The Unexpected Paths Of Love

Část 21. : Happy Birthday! ...

V pokoji už bylo pěkný vedro, když jsem se probudila. Potichu, abych nevzbudila tátu, jsem sešla dolů do obýváku, kde mě už přivítali moji věčně hladoví kocourci Bruce a Xavi (čtěte ''Brus'' a ''Šavi''). Ano, správně. Už nejsem v mém bytě se Sophií ale u táty doma, v bytě na druhém konci města.

Je první den prázdnin, 29.6. a zrovna dneska mám narozeniny. Povzdechla jsem si. Škola včera skončila a on mi už teď hrozně chybí...

Bruce, mlsný jako vždy, se mi svým heboučkým kožíškem otíral o holé nohy a úpěnlivě mňoukal. Usmála jsem se, podhladila ho po hlavě, načež se ozvalo spokojené předení a nandala jsem do misek maso z konzervy. Odešla jsem do koupelny a přesto že jsou prázdniny, nevynechala jsem můj rituál proměny. Zasedla jsem k počítači v obýváku a můj stesk se ještě prohloubil, když jsem zjistila, že není online ani na Skypu ani na Facebooku. Zachmuřeně jsem zapnula The Elder Scrolls V: Skyrim a pokračovala ve hře s mou oblíbenou postavou khajiita.

Bylo téměř poledne když konečně táta vstal a sešel dolů do obýváku. "Ahoj," pozdravila jsem ho už automaticky když scházel ze schodů. "Ahoj kočičko. Vyspala jsi se dobře?" zeptal se a zašel do kuchyně si udělat kafe. Přikývla jsem a vrátila se ke hře.

Asi za půl hodinky mi táta poručil, abych se šla připravit. Společně jsme vyšli z domu a v garáži nasedli do auta. Když jsme dorazili na místo, teta, strejda, babička a moje o dva roky mladší sestřenka Melody už na nás čekali. Všichni jsme si objednali, kávu nebo vodu a každý si vybral kousek dortu jaký chtěl. Dostala jsem dárky, všem jsem poděkovala a my se mohli odebrat na naši další destinaci: mořský svět. Ani jsem nečekala, že bych si to tam mohla někdy vůbec užít, ale věřte nevěřte, byla to sranda.

Po skvěle stráveném dni plném zábavy a smíchu jsme večer dorazili domů. Měla jsem vážně radost. Dárky co jsem dostala byly krásné a všechny se mi moc líbili. Jedny z nejlepších narozenin co jsem zatím měla, pomyslela jsem si spokojeně a zasedla k počítači. Srdce mi radostně poskočilo, když jsem uviděla oranžově blikající ikonku Skypu a malou jedničku v rohu. Prosím ať je to od něho! , zaprosila jsem a nedočkavě na ikonu klikla.

Před očima se mi otevřel Skype a moje konverzace s ním. S úsměvem jsem se pustila do čtení toho, co mi napsal. Můj zrak klouzal sem a tam dolů po řádkách až konečně se mi v hlavě slova seřadila a začali dávat smysl. Můj úsměv zmizel jakmile jsem pochopila jejich význam. Četla jsem si odstavec stále dokola a dokola, jako kdyby se slova mohla změnit. 

"To co k tobě cítím, není láska..." černé písmena se mi z obrazovky vpalovaly do hlavy, "Doufám, že to nezničí naše kamarádství..." Začínala jsem vidět rozmazaně a prvních pár slz se mi začalo kutálet po tvářích. Kamarádství? My jsme nějaké někdy měli? , pomyslela jsem si posměšně a rychle si otřela slzy. Nejistě jsem koutkem oka zkontrolovala tátu. Seděl opodál na pohovce a koukal na televizi, jako vždycky. Zatím si nevšiml mých vzlyků a to bylo jedině dobře, neměla jsem náladu na to, se bavit s tátou o klukách. Se skloněnou hlavou jsem rychle kolem něj proběhla po shodech nahoru do pokoje. Zabalila jsem se do deky, zabořila obličej do polštáře a konečně nechala zadržovaným slzám volný průchod.

Memories... :( Vrací to špatné vzpomínky na moje narozky :/ No, snad se část alepoň trošičku líbila, vypadá to že jsem vám vaše nadšení z Emma+Mason trochu zkazila :D Ale tak to prostě bylo a s tím nic nenadělám ;) Jestli vás zajímá důvod, proč se s ní Mason rozešel... No to by mě také zajímalo, dodnes jsem se ho nedozvěděla :D Votes & Comments please! :3

Sairento