"Mami? Mami, co se děje?" ptá se Luisa. Trudy sedí v obývacím pokoji na tmavě modrém křesle, hlavu v dlaních. Když její dcera promluví, otočí se na ni, oči má uslzené. Hned se však zase odvrátí, protože nechce, aby ji Luisa viděla plakat.
"To nic, to... nic," odpoví a utře si oči bílým kapesníkem.
"Ale no tak, mami. Co se děje?"
"Nic, to... Já jen... Vzpomínala jsem na někoho..."
"Na koho?" přisedne si Luisa k matce.
"To není důležité."
"Ale je," tvrdohlavě odpoví Luisa. "Je to důležité, když kvůli němu brečíš."
Trudy se na svou dceru podívá se smutným výrazem a po dlouhé chvíli mlčení řekne zastřeným hlasem: "Byl to někdo, koho jsem měla vážně... Vážně ráda... Ale už zemřel..."
Luisa matku obejme, zaboří svůj obličej do jejích vlasů a pošeptá jí do ucha: "Vyprávěj mi o něm. Prosím." Když se pak na ni podívá, vidí v jejích očích, že na tato slova čekala, že se potřebuje vypovídat. Trudy se usměje a s tichým "Počkej chvíli." odejde. Po několika minutách se vrátí se dvěma hrnky horké čokolády a tácem brusinkových koláčků, její speciality, kterou Luisa zbožňuje.
"Bude to delší vyprávění," řekne Trudy a posadí se do svého oblíbeného křesla. Luisa se uvelebí po její levici na béžové pohovce, modrý polštář pod hlavou, a její matka se dá do vyprávění: "Píše se rok 1995..."
ČTEŠ
Svět J. K. Rowling rukou jiného autora
أدب الهواةJak jistě víte, svět J. K. Rowling je svět Harryho Pottera a ten já jsem měla vždy velmi ráda. Začínala jsem u filmů a až ve svých sedmnácti letech jsem přečetla i celou knižní sérii. A právě během onoho čtení se mi začal v hlavě rodit příběh... Nen...
