Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

14. kapitola

Je prvního dubna - Apríl! I pod přísným dohledem profesorky Umbridgeové je třeba míti se na pozoru před rozpustilými vtipálky. Trudy sama vtípky nedělá, ale již několikrát se stala jejich obětí. Ve druhém ročníku jí dal někdo do postele bodláky a před rokem jí sebrali brýle, takže chodila celý den téměř slepá. Je přesvědčená, že strůjkyněmi těchto legrácek byly Cho a Marietta, ale nikdy jim to nemohla dokázat. Přece jen nejspíš patří do Havraspáru - Trudy o tom někdy pochybuje.

Dnešek ale není jen o tom vystřelit si z někoho, dnes totiž mají dvojčata Weasleyovi osmnácté narozeniny. Trudy jim v bradavické kuchyni upekla dort a pro Freda má ještě sadu pergamenů, obálek, brků a inkoustu. Příští rok už v Bradavicích studovat nebude, a proto Trudy vybrala tento dárek - aby jí mohl psát.

Trudy, Fred a George se mají sejít po odpoledním vyučování u jezera. Začíná jaro, od jezera už nefouká tak studený vítr a první jarní květiny se pomalu probouzejí. Trudy přijde na smluvené místo o něco dříve, rozloží na zem deku a přinese dort a dárek. Pak si na deku lehne, zavře oči před paprsky slunce a vyčkává příchodu dvojčat.

Probudí ji až sprška vody. "Co je?!" trhne sebou. Před ní stojí Fred a poťouchle se usmívá. "Tak tos' byl ty?"

"Čekáš tu na mě a přitom usneš? Že se nestydíš!" vtipkuje Fred.

"Kdybyste nepřišli tak pozdě... Kde je vůbec George?"

"Nevěděl, proč by nás měl doprovázet na rande... Já vlastně taky ne."

"Tohle není rande. Chtěla jsem vám popřát k narozeninám," usměje se Trudy a Fred si až teď všimne dortu a balíčku ležících opodál.

"Víš, kdy máme narozeniny?"

"Jistě," řekne Trudy, popadne balíček a přistoupí k Fredovi. "Vše nejlepší," zašeptá, stoupne si na špičky a políbí ho. Pak mu podá balíček a on ji políbí ještě jednou.

"Děkuju," vydechne Fred a začne dárek opatrně rozbalovat. Trudy mezitím zapíchne do dortu osmnáct svíček a pomocí kouzla Incedio je zapálí. "Asi vážně chceš, abych ti psal, co?" ptá se Fred zatímco Trudy vysloví Wingardium Leviosa. Dort se vznese do vzduchu a letí směrem k Fredovi.

"Přej si něco," vybídne ho Trudy a, když se Fred nadechuje, dodá: "Ale neříkej to nahlas. Jinak se to nesplní." Fred tedy zavře oči, v duchu vysloví své přání a všech osmnáct svíček sfoukne. Poté se oba usadí na deku a Trudy rozkrojí dort. Velkou část odpoledne si jen povídají a zapomenou na všechno, co je kdy trápilo. Zapomenou na školu, na zkoušky i na Umbridgeovou. Jenom jsou spolu a tenhle jejich malý svět jim stačí.

"Georgi!" volá Fred svého bratra v nebelvírské společenské místnosti. "Něco pro tebe mám!" George se jako duch zjeví hned za ním:

"Dárek?"

"Trudy nám upekla dort a když ses ani neobtěžoval přijít, tak ti ho poslala."

"Kecáš!" nevěří George.

"Ne, Trudy tě pozdravuje a přeje vše nejlepší," říká Fred a podává Georgovi zbylou polovinu dortu. George se do ní s chutí zakousne, řekne mezi sousty tlumené "Děkuju.", ale pak se zarazí. 

"Není v tom náhodou přísada do našich dortíčků, že ne?"

"Ehm, napadlo mě to, když už je ten Apríl... Ale Trudy říkala, že dnešek by měl pro nás být jen narozeninami a že šprýmy máme vyvádět zbytek roku, protože takhle nevyniknou. Přijde mi to rozumné."

"Trudy říkala? A ty s Trudy souhlasíš?" dobírá si Freda bratr.

"Ano, co je na tom tak zvláštního?"

"Já jen, že... Už to je vážné co? Ale já ti to, brácho, přeju!" poplácá George bratra po zádech. Fred se začervená, otočí se a odejde od něj. Vydá se do ložnice, oblečený si lehne do postele a zavře oči. I teď vidí Trudy jako by byla hned před ním. Její hnědé oči za obroučkami brýlí, její hnědé vlasy s modrými konečky, které jí lemují úzký obličej. Když se usmívá, objeví se jí vedle koutků úst malé ďolíčky a roztomile se jí nakrčí nos. Výběr jeho přání byl jednoznačný. Chce už navždy zůstat s ní.

Trudy se po rozloučení s Fredem vydá do své ložnice uložit deku a pak do Velké síně na večeři. Terry s Anthonym už sedí u havraspárského stolu a o něčem živě diskutují.

"Myslím, že to bude skvělé," říká Terry.

"Já bych byl možná trochu obezřetnější," oponuje Anthony. "Nikdy nevíš, co od něj čekat."

"O čem se bavíte?" přisedne si k nim Trudy.

"O novém učiteli jasnovidectví. Přihodíš také svůj názor?"

"Hm... Myslím, že to bude zajímavá zkušenost, ovšem já jsem ráda, že na jasnovidectví nechodím. Domov toho kentaura je Zapovězený les a tam je to jiné než v Bradavicích. Bude mu jistě nějaký čas trvat, než si na školu zvykne. A učit bandu mladistvých kouzelníků? To je to poslední, co bych chtěla po odchodu z domova dělat. Navíc si myslím, že tenhle předmět se nemůže kouzelník jen tak naučit. Musí k tomu mít jisté vlohy, se kterými se narodí. Něco jako nepodmíněné reflexy."

"To bylo vážně podrobné," uzná Anthony.

"Hm, je to zvláštní, ale dnes jsem se zatím vyhnula všem žertům," říká Trudy a třikrát zaklepe na stůl. "To už to všechny přestalo bavit, nebo prostě vypotřebovali všechny nápady?"

"Myslím, že to někoho ještě bavit nepřestalo," podívá se Anthony na Terryho a ten se ušklíbne.

"Ale už to není jako dřív. Ještě před dvěma roky jsem se bála vůbec vycházet z ložnice. A teď je večer a já mám brýle, moje postel je nedotčená a oblečení jakbysmet."

"O většinu vtípků se zasloužili hlavně George s Fredem," podotkne Terry.

"Oni je mohou dělat celý rok, tak proč si na svoje narozeniny neodpočnout?" usměje se Trudy, ukrojí kousek párku a vloží si ho do úst.

"Vážně se narodili prvního dubna?" překvapí Terryho, Trudy jen přikývne.

"Jak symbolické," dodá Anthony a zakousne se do sendviče se sýrem.