Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

8. kapitola

S prvním prosincovým týdnem přijde i první sníh. Bílá peřina zahalí přírodu kolem Bradavic a školu samotnou také. Špičky věží jsou jako pocukrované a na nádvořích jsou skrz prašan vyšlapané cestičky po procházejících studentech.

Trudy začíná dostávat i přes nával úkolů vánoční náladu. Pro Anthonyho i Terryho má dárky a pro celou Brumbálovu armádu plánuje upéct brusinkové koláčky - recept podle její matky a její nejoblíbenější zákusek. Bohužel je v Bradavicích složitější dostat se k něčemu takovému jako je pečení koláčků. Ještě že se Trudy zná s Hermionou Grangerovou. S její pomocí se domluvila s domácími skřítky pracujícími v bradavické kuchyni a sem tam se tam může objevit a něco ukuchtit.

Mezi všemi úkoly, pečením, sháněním dárků a schůzkami BA si musí najít čas, aby si také sbalila své věci. Na Vánoce jede totiž domů. Sice tu několik jejích kamarádů zůstává, ale ona už se těší na své rodiče, se kterými tyto svátky slaví pokaždé.

Poslední schůzka Brumbálovy armády před Vánocemi se přiblíží a Trudy jde chodbami Bradavic do sedmého patra ke Komnatě nejvyšší potřeby. Stále se otáčí, aby se přesvědčila, že za ní nikdo nejde, na předloktí má zavěšený košík s koláčky. Když se před ní zjeví dveře do komnaty a ona vejde, spatří vánočně vyzdobený vnitřek rozlehlé místnosti. Je tu jmelí, lesklé koule i girlandy. Všude hoří pochodně a komnata se zdá být útulnější než kdy dříve.

Se svým vánočním dárkem, uloženém v košíku obejde všechny přítomné a postupně rozdá i ostatní koláčky přicházejícím. Panuje zde vánoční nálada, všichni se usmívají, ale Trudy si stejně nejvíc cení úsměvu jednoho z rusovlasých dvojčat. Když Fredovi podává koláček, letmo se dotkne jeho ruky až jí nervozitou naskočí husí kůže. Fred jí poděkuje, nesměle se na ni usměje a ona se začervená.

Při poslední hodině praktické obrany proti černé magii si zopakují všechna kouzla, která se zde naučili. Za malou chvíli zní komnatou výkřiky Impedimenta, které po chvíli vystřídají Mdloby na tebe. Všichni se od první schůzky o hodně zlepšili a Harry je na konci lekce velmi spokojen. Rozloučí se se všemi, popřeje jim šťastné svátky a všichni se odeberou zpět do svých kolejí.

Trudy zamíří v doprovodu Anthonyho a Terryho k havraspárské věži. Všichni tři jsou vyčerpaní, chlapci si jdou hned lehnout, jen Trudy má ještě něco v plánu. Čeká až její kamarádi usnou (což většinou nebývá tak dlouho), pak se vplíží do jejich ložnice a oběma položí na noční stolek balíček. Zítra už totiž jede domů a toto je její tradice. Anthony ráno najde knihu o Famfrpálu a dvě třaskavé žabky a Terry snad bude mít radost z Bertíkových lentilek tisíckrát jinak a knihy o kouzelných zvířatech ve Skandinávii.

Když se Trudy probudí, převlékne se a sejde do havraspárské společenské místnosti, její kamarádi už na ni čekají. Každý drží v rukou dárek pro ni. V jednom z balíčků je zbrusu nový brk a několik lahviček inkoustu různých barev. V tom od Terryho jsou Bajky barda Beedleyho ve zvláštním runovém vydání a vanilkové kameny z Medového ráje. Trudy jim s úsměvem poděkuje a všichni tři se vydají do Velké síně na snídani - pro mnoho studentů poslední v tomto kalendářním roce právě zde. Během dopoledne odjíždí vlak z nádraží v Prasinkách, proto se se snídaní nikdo moc nezdržuje.

Trudy snídá ovesnou kaši, Anthony a Terry pudink. Hned po snídani se Trudy vrátí do své ložnice, najde obě knihy, které si nedávno půjčila z bradavické knihovny, a vyrazí je vrátit, což musí udělat před odjezdem domů. Nestihla je ještě důkladně prostudovat, a proto v nich i cestou do knihovny listuje.

V Historii Bradavic objeví velice zajímavé pojednání o zakladatelích školy. Proto si sedne na opodál stojící lavičku a začte se.

Mezitím si půjčí Fred Weasley od Harryho Potter Pobertův plánek. Trvá mu najít nápis 'Trudy Milettová', ale po chvíli se zorientuje a najde havraspárskou věž (kde Trudy není) a knihovnu. Nápis s jejím jménem se nepohybuje, takže i Trudy je na jednom místě - čtyři chodby od knihovny.

Fred se rozeběhne za ní - chce se s ní ještě před prázdninami rozloučit. Utíká co nejrychleji může, chodbu předem svůj krok zpomalí a vyjde zpoza rohu do chodby, kde stále sedí Trudy. Je začtená do nějaké obrovské knihy a Fred má pocit, že je to jedna z těch, kterou si půjčila, když byli v knihovně spolu.

"Ahoj, Trudy," přisedne si k ní.

"Ahoj," usměje se na něj Trudy. "Počkej jen chvilku, hned se ti budu věnovat," řekne ještě a obrátí svou pozornost zase ke knize. Po pár řádcích ji však zaklapne a znovu se na Freda usměje.

"Tos' ji ještě nepřečetla?" diví se naoko Fred.

"Ne, ještě nebyl čas. Navíc teď je musím vrátit do knihovny a půjčit si je můžu až zase po Vánocích."

"Jedeš domů?"

"No jo. Už se moc těším. Vždycky jsme takhle slavili Vánoce. Jen já, máma a táta."

"U nás je zase na Vánoce spousta lidí a někteří s námi ani příbuzní nejsou," ušklíbne se Fred.

"To je zase pěkné, že je vás na Vánoce hodně."

"Občas už se to nedá vydržet."

"Vždycky můžeš použít krvácivou kokosku," zasměje se Trudy.

"To máš vlastně pravdu! Jak to, že mě to ještě nenapadlo," rozzáří se Fred. Trudy jen s úsměvem pokrčí rameny.

"A není támhleto náhodou jmelí?" zeptá se Fred vážně a zahledí se na snítku visící u stropu.

"No... To by asi mohlo být..." přemýšlí Trudy.

"A... ehm... dáš mi pusu?" zeptá se nesměle Fred.

Trudy nejdřív neříká nic. Pak ovšem vyskočí z lavičky se slovy: "Musíš mě ale chytit!" a utíká chodbou pryč. Fred vyrazí hned za ní, obě knihy zůstanou ležet na lavičce.

Trudy utíká chodbami, šikovně kličkuje mezi studenty i učiteli a Fred ji napodobuje. Trudy se ohlédne, aby zjistila, jak daleko je za ní Fred, ale on už ji drží kolem pasu. Trudy se v jeho náručí otočí, aby mu byla tváří v tvář a usměje se na něj.

"Jenže..." říká Fred s pohledem vzhůru, "tady už žádné jmelí není."

"To je přeci úplně fuk," postaví se Trudy na špičky a Freda políbí. Jejich polibek netrvá dlouho, ale je to začátek něčeho krásného a snad i dlouho trvajícího. Trudy se postaví zpět na paty a podívá se na Freda. Jeho výraz je přesně řečeno užaslý. Neví, co má říct, ani jak se chovat.

"Půjdeš se mnou vrátit ty knížky?" usměje se Trudy na Freda, který je úplně mimo. Ten jen bezhlesně přikývne. Trudy ho vezme za ruku a proplete si s ním prsty. I když si byla vědoma, že to dělá, projede jí impulz jiskření a trochu se začervená. Společně vrátí obě knihy do knihovny a pak se rozejdou do svých kolejí.

Studenti, kteří jedou na prázdniny domů, si dobalí poslední věci, odnesou své kufry k povozům bez koní a ty je dovezou až na nádraží do Prasinek. Zde nastoupí do vlaku, který je odveze na nádraží King's Cross v Londýně a odtamtud se všichni rozjedou do svých domovů.