Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

24. kapitola

Přijde pondělí a na to, že jsou prázdniny, vstává Trudy překvapivě brzo. Už v osm hodin se obléká a potichu schází dolů do přízemí Doupěte, kde na ni čekají George a Fred, se kterými jde dnes do práce. Ne, že by potřebovala nějaké zaměstnání, ale ráda se po onom krámku poohlédne. Fred jí dokonce slíbil komentovanou prohlídku a ona se už moc těší.

Když sejde dolů, slyší právě George říkat Ševelisimo – kouzlo, které má odhlučnit místnost. Pak postaví čajovou konvici na plotýnku a za chvíli už v ní bublá vařící voda. Trudy mezitím nakrájí koláč, který jim upekla paní Weasleyová už včera večer a Fred prostře stůl. Když je čaj hotový, George ho nalije do tří hrnečků a posadí se k Fredovi a Trudy.

„Jak jsi se vyspala?" ptá se Fred Trudy.

„Výborně. Fleur nám vždycky před spaním vypráví ty její vílí pohádky, které prý slýchávala, když byla malá. Po těch se spí..."

„Strrašně rráda by se spršátelila..." imituje Billovu snoubenku George.

„Já vážně nechápu, co vám na ní tak vadí. Stejně tak bych vám mohla vadit i já."

„Jenže ona je jiná než ty," oponuje jí George a spořádá další kus koláče.

„Jistě, je to skoro čistokrevná víla. A ano, občas je trochu moc sebevědomá, ale to z ní ještě nedělá někoho jako je Marietta Edgecombeová."

„Kdo to je?" ptá se George.

„Moje spolužačka. Ta, co nás práskla."

„Aha, jasně. No... Fleur je občas prostě hrozně sebestředná a nezajímá jí, že my se nechceme koukat na její házení vlasů nebo mrkání dlouhými řasami nebo na to ‚roztomilé' prskání."

„Ale, prosím vás. Beztak Billovi jen závidíte," zazubí se Trudy na dvojčata.

„Já, nemám proč," ozve se trochu uraženě Fred a obejme Trudy kolem ramen.

„A já taky ne," řekne rozhodně George a podívá se na svého bratra tak, že je Fredovi jasné, že se dál vyptávat nemá. Trudy ten pohled zachytí a už se dál také neptá.

Po snídani se všichni tři připraví na cestu do Příčné ulice. Fred zapálí kouzlem Incedio Duo zelený oheň v krbu, který stojí hned vedle části ‚kuchyň', a George nasype do mističky několik hrstí letaxového prášku. Jako první jde Fred. Nabere si hrst prášku, stoupne si do krbu do zeleného ohně, který nepálí, a zatímco říká ‚Příčná ulice' hodí všechen prášek pod sebe. Plameny nebezpečně zašlehají a Fred je pryč. Jako druhá jde Trudy a opakuje ty samé věci jako Fred. Po pronesení příslušného místa a hození prášku se skutečně ocitne v Příčné ulici. Vyleze z krbu letaxové sítě v Kratochvilných kouzelnických kejklích, aby uvolnila místo, pro právě cestujícího George, Fred stojí kousek opodál. Před prosklenými dveřmi se tlačí dav lidí, kteří čekají až dvojčata krám otevřou.

„Panstvo, ještě máme deset minut, budete muset počkat!" zahalekal zevnitř Fred.

„To tu čekají ještě než otevřete?" ptá se s údivem Trudy.

„Většinou tu není takhle ráno tolik lidí," přizná George.

Chlapci si odloží ve své kanceláři hábity a rozsvítí všechna světla, která září různými barvami. Když Trudy spatří přeplněné regály zatají se jí dech. Kdy tohle všechno stihli udělat?

„Chceš to tu všechno ukázat?" přijde k ní Fred.

„Jasně," usměje se Trudy a nechá se Fredem vést. George mezitím otevře krám a dovnitř se nažene spousta nedočkavých kouzelníků.