The Unexpected Paths Of Love

4. část - A je tu zase normální den...

Z pohledu Emmy:

Uslyšela jsem zaklapnout dveře a jak se Sophie svlékala v předsíni. Ignorovala jsem ji a dál se koukala na film. "Ahój, Mio!", zdravila vesele Sophie kotě. Přišla až do obýváku a pozdravila mě. "Čáues, Emmo! Jak ses měla?", řekla veselým hlasem, mrkla na mě a posadila se vedle mě. Slabě jsem zabručela na pozdrav. Sophie se zadívala na televizi a zanedlouho se ponořila do dění filmu. Ten už jsem ale já vůbec nevnímala. Koutkem oka jsem pozorovala Sophii. Na jejím krku se blyštilo srdce poseté malýma křišťálkama. Zaťala jsem zuby. Ne, pomyslela jsem si, tímhle si náladu rozhodně zkazit nehodlám. Rázně jsem vstala z pohovky a Sophie na mě vrhla udivený pohled. V kuchyni jsem vyhodila prázdný obal od chipsů a zamířila nahoru. "Dobrou!", houkla jsem na Sophii, ani jsem se neotočila. Zabouchla jsem za sebou dveře od mého pokoje, hodila na sebe pyžamo a zalezla na vrchní postel. Hned u postele jsem měla vypínač tak jsem zhasla a zachumlala se do peřiny. Hned jakmile jsem si položila hlavu na polštář, po tvářích se mi začaly kutálet slzy. Proč? Proč zrovna já?, nadávala jsem si v duchu a rozbrečela se ještě víc.

Probudil mě až alarm mého mobilu. Tohle byla píseň od Nightcore Bullet Train, to znamená že už je největší čas stávat. Vyskočila jsem z postele a rychle se přesunula ke skříni. Natáhla jsem na sebe šedivé džíny a volný pletený bílý svetřík. Vyřítila jsem se z pokoje a zabouchla za sebou dveře od koupelny. Spěšně jsem si pročísla vlasy, vyčistila zuby, udělala jsem si jemný make-up a už jsem pelášila dolů do kuchyně. Zároveň co jsem házela topinky do toastovače jsem nandala Miovi žrádlo. Z lednice jsem vytáhla mléko, nalila si ho do sklenice a to už byly topinky hotové. Namazala jsem je Lučinou a na to jsem mrskla jahodovou a meruňkovou marmeládu. Jednu jsem si vzala do pusy zatímco jsem si obouvala svoje šedé Vansky. Snědla jsem jeden toast, navlékla si svoji černou péřovku, hodila si tašku přes rameno a s druhým toastem v puse jsem vyletěla na ulici. Pádila jsem směrem ke škole. Po cestě jsem zkontrolovala čas na pouličních hodinách. 7:46. Fajn, to stihnu, pomyslela jsem si vítězoslavně a uháněla dál. Zabočila jsem za roh a už se přede mnou tyčila moje škola. Proběhla jsem bránou a brala shody po dvou. V šatně jsem odhodila bundu a vletěla do třídy. Posadila jsem se do své lavice a pořádně si oddechla. "Já vážně nechápu, jak to ráno vždycky stíháš...", povzdychla obdivuhodně Nat, která seděla vedle mě a zase někomu psala SMSky.