Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

13. kapitola

Milí rodičové,

o mé studium se nemusíte bát, snažím se. Je tu ovšem jedna věc, o které bych s vámi, hlavně s mámou, chtěla mluvit. Je to něco, co vám musím říct z očí do očí. V dopise by se o tom špatně psalo. Za měsíc a půl je naplánován další výlet do Prasinek, tak bychom se mohli sejít u Tří košťat. Co vy na to?

S láskou

Trudy

Trudy dopíše dopis, zalepí ho a vydá se do Sovince. Nechodí sem tak často jako dřív - když byla mladší, psala domů skoro každý týden. Žádná ze sov, které tu odpočívají po nočním lovu, není její, proto k sobě přivolá jednu, která patří Bradavicím. Puštík si sedne na její napřažené předloktí, Trudy ho pohladí a dá mu do zobáku dopis. Pak se na něj podívá a řekne: "Ty víš, kam máš letět. Teddington." Puštík se na ni podívá svýma tmavýma očima a odletí pryč. Trudy za ním chvíli hledí a pak se vydá na snídani.

Ve Velké síni je rušno, právě jsou v ní snad všichni bradavičtí studenti a profesoři k tomu. Trudy najde pohledem Terryho a Anthonyho sedící u havraspárského stolu, ale nejdřív zamíří k Fredovi. Ani když je těsně za ním, nevšimne si jí, proto mu poklepe na rameno. Fred se trochu lekne a už se nadechuje k nějaké nadávce, když však zjistí, že za ním stojí Trudy, jen se usměje.

"Ahoj," pozdraví ji a otočí se k ní čelem.

"Ahoj. Myslíš...," pohlédne na George, který sedí hned vedle, zírá na ně s úšklebkem na tváři a ani se nesnaží být nenápadný. Fred do něj strčí a George se odvrátí. "Myslíš, že bychom si mohli po snídani promluvit?" dokončí pak Trudy.

"Jo, jasně. Doprovodím tě na hodinu."

"Dobře. Tak tu na mě počkej," usměje se Trudy a otočí se k odchodu.

"Jak to vůbec včera dopadlo?" přivolá ji Fred zpátky k sobě.

"O čem myslíš, že s tebou chci mluvit? Pak ti to všechno řeknu," usměje se Trudy a pohladí Freda po rameni. Potom se konečně vydá ke svým dvěma kamarádům a talíři lívanců. Po vydatné snídani se se svými kamarády opět rozloučí a pospíchá k Fredovi, který jí jde od nebelvírského stolu vstříc. Chytí ji za ruku, propletou si prsty a vydají se k Havraspárské věži.

"Takže?" ptá se Fred na Trudyinu schůzku z minulé noci.

"No, takže... Helena, mi to potvrdila. Žilami mi koluje její krev," řekne potichu ale s nadšením Trudy.

"Takže je to pravda? Páni... Ale počkej, to ti to jen tak řekla a ty jí to prostě věříš?"

"Viděl jsi mého Patrona?"

"Jistě, je to celkem velký pták."

"Je to havran!" vypískne Trudy. Fred se zamyslí a nakonec se usměje. Trudy je tedy potomkem Roweny i Heleny z Havraspáru. Ještě stále tomu ani jeden z nich nedokáže tak zcela uvěřit. Fred Trudy obejme kolem pasu a podívá se jí zpříma do očí.

"Snad žádná čarodějka není tak okouzlující jako ty." Trudy se jen usměje a políbí ho.

"Neobtěžujte slečnu, pane Weasley!" ozve se za nimi ten nejotravnější hlas, jaký si dovedete u postarší ženy představit. Chodbou totiž právě jde profesorka Umbridgeová.

"Vždyť mě nikdo neobtěžuje!" ozve se Trudy.

"Á, slečna Milettová. Vy už se s tou jejich partou také kamarádíčkujete?"

"Proč bych nemohla?!" nedělá si Trudy nic z profesorčiny autority.

"Jak to se mnou mluvíte?"

"Tak jak sama uznám za vhodné," ušklíbne se Trudy. Fred ji chytí za rameno - chce aby toho nechala.

"Slečno Milettová!" přeskočí profesorce hlas.

"Ano?" zeptá se až nevinně Trudy.

"Takovéto chování si vyprošuji! Jinak..."

"Co mi vy můžete udělat?"

"Strhávám Havraspáru deset bodů!"

"No, jistě. Nic jiného totiž nedokážete!" To už Umbridgeová nepřekousne. Obličej jí zrudne, obrátí se na podpatku a odkráčí chodbou pryč. Když je dostatečně daleko, aby je nemohla slyšet, Fred se na Trudy trochu káravě podívá.

"Nemusela ses mě zastávat..."

"Ale musela. Žádná žába tě nebude urážet... Jen ještě... Protivo!" zavolá Trudy.

"Co blázníš?! Povedlo se mi vyhýbat se tomu strašidlu už minimálně týden."

"Neboj, nic ti neudělá. Protivo!" Strašidlo proletí dveřmi nedaleké třídy na chodbu a pomalu doplachtí až k Trudy a Fredovi. Na Freda vyplázne jazyk, ale na Trudy se usměje. Ta se k němu nakloní a něco mu pošeptá do ucha.

"Rozuměl jsi?" ptá se ještě Trudy, duch horlivě přikývne a odletí směrem, kterým odešla Umbridgeová. Chodbou se pak ozývá potutelný smích.

"Ty se s ním normálně, jako..." překvapí Freda.

"Jednou jsem se ho zastala, když na něj chtěl Filch něco svést a od té doby... Kdykoli něco potřebuji, zvlášť když jde o vyvedení nějaké lumpárny, vždy mi pomůže. Například teď něco vyvádí u Umbridgeové v kabinetě."

"Aha..."

"Mimochodem, taky jsem mu řekla, aby nechal tebe a George na pokoji." Fred se rozzáří.

"Jsi tak skvělá," dá jí pusu na tvář a poté oba odejdou ruku v ruce k Havraspárské věži.Po dopoledním vyučování se Terry, Anthony a Trudy sejdou ve Velké síni při obědě. Když chlapci přijdou, Trudy už tu sedí a jí čočkovou polévku. Protože tu ještě není tolik studentů, Trudy se neostýchá promluvit o svém "pokusu".

"Takže, chcete to vědět?" ptá se Trudy.

"Co?" nechápe Terry, ale Anthony ho bouchne do ruky, ať nechá mluvit Trudy.

"Ten pokus... Jsem... Je to pravda. Můj Patron je totiž havran." Oba chlapci vykulí oči a otevřou ústa. Také oni nemohou uvěřit.

"Takže ty a Rowena...?" nenachází slova Anthony. Trudy přikývne a usměje se. Její máma bude jistě ráda, až se to dozví. Tolik pro ni ten rodokmen znamená. Teď jsou všechny její hypotézy dokázány a ona může v klidu spát.