte příště zlatíčka ;* Good night a přežijte to zítra ve škole! ;* <3 *Sairento