Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

25. kapitola

Týden u Weasleyových uteče jako voda a Trudy už má znovu sbalený kufr, na sobě puntíkované šaty a je připravená přemístit se zpátky do Teddingtonu pomocí přenášedla. Všichni, co Doupě obývají se s ní rozloučili už vevnitř, Fred a George ji však doprovází ven.

„Měj se hezky," řekne George a Trudy obejme.

„Díky," řekne Trudy a pak ještě zašeptá: „A s Fredem už se nehádejte."

„Kvůli tobě to snad ani nejde," řekne také šeptem George a pak se vrátí do domu.

„Tak... ahoj," řekne nesměle Fred.

„Bude se mi stýskat," řekne Trudy a prudce ho obejme. Hlavu mu zaboří do hrudi a on jí vtiskne polibek na temeno hlavy.

„Mně taky. Napíšeš?"

„Jistě," usměje se Trudy, ovšem v očích má slzy.

„No, tak. Neplač. Zase se uvidíme, ano?" řekne Fred pevným hlasem, vezme ji za bradu a políbí ji. Pak dojdou ke stromu, kam Trudy schovala přenášedlo, Fred vezme hůlku a řekne: „Revelio." Hrneček se objeví a Trudy k němu vykročí. Naposledy se podívá přes rameno na Freda, uchopí svůj kufr do ruky a poté se sehne i pro hrneček.

Všechno kolem ní zčerná a zase je tu ten tlak za očima. Trudy pevně sevře oči, držadlo kufru třímá pevně v ruce. Když po chvíli oči znovu otevře, stojí už na kopci v Teddingtonu. Pomocí hůlky umístí hrneček s ulomeným uchem do dutiny stromu a vydá se zpět k domovu.

Po třech dnech vyjíždí od domu Milettových přeplněný taxík, který veze celou rodinu na letiště Heathrow. Tam nasednou na letadlo směr Spojené státy americké, stát Wisconsin, Appleton. V tomto městě žije známá Trudyiny mámy, která je profesorkou na americké škole kouzelníků – Stříbranov. Tato škola stojí skryta všem mudlům (v Americe nazývaným nečarové) na vrcholku hory Mount Greylock a známá paní Milettové zde vyučuje dějiny čar a kouzel.

Ruth Wardová se seznámila s Christine Milettovou už na škole čar a kouzel v Bradavicích, když jejich přijmení ještě byla Linwoodová a Powellová. Byly spolu ve stejné koleji i ve stejném ročníku a postupem času se z nich staly nejlepší kamarádky. Školu dostudovaly v roce 1972, téměř na začátku První kouzelnické války. Hned po odchodu z Bradavic obě odjely do Ameriky, protože v Británii tehdy nebylo bezpečno. Ruth se zde zamilovala a zůstala, ovšem Christine, která se zde seznámila s britským mudlou, jemuž kouzlení učarovalo, se po válce i s ním vrátila. Do Británie si s sebou přivezla dvouletou dceru Trudy.

„Jsem hrozně nervózní. Tak dlouho jsem ji neviděla," říká Christine svému muži, když jejich letadlo přistává na appletonském letišti.

„Co máme říkat my, když ji ani neznáme," usměje se Clark Milett a stiskne své ženě ruku.

„Navíc to je tvá nejlepší kamarádka," řekne povzbudivě Trudy a přidá se k frontě lidí postupující ven z letadla. Pomyslí si, že kdyby použili místo letadla přemisťování nebo přenášedlo, byli by zde mnohem dřív. Ovšem Trudyin otec je mudla, takže kvůli němu nemohli ani jeden z těchto kouzelnických způsobů přepravy použít. Před letištěm už na ně čeká Ruth Wardová ve svém malém autě.

„Tam se přeci nemůžeme všichni vejít," říká Trudyin otec, když uvidí auto, na které jeho žena ukazuje. Jak on a jeho žena, tak i Trudy drží v každé ruce jeden kufr, a do stejného mudlovského auta byste tolik zavazadel opravdu nenaskládali. Ovšem toto auto vlastní kouzelnice.

„Zapomínáš na zvětšovací kouzlo, drahý," usměje se Christine Milettová a otevře dveře auta.

„Ahoj!" vykřikne Ruth a přes řadicí páku svou kamarádku obejme.

„Ahoj," řekne trochu klidněji Christine a podívá se do auta. Opravdu je zvětšené a to několikrát!

„Tak nastupovat! Ať tu nepřekážíme. Seznamování proběhne až u nás doma," řekne Ruth.

Trudyin otec naskládá všechna zavazadla do kufru auta a přisedne si k Trudy dozadu, její matka sedí vedle své kamarádky vepředu. Hned poté se auto rozjede směrem k domu, kde Ruth Wardová bydlí.

Dům vypadá úplně obyčejně – sice v něm žijí samí kouzelníci, ovšem v tomto městě plném mudlů (nečarů) není na kouzelnické výstřednosti místo. Přece jen je tu stále zákon o utajení. Ruth zaparkuje před domem, Clark Milett spolu s Phillipem Wardem vynosí kufry do patra domu a poté se všichni seznámí. Po vydatné večeři si uvaří čaj a všichni se usadí v obývacím pokoji.

„Tak, Ruth, vyprávěj. Co ty s Phillipem, co děti?" ptá se Christine, z níž už opadla prvotní ostýchavost a nervozita.

„My s Phillipem se máme dobře. Phillip pracuje pro K.O.K.U.S.u. Řeší vztahy s nečary. Vidíš? Už ani neříkám mudla, ale že mi to dalo," zasměje se Ruth s pohledem upřeným na manžela. „No, a já jsem ve Stříbranově naprosto spokojená. Dějiny kouzlení, to je moje. Vždyť to víš," mrkne na Christine Ruth.

„Jasně, že vím," zasměje se Christine. Když se na dvě přítelkyně Trudy podívá, zarazí ji, jak si jsou podobné a přitom se tak liší. Obě dvě mají tmavě hnědé vlasy a oči, štíhlou postavu, Christine je jen o něco vyšší než Ruth. Ovšem Trudyina matka je známá pro svou klidnost a střídmost, zato Ruth se zdá být velmi energická a společenská. Třeba kvůli těmto rozdílům se z nich staly nejlepší kamarádky. Ruth potřebovala někoho, kdo by ji umírnil a Christine zase někoho, kdo by ji dostal do společnosti.

„Tak Trevis momentálně cestuje po celých státech. Velice se zajímá o astronomii a prý chce zmapovat všechna souhvězdí, která jsou z naší země vidět. A Tyler je druhý rok ve výcviku bystrozorů." Trudy nejspíš přeslechla otázku, která předcházela této odpovědi. Je jí ovšem jasné, že Ruth mluví o svých dvou synech.

„Trudy půjde po prázdninách do sedmého ročníku, takže ji čekají zkoušky OVCE."

„Jo, pamatuješ, jak jsme se šprtaly?" ušklíbne se Ruth.

„Jasně. V učení jsme seděly od rána do večera a od večera do rána. Byla to hrůza," zasměje se Christine a pohlédne na svého muže, který se dal k její radosti do řeči s Phillipem Wardem.

„Ehm, víte co? Už půjdu spát," ozve se Trudy a odloží prázdný hrnek na stolek stojící před pohovkou.

„Po schodech nahoru a doleva. Jsou to druhé dveře," řekne s úsměvem Ruth a Trudy s popřáním příjemného spánku odejde.

Když otevře dveře pokoje, do kterého ji Ruth poslala, uvidí svůj kufr stát vedle velké postele s modrým povlečením. Je jasné, že v pokoji bydlí chlapec – jsou zde plakáty famfrpálových hráček, chlapecké oblečení a takové ty věci, které ani mudlovské dívky v pokojích nemají. Trudy přejde ke stolu, na kterém stojí několik fotek v rámečcích. Na jedné z nich je celá rodina Wardových, na druhé Trevis s Tylerem a na té třetí jeden z bratrů objímající pěknou usměvavou dívku s plavými vlasy. Trudy ještě otevře pár šuplíků a najde staré učebnice ze stříbranovské školy, na kterých stojí Tyler Ward. Tohle je tedy pokoj mladšího z bratrů.

Trudy už dál neotálí, najde v patře koupelnu a zmizí v ní. Po důkladném umytí všeho potu a špíny z letadla a celé cesty se převlékne do pyžama a vrátí se do Tylerova pokoje. Ulehne do postele a předtím než usne, pomyslí na Freda. Jak se má? Jak se daří krámu? Je to v Británii tak nebezpečné? Vzpomene si i on na ni? A jak...?

Nakonec se Trudy ve svých myšlenkách ztratí a usne.