Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

19. kapitola

 Dnes je poslední květnová sobota a koná se závěrečný famfrpálový zápas Nebelvír – Havraspár. Červeno-žlutí už ovšem ve výhru famfrpálového poháru nevěří, protože Ronovi Wasleymu na postu brankáře se daří ještě méně, než kdy jindy.

Trudy jde právě do knihovny, rozhodla se totiž, že na dnešní zápas nepůjde. Mezi regály narazí na Hermionu Grangerovou a tak si s ní začne povídat.

„Ty taky dnes nejdeš na famfrpál?"

„Ale jdu, jen jsem si chtěla něco najít. Proč ty nejdeš?" zajímá se Hermiona.

„No... Dnes hraje Nebelvír proti Havraspáru a... Měla bych fandit své koleji, ale když v našem týmu jsou takoví pitomci," protočí oči Trudy. „Chtěla bych fandit vám, ale to by mě naši asi uřkli."

„Jistě, to chápu. No, já tam musím, protože Ron potřebuje opravdu hodně podpory," usměje se Hermiona.

„A nebo..." napadne Trudy, „co kdybych šla s tebou? Tedy pokud ti to nevadí. Když budu sedět u nebelvírských a budu fandit přímo Ronovi, nebudu tak napadná."

„To zní skvěle. Ještě vyzvednu ve Velké síni Harryho a můžeme vyrazit."

Cestou k famfrpálovému hřišti se Hermiona nakloní k Harrymu a řekne něco o tom, že je možná dobře, že tu nejsou Fred a George. Ti by Ronovi na sebevědomí moc nepřidali. Pak se Hermiona ovšem zahanbeně ohlédne na Trudy.

„Promiň, že to říkám, ale ti dva si ho vážně dobírali."

„V pořádku. Vím, že Fred a George... No zkrátka chápu, proč si to řekla a nejspíš jsem podobného názoru," usměje se Trudy a sedne si na lavičkuv předposlední řadě, kde jinak sedí samí nabelvírští s červeno-žlutými vlaječkami.

„Proč Trudy vůbec nesedíš u vaší koleje?" ptá se Harry.

„No... Nechce se mi fandit našemu týmu. Své koleji fandím, ale lidem ve famfrpálovém týmu ne..."

„Aha. Takže dnes fandíš nám?"

„Jo," Trudy se ještě rozhlédne, aby vedle ní neseděl někdo z Havraspáru, „jo."

Lee Jordan dnes není ve své kůži. Od té doby, co jsou Fred a George pryč, se stále tváří jako hromádka neštěstí. Když představuje členy famfrpálových týmů, jen stroze vyjmenovává: „Bradley, Davies, Chambers, Changová..." A komentáře k průběhu zápasu jsou horší než mizerné: „Davies se ujímá Camrálu... Letí na branku... Střílí... A je to gól. 10:0 pro Havraspár."

Po chvíli se k Harrymu a Hermioně prodře bradavický šafář Hagrid.

„Máme jít s tebou? A nepočkalo by to?" zaslechne jen Trudy Harryho.

„Nepočkalo."

„Trudy, nevadí ti, když půjdeme?" ptá se ještě starostlivě Hermiona.

„Ne, v pořádku," usměje se na ni Trudy, ale když odejdou, rozhodne se přesednout si. Mezi havraspárskými vyhledá obří klobouk s havranem a vydá se za Lenkou Láskorádovou, která ho má na hlavě.

„Ahoj," pozdraví ji Lenka a usměje se.

„Ahoj, můžu si přisednout?"

„Jasně. Kolem mě je vždycky dost místa."

„Tak děkuju. Mimochodem, skvělý klobouk."

„Díky," odpoví Lenka, ale na Trudy se ani nepodívá. Se zájmem pozoruje zápas, a tak i Trudy přesune svou pozornost z Lenčina klobouku na hřiště a hráče. K Ronovi se právě blíží Roger Davies – kapitán havraspárského týmu a střílí. Ovšem Ronovi se podaří Camrál odkopnout pravou nohou od branek a míče se pak ujme Angelina Johnsonová.

„Jo!" skanduje s nebelvírskými Lenka.

Trudy se na ni jen podívá a také zakříčí: „Ano, Rone!" Lenka se na ni usměje a Trudy jí úsměv oplatí. Lenka Láskorádová je jiná. To ví celá škola. Ovšem právě to se na ní Trudy líbí. Ona sama je taky jiná než většina ostatních lidí. Možná proto si rozumí i přesto, že se skoro neznají. Ani jedna z nich nefandí nějakému týmu, ale svým přátelům. Hlavně těm z Brumbálovy armády.

„Trudy!" prodere se k ní Anthony. „Ty fandíš Nebelvíru?!" žasne.

„Ne, fandím Ronovi a Ginny! Podívej, jak se právě žene za Zlatonkou!"

„Ale... Proč nefandíš našim?" křičí na ni, aby ho vůbec slyšela.

„Měla bych fandit Rogerovi, který se mi vždycky smál, že mám brýle? Nebo Bradleymu, kterýmu nestojím ani za pozdrav? A nebo snad Cho, která je nejlepší kamarádkou práskačky? Ne, díky. Radši budu fandit lidem, kteří jsou milí a laskaví."

„Jak myslíš," usměje se trochu smutně Anthony a vrátí se o několik řad výš k Terrymu. Ginny letí za Zlatonkou a vedle ní se najednou objeví Cho. V letu vypadají jako dva různé světy. Jako voda a oheň. Jedna do ruda, druhá do modra, křižují celé hřiště. Až nakonec je Ginny přece rychlejší a chytne Zlatonku.

„Ginny Weasleyová chytila Zlatonku, Nebelvír vítězí," ozve se znuděný hlas Leeho Jordana a zápas je ukončen. Jenže, kdo tedy vyhrál stříbrný famfrpálový pohár? Po rychlém sčítání bodů ze všech zápasů se ozve hlas profesorky McGonagallové, která už nemůže Leeho ani poslouchat: „Po sečtení bodů ze všech letošních zápasů vyhrává pohár pro nejlepší famfrpálový tým... Nebelvír!" Tribunami zní jásot, nejvíc studentů v červené a žluté, a také píseň Weasley je náš král! Ten umí hrát famfrpál. Weasley je náš král! A ta už není posměšná, Ron opravdu odrazil skoro veškerou střelbu havraspárských střelců, prošly přes něj jen tři střely.

Trudy pak pohlédne na Lenku, která má na tváří zářící úsměv.

„No, tak to nevyšlo, třeba to vyhrajeme příští rok," řekne.

„Třeba. Ale Ronovi a Ginny to vážně přeju," odpoví Trudy.

„To já taky."

Nebelvírský tým vyzdvihne Rona i se stříbrným pohárem nad hlavy a nese ho až do hradu. Za ním se pak vydají i všichni ostatní studenti i učitelé.