Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

26. kapitola

Trudy a její rodiče měli v Americe strávit tři týdny prázdnin. Ovšem nyní, když se blíží konec čtvrtého týdne, se Trudy směle zeptá své matky, proč se ještě nevrátili do Británie. Rozhodně chce ještě před tím, než odjede zpět do Bradavic, vidět Freda. Moc jí chybí a dopisů si poslali jen pár, hlavně proto, že Fred má mnoho povinností vůči svému krámu. Když se tedy Trudy matky zeptá na tu dotěrnou otázku, Christine se na ní podívá skelnýma očima a pak pohled sklopí.

„Víš, Trudy," začne, „měly bychom si promluvit." Právě jsou sami v pokoji Trevise, kde nyní bydlí Trudyiny rodiče. Celý pokoj je dost podobný tomu, ve kterém spí ona. Jenom místo plakátů famfrpálových hráček zde visí astronomické mapy a mapy souhvězdí. Trudyina matka zavře dveře, pak se posadí na postel vedle své dcery a chytí ji za obě ruce. Trudy se na ni podívá a je jí jasné, že se něco stalo. Slzy v očích, zastřený hlas a studené ruce její matky jsou toho důkazem.

„Děje se něco?" zeptá se Trudy pomalu, když její matka hodnou chvíli nic neříká.

„S tvým otcem... jsme... My jsme... Chceme tu zůstat," řekne nakonec Christine Milettová. Trudy je vážně překvapená. Něco takového nečekala.

„Cože?!" vyhrkne a vytrhne své ruce z těch matčiných.

„Tedy, ne navždy, ale... Pochop... Pro rodinu, jako je ta naše, to teď není v Británii bezpečné. Mám strach o tebe i o tvého otce. Pokud se situace uklidní, moc ráda se zase vrátím, ovšem..."

„Ale vždyť v Británii je náš domov! Jsou tam naši přátelé! A... a jsou tam Bradavice!" vykřikuje Trudy zatímco zuřivě máchá rukama kolem sebe. Píchne ji u srdce, do očí se jí nahrnou slzy a do tváří ruměnec rozčilení. Chtěla strávit zbytek prázdnin s Fredem, když už se nebudou potkávat v Bradavicích a její rodiče jí udělali tlustou čáru přes rozpočet.

„Já vím, zlatíčko... A proto... Pokud se chceš vrátit do Bradavic a dostudovat ten poslední rok, tak... Tak ti v tom bránit nebudu."

„Já... Ty... Můžu se vrátit?" nechápe Trudy.

„Jistě, teď si musíš říkat, jaká jsem to matka, že nechávám svoji dceru samotnou vrátit se do země, kde to není bezpečné a přitom si tu sama hovět v naprosté nevědomosti a bezpečí. Ale věř mi, pokud se vrátíš do Bradavic, budeš v bezpečí. Protože v Bradavicích je Brumbál a kde je Brumbál, tam je bezpečno. Já mu, Trudy, věřím..."

Trudy se posadí zpět vedle své matky na postel a uklidní se. „Chci se tam vrátit..." řekne pak potichu.

„Už jsem i přemýšlela, jak se vrátit. Na poslední týden bych se s tebou do Británie přemístila a pomohla ti sehnat všechny učebnice a to ostatní, co budeš do školy potřebovat. Doma bych také sbalila ještě ostatní důležité věci, které tu nemáme, a hned poté, co bys odjela do školy, bych se přemístila zpátky za tvým otcem."

„To ho tu necháš samotného?"

„Ruth je má nejlepší kamarádka, které důvěřuji snad více než Brumbálovi. Táta tu bude v bezpečí."

„Ale, počkej, to budete jako bydlet tady?" hledá Trudy poslední skuliny v matčině plánu.

„Jako náhodou je nedaleko odsud k pronájmu malý domek s třemi pokoji a koupelnou. Měli jsme ti o tom všem říct dřív, jenže já... Bála jsem se, jak zareaguješ..." Trudy svou matku obejme a pošeptá jí do vlasů, že ji má ráda. Christine jí stejnými slovy odpoví.

Trudy hned poté přejde do svého pokoje, lehne si pod peřinu a pustí rádio. Občas se v něm dozví i o nebezpečné situaci v Británii a teď více než dříve slýchá i seznamy jmen zabitých mudlů i kouzelníků. Pokaždé, když rádio poslouchá, doufá, že neuslyší jeho jméno. Freda. Už pět dní o něm nemá žádnou zprávu a to ji neuvěřitelně ničí. Z reproduktoru rádia zazní ten dobře známý a Trudy nenáviděný hlas, který čte dnes ne tak dlouhý seznam jmen. Trudy se schoulí do malého klubíčka, kolena přitáhne k hrudi, zavře oči a pozorně poslouchá ten hlas. „... Vance Robert, Wakefieldová Nancy, Wellford Thomas,..." Trudy se znovu rozbuší srdce, které se vždy, když přijde na řadu ‚W', skoro zastaví, aby Trudy mohla jasně slyšet, jestli jmenují i Freda. Naštěstí ne...

Nakonec vypne rádio, zabalí se do peřiny a s myšlenkami na Freda usne.

Druhý den ráno ji probudí zvuk zvonku u dveří. Úplně zapomněla, že se má dnes vrátit Tyler Ward z bystrozorského výcviku. Sice ho ještě nedokončil, ovšem teď má několik týdnů volno a onen čas chce strávit se svou rodinou doma. Trudy rychle vyleze z postele a převlékne se, aby mohla v Tylerově pokoji alespoň trochu poklidit.

Za chvíli opravdu zaslechne na schodech těžké kroky a po chvíli rozrazí dveře do svého pokoje světlovlasý chlapec urostlé postavy. Trudy rychle dostele postel a na Tylera se usměje. Ten se trochu zarazí, ale nakonec se také usměje – jeden koutek úst má výš než ten druhý.

„Ahoj! Ty musíš být Trudy," zahaleká Tyler. Podle všeho je velice společenský a hlasitý.

„A ty musíš být Tyler."

„Vůbec se nevzrušuj, jen si tu vezmu nějaké věci a půjdu do koupelny."

„Dobře, jasně," řekne trochu stydlivě Trudy a odvrátí zrak od Tylerových zelených očí. Ten ze své šatní skříně vyndá nějaké oblečení a odejde do koupelny. Trudy slyší z vedlejšího pokoje hlasy svých rodičů – už jsou také vzhůru. Sejde dolů do kuchyně, kde si ukrojí kousek bábovky a přesune se se svou snídaní do jídelny. Tam už sedí paní Wardová.

„Dobré ráno," popřeje jí Trudy.

„Dobré. Jak jsi se vyspala?"

„Celkem to šlo," usměje se Trudy a sedne si naproti ní. Její manžel je už v práci.

„Tvoje máma mi řekla, že se chceš vrátit."

„Takže já jsem úplně poslední, kdo se dozvěděl o tom, že tu chtějí naši zůstat?!"

„Nezlob se. Ale... Vážně myslíš, že je to dobrý nápad?" jde na to trochu opatrně Ruth.

„Co jako? Vrátit se domů? Za svými přáteli tam, kam patřím?"

„Ano. V Británii je to nebezpečné. Tehdy, když jsem odešla já, to bylo snad ještě horší. Mnoho mých přátel zemřelo..."

„Já, ale nejsem takový srab, abych nechala své přátele umírat a sama si válela šunky tady!" vykřikne Trudy a vyskočí od stolu. Do očí jí vtrhnou slzy, tváře zrudnou. Na schodech se potká se svým otcem, rychle ho mine a vběhne do Tylerova pokoje. Zavře za sebou dveře, vrhne se na postel a hlavu zaboří do polštáře. Vzpomene si na Freda a v tu ránu ji zaplaví vlna úzkosti. Ani si nevšimne, že se Tyler vrátí z koupelny.

„Co se stalo?" ptá se pomalu a přisedne si k ní na postel.

„Co... Nic..." řekne mezi vzlyky Trudy, posadí se a rychle si rukávem otírá slzy.

„Ale no tak..." obejme ji Tyler kolem ramen. Trudy se mu zhroutí do náruče a znovu se rozbrečí. Už aby byla zase v Británii. U Freda.