Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

10. kapitola

Po chladném lednu přijde stejně chladný únor a s ním i výlet do Prasinek na svatého Valentýna. Trudy se při snídani omluví svým dvěma kamarádům Terrymu a Anthonymu, že dnes nepůjde do kouzelnické vesničky s nimi, a vypije poslední doušek čaje. S Fredem se má sejít po snídani přede dveřmi Velké síně, ale ještě předtím se musí teple obléknout a vybavit několika galeony. Když přiběhne do své ložnice, rychle si navlékne černý hábit, kolem krku omotá modro - šedou havraspárskou šálu a seběhne do společenské místnosti. Tam se usměje na sochu Roweny z Havraspáru a poté už zamíří zpátky k Velké síni.

Přede dveřmi, kterými ven z Velké síně proudí studenti, už stojí Fred Weasley s červeno - žlutou nebelvírskou šálou kolem krku a úsměvem na pihovaté tváři. Když Trudy přijde až k němu, pozdraví se a zamíří k zatím krátké frontě studentů tvořící se u vstupní brány. Argus Filch opět kontroluje, zda ten či onen student odevzdal povolení k návštěvě Prasinek a jestli ho tedy může pustit ven z Bradavic.

"Milettová Trudy," ohlásí Trudy své jméno.

"Milettová... Jsi tady, můžeš jít," zabručí Filch a zaškrtne si její jméno v dlouhém seznamu.

"Weasley...," začne Fred, ale školník ho přeruší.

"Weasley! Vy tu povolení máte všichni, ale nepřej si mě, jestli najdu ještě jednu bombu hnojůvku! Jinak po vás půjdu a zakázaný výlet do Prasinek bude to poslední, co by vás mohlo trápit!"

"Tak dobře," ušklíbne se Fred a odběhne za Trudy. Po cestě ji chytí za ruku a tak dojdou až do Prasinek. Nad vesnicí se stahují šedé mraky a vypadá to, že za chvíli začne pršet. Trudy na kazící se počasí poukáže a navrhne, že by se mohli zatím schovat v čajovně madame Pacinkové.

Čajovna je malý domeček zastrčený mezi dva větší domy s pěknou světle hnědou fasádou. Když vejdou dovnitř, Trudy se okamžitě zamlží brýle z toho tepla, které tu je. Sundá si je proto a Fred ji postrkuje dopředu k jednomu stolu u okna. Předpokládá, že od okna by mohlo alespoň trochu táhnout.

Madame Pacinková, boubelatá dáma s drdolem černých vlasů, se dostane úzkými uličkami mezi stoly až k nim a zeptá se velmi přátelským hlasem: "Copak si dáte, drahouškové?"

Trudy, jejíž brýle stále ještě nepřivykly vnitřní teplotě, ji poprosí o pár minut strpení. Když si brýle, přes něž konečně vidí, opět nasadí, překvapí ji výzdoba čajovny. I kdyby nevěděla, co je za den, podle srdíček, mašlí a všeho dalšího by okamžitě poznala, že je svatého Valentýna. Nad každým stolkem dokonce poletují malí andílci, kteří kolem sebe rozhazují růžové konfety.

Trudy i Fred se zahledí do lístku a když se k nim madame Pacinková znovu dostane, objednají si čaj s mlékem pro každého a zmrzlinový pohár pro oba dohromady. Do čajovny zatím přicházejí další a další páry, které zde chtějí strávit krásnou chvíli jen ve dvou.

"Takže... těšila ses sem aspoň?" zeptá se Fred a usrkne trochu čaje.

"Samozřejmě," usměje se Trudy a chytí Freda za ruku. "Hele... můžu se tě na něco zeptat?"

"Jasně."

"Tenkrát, při minulém výletě do Prasinek... U Tří košťat... Chtěl sis přisednout ke mně?"

"Ty sis toho všimla?" překvapí Freda. Odvrátí od Trudy pohled a začervená se.

"Jo... Kdyby nepřišli ti dva..."

"No, jo... Ale tak co. Teď jsme spolu a to je hlavní," usměje se Fred na Trudy a pohladí ji po tváři.

Když dopijí čaj a dojí zmrzlinu, rychle se obléknou, protože ve dveřích právě stojí Harry Potter s Cho Changovou a všechny stoly jsou obsazené. Fred zaplatí u pultu oba čaje i pohár, zachumlá se do šály a vyrazí s Trudy ven. Počasí se nezlepšilo, naopak teď ještě hustě mrholí. Rychlou chůzí se vydají k Medovému ráji. Stráví tam spoustu času, protože krámek se sladkostmi je přeplněný studenty. Když se Trudy konečně dostane k pokladně a zaplatí za dýňové paštičky, ňoumovy ňufánky a šerbetové koule, Fred už čeká u dveří a drží je, aby mohla vyjít ven.

Obloha nad Prasinkami je stále šedá a vzduch je chladný, ale už neprší a proto se rozhodnou jít k Chroptící chýši. Trudy doufá, že tam budou sami, chce totiž Fredovi svěřit něco důvěrného. Nepodělila se o to ještě ani s Terrym a Anthonym a to proto, že oni jí na rozdíl od Freda teď pomoct nemohou.

"Tak jsme tady," vydechne Fred, když se konečně dostanou k Chroptící chýši. Okolí je stále zasněžené, ale nejsou tu už takové závěje jako v prosinci. Trudy má štěstí - nikdo jiný tu není.

"Frede...? Já... chci ti něco říct." Fred se na ni podívá a usměje se na znamení, že mu může říct všechno. "Já... no... Nevím, jak začít..." zdráhá se trochu Trudy. Fred ji ovšem chytí za ruku, stiskne ji a dodá jí tak více sebevědomí. "Takhle... Moje máma je historička a právě zkoumá náš rodokmen. Přišlo jí zvláštní, že spousta prvorozených dívek z naší rodiny navštěvovala právě Havraspár, a tak... začala procházet všemožné knihovny a archivy a... Je tu jistá možnost, že bychom mohly být potomci samotné Roweny z Havraspáru."

Freda to zaskočí. Popravdě takovou informaci vážně nečekal. "Potomci koho? Slyšel jsem dobře?"

"Ano. Já vím, že to zní neskutečně, ale... Podívej se, já jsem v Havraspáru, moje matka byla také. Spousta našich předků ženského pohlaví a prvorozených navštěvovala tu samou kolej. Není to fascinující?"

"To jistě," usměje se Fred. "To je ten... pokus?"

"Jo. Ano. Ale... Teď bych potřebovala tvoji pomoc... A neboj se, nešla jsem dnes na tu schůzku s tebou jen kvůli tomu," řekne a usměje se.

"To jsem si přeci ani nemyslel," zalže Fred, kterému opravdu proběhlo hlavou, jestli ho nechtěla jen využít. Pak se ale podívá Trudy do očí a dojde mu, že jí může věřit každé slovo.

"Víš, v jedné z těch knih, které jsem měla půjčené, jsem se dočetla, že Rowenina dcera Helena z Havraspáru je duch havraspárské koleje, které se přezdívá Šedá dáma. Už dlouho pátrám po jakémkoli náznaku, že by mohla být právě v naší věži, ovšem pořád nic. Jenže, Helena se kdysi schovávala před svou matkou v... to bys neuhodl... v nebelvírské věži, kde si mohla nerušeně číst," řekne Trudy nadšeně.

"Páni, a co potřebuješ ode mě?"

"Nejdřív ji potřebuji najít a pak si s ní promluvit."

"Takže se mám po nebelvírské věži poohlédnout, najít Šedou dámu a domluvit vám schůzku? Chápu to dobře?" ptá se přihlouple ovšem s úsměvem Fred.

"Ano! Tedy... jestli tě o to mohu poprosit," zamrká Trudy.

"Ty můžeš vždycky," řekne Fred, skloní se k ní a políbí ji. Trudy ovine ruce kolem jeho krku a on kolem jejího pasu. Jejich studené nosy a tváře se navzájem zahřívají a různobarevné šály dvou kolejí poletují v poryvech větru.

"Páni," řekne Fred po dlouhém polibku, "já políbil pra-pra-něco jedné ze zakladatelek školy."

"Možnou pra-pra-něco," usměje se Trudy a oba dva se vydají zpět do vesnice. K Chroptící chýši se totiž blíží skupinka třeťaček.