Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

20. kapitola

Nadejde červen a s ním i zkoušky NKÚ pro studenty pátého ročníku a zkoušky OVCE pro studenty ročníku sedmého. Trudy pomáhá svým dvěma kamarádům s přípravou, protože ona sama dělala zkoušky NKÚ už loni. Vylíčí jim většinu otázek a úkolů, které ji u zkoušek čekali, a naučí se s nimi i správné odpovědi, správné pohyby hůlkou a další věci.

Když přijdou ony dva týdny zkoušek, panuje po škole velké ticho. Ti, co se učí poslední přísady do lektvarů a poslední kouzelné formule, se snaží co nejvíce soustředit a ti ostatní se je snaží co nejméně rušit. Také se rozmůže černý trh s různými prostředky pro soustředění. Harold Dingle se snaží prodávat sušený trus běhnic vydávaný za drcený dračí spár a Eddie Carmichael nabízí Baruffiův mozkový elixír.

„Stojí ti to vůbec za to?" ptá se Trudy Eddieho. Eddie právě nabízí lahev za dvanáct galeonů dvěma páťačkám z Mrzimoru.

„My studenti si přeci musíme pomáhat. Mně to loni zlepšilo vědomosti tak o třetinu," řekne Eddie a mrkne na ni.

„Ty si nedáš pokoj," protočí Trudy oči a odejde. Eddie je její spolužák. Nikdy se s ním moc nepřátelila, protože on byl jeden z těch, kteří mají plnou hlavu výmluv, ale aby se jednou snažili, to ne. Navíc vždycky překypoval hloupými otázkami, kterým se pak se svou partou smáli. A nakonec to nejhorší – ve čtvrtém ročníku si začal s Mariettou Edgecombeovou a to v Trudyiných očích klesl úplně. Jejich vztah krátce na to skončil, ale Trudy je bude už pořád vidět, jak se vodí po chodbách za ruce a tlachají o hloupostech.

Když přijde první den zkoušek, Terry a Anthony sedí u snídaně jak dvě hromádky neštěstí. Lžičkou se nimrají v misce kaše, druhou rukou si podepírají bradu a pohledy upírají na desku stolu.

„Ale no tak, kluci. Co se může stát nejhoršího?"

„Že ty zkoušky neuděláme..." ozve se po chvíli Terry.

„No, ano. A to přeci není konec světa."

„Jen aby," odpoví zase Anthony a tím je konverzace u konce.

Trudy se tedy začne opět věnovat svému pudinku, když vtom před ni spadne dopis. Vyšetřovatelský sbor nenechává nic náhodě a proto otevírá všechny dopisy i malá psaníčka. Obálka je proto značně potrhaná a dopis zmačkaný. Trudy jej otevře.

Milá Trudy,

už se mi po tobě moc stýská. Jak se vede? Vím, že teď probíhají všechny zkoušky a já bych tě chtěl trochu zneužít. Mohla bys všem vyřídit hodně štěstí? S Georgem jsme přemýšleli, že by byla srabárna jen tak zdrhnout a ani se pak neozvat. A tím ‚všem' myslím Leeho, Angelinu, Alici a pak taky Harryho, Hermionu a no... i Rona. Byli bychom ti moc vděční.

Jak už jsem psal, moc se mi po tobě stýská. No, a vlastně ne jen po tobě, ale i po celých Bradavicích. Teď když máme krám, máme spoustu zodpovědnosti na vlastním triku. Nicméně Kratochvilné kouzelnické kejkle celkem prosperují, ale počkej až přijdou prázdniny a všichni studenti přijedou domů. To pak tržby porostou!

Ještě mi napiš, kdy budeš mít čas přijet za námi do Doupěte. Mamka ví všechno ráda dopředu. A mám ti ještě vyřídit pozdrav od George.

Tak se měj a nezlob!

Fred

PS: Už druhý dopis? Za tak krátký čas? Asi máš na mě vážně dobrý vliv, protože jinak si to vysvětlit neumím.

Trudy se při čtení dopisu culí od ucha k uchu. Se slovy „Musím ještě něco zařídit." se od dojedeného pudinku zvedne a jde k nebelvírskému stolu. Nejprve zahlédne trojici dívek – Alice a Angelina sedí hned na kraji.