Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

17. kapitola

Trudy sedí v učebně a poslouchá nezajímavý výklad profesora Binnse. Bradu má podepřenou rukou, kouká skrz profesora na krb stojící za ním a myslí na Freda. Je jednou z mála, která ví, že dnes mají s Georgem něco plánu. Něco velkého. Něco jako konečné rozloučení se školou v Bradavicích a s těmi sedmi lety, co tu studovali.

Naštěstí nebo možná spíš naneštěstí je Trudyina třída kousek od ohniska prvního plánovaného výbuchu. Trudy ví, že až bude odcházet ze třídy, nesmí se dát chodbou doleva ale doprava, aby se největší salvě vyhnula.

Když konečně zazvoní, Trudy si oddechne. Dalších pět minut by s Binnsem nepřežila. A on by to možná nepřežil také. I přesto, že je to duch. Vydá se chodbou na druhou stranu než jdou všichni ostatní, ale přece jen se po pár metrech zastaví a podívá se za svými spolužáky. Prásk! Bum! Křach! Najednou je všude dým a ze všech stran je slyšet křik a dupot. Představení začalo.

Trudy se rozeběhne cestou, kterou jí poradil Fred, ale dým ji za chvíli dostihne. Když doběhne ke schodům, vydá se celkem nerozumně dolů. Pak proběhne několika chodbami, ale dým je jí pořád v patách. Doleva, doprava, po schodech dolů. Překážek si všímá, až když jsou těsně před ní, ale zatím všem uhýbá. Doleva, doleva, doprava, po schodech dolů. Vtom se ocitne ve vstupní síni, kde je už shromážděna skoro celá škola.

Uprostřed kruhu studentů stojí Fred s Georgem, nejblíž jim pak členové vyšetřovatelského sboru. Nad hlavami přihlížejících létají duchové a rozhánějí dým. Po chvíli se přižene Argus Filch a poté i ředitelka Umbridgeová.

"Vy si asi myslíte, jaká to není legrace přeměnit školní chodbu v bažinu, co?!" rozkřikne se Umbridgeová na Freda a George, kteří na ni hledí s hraným provinilým výrazem.

"Celkem jsme se nasmáli," řekne Fred a ušklíbne se na ni.

"Já vám teď ukážu, jak skončí každý, kdo poruší školní řád, Argusi..."

"Myslím, že neukážete," zasměje se Fred a mrkne na George. "Škole už jsme odrostli, tak co kdybychom vyzkoušeli své schopnosti v opravdovém světě?"

"Jsem stejného názoru," přitaká George a stejně jako Fred vytáhne svoji hůlku.

"Accio košťata!" vykřiknou a zdáli se ozve velká rána. Hned nato se chodbou přiřítí dvě košťata, jedno stále s řetězem a železným kruhem. Zastaví těsně před dvojčaty a ta na ně nasednou.

"Kdybyste si náhodou chtěli pořídit přenosnou bažinu, stačí se ozvat na adresu Příčná ulice devadesát tři - Kratochvilné kouzelnické kejkle," zahlaholí Fred.

"A sleva pro bradavické studenty, kteří odpřisáhnou, že naše produkty použijí jen na to, aby odsud dostaly tuhle růžovou ropuchu!" dodá George a studenti propuknou v jásot.

"Už se snad neuvidíme, paní ředitelko."

"A psát nám nemusíte..."

"Zastavte je!" vykřikne Umbridgeová, ale to už je pozdě. Fred s Georgem se odrazí od podlahy a vzlétnou nad hlavy všech přihlížejících.

"Protivo, doufám, že se nenecháš zahanbit a dáš jí pořádně zabrat!" ozve se George. Protiva mu v odpověď zasalutuje.

"Au revoir!" vykřikne ještě Fred, najde v davu Trudyiny modré brýle a vlasy a pošle jí vzdušný polibek. Ona mu ho vrátí a na rozloučenou zamává. Pak se dvojčata vyřítí na svých košťatech ven hlavní bránou vstříc zapadajícímu slunci za bouřlivého jásotu všech studentů.