Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

23. kapitola

Prázdniny sotva začnou a Trudy už odjíždí z domova pryč. V ruce třímá tmavomodrý kufřík, na sobě má modré šaty s bílými puntíky a na nohou páskové boty. Právě míří na konec města Teddington, kde bydlí. Projde kolem obchodu se zeleninou, přejde dlouhý most a zamíří do přírody. Její cíl je malý kopec, na němž stojí mohutný dub. Na dubu se houpe dětská houpačka, kterou však už léta nikdo nepoužil.

Když stane Trudy na kopci, ještě se ohlédne ke svému domovu. Je to malý domek na kraji města s bílou fasádou a červenou střechou. Okolo domu je nepříliš rozlehlá zahrádka s všemožnými květinami, bylinkami a zeleninou.

Trudy se ještě jednou zhluboka nadechne a přejde ke stromu. V jeho kmeni vězí velká dutina a v ní je ukryt porcelánový hrneček s ulomeným uchem. Dívka s brýlemi hrneček nahmatá a v příštím okamžiku všechno kolem ní zčerná. Cítí velký tlak, hlavně za očima, a proto je zavře. Sice už s přenášedlem cestovala, ovšem teď poprvé úplně sama. Když po chvíli cítí zase pevnou zem pod nohama, oči otevře.

Před ní se rozkládá kamenitá cesta vedoucí ke zvláštnímu domu. Vypadá to, že má čtyři patra, ovšem v každém z pater se může nacházet snad jen jedna místnost. Kolem domku je plot z dřevěných latěk a za ním malá zahrádka a dvorek. Někde z dáli je slyšet slepičí kvokání, kolem domu se povalují holinky a rezavé kotlíky. Trudy se usměje – tak takhle vypadá nefalšovaný dům kouzelníků. Tohle je Doupě.

Nejprve kouzlem Wingardium Leviosa přenese hrneček – přenášedlo k nedalekému stromu, použije na něj Zastírací kouzlo, aby ho nikdo jiný nenašel jen tak snadno, a vydá se cestičkou k domu. Čím je blíž, tím rychleji jde. Otevře branku u plotu, která zavrzá, a vydá se ke dveřím. Nestačí ani zaťukat a dveře už jsou otevřené. Na prahu stojí vysoký zrzavý chlapec v červeném tričku s vyšitým písmenem F na hrudi.

„Ahoj, Trudy!" zvolá, rozpřáhne před dívkou náruč a našpulí rty.

„Ale, no tak, Georgi. Já vím, že jsi to ty," usměje se Trudy.

Hned za Georgem přijde Fred v zeleném tričku s písmenem G. „Ahoj," řekne tiše a Trudy políbí. Ona se k němu přivine.

„Já žasnu, že nás dokážeš rozeznat, když to nesvede ani naše vlastní máma," ušklíbne se George.

Trudy pokrčí rameny. „Nevím, ale prostě... Fred se směje trochu jinak než ty, má trošku jiný hlas a navíc... Takhle by mě nikdy nepřivítal."

„Fajn, fajn. Zapracuju na tom... Ale obejmout bys mě mohla."

„Jasně," přitaká Trudy a George obejme. Dvojčata si ještě vymění trička, Fred vezme Trudy kufr a pak se všichni tři vydají dovnitř.

„Dobré odpoledne," pozdraví Trudy, když vejde do místnosti plné lidí, která má sloužit jako jídelna, obývací pokoj, kuchyň a vstupní hala dohromady.

„Ahoj, drahoušku," přivítá jí úsměvem překypující paní Weasleyová a Trudy obejme.

„Zdravím," vzhlédne od novin pan Weasley a usměje se. Hned pak se ovšem zase zachmuří. Titulek novin hlásá: Další přepadení kouzelníků z mudlovských i kouzelnických rodin! „Měli byste být opatrnější, kluci," otočí se na dvojčata, ta jen protočí očima.

„Ahoj," pozdraví i Ginny a Ron.

Fred dovede Trudy ještě k poslednímu páru, který se v místnosti nachází. Je to mladý muž s culíkem zrzavých vlasů a krásná blondýna se zářivým úsměvem. „Tak tohle je můj nejstarší bratr Bill," podá Trudy ruku, „a jeho snoubenka Fleur."