Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

3. kapitola

Září uteče jako když luskneš prsty. Listí na stromech okolo Bradavic, dokonce i na vrbě mlátičce, žloutne a za několik týdnů se vybarví do červena. Jsou tu první deštivé dny a s nimi i první výlet do Prasinek. Všichni studenti se na něj nevýslovně těší. A několik z nich má v Prasinkách domluvené setkání.

Trudy jde do Prasinek jako vždy s Terrym a Anthonym. Právě čekají v řadě, která se táhne od vstupní brány až na dlouhé schodiště. Spousta lidí si dnes přivstala, aby se do Prasinek dostala co možná nejdříve. Důvodem dlouhé řady je školník Filch, který stojí právě ve vstupní bráně a kontroluje souhlasy rodičů (nebo zákonných zástupců), že mohou jejich děti kouzelnickou vesnici navštěvovat. A protože Argus Filch nemá studenty rád, jeho kontroly probíhají nějak takto:

"Tvůj souhlas!" vyštěkne Filch.

"Nemusíte se hned rozčilovat," říká Trudy zatímco mu podává svůj souhlas.

"Nechápu, co to s těmi studenty je. Všichni se přihrnou najednou a já abych se z toho zbláznil," mumlá si Filch pod nos.

"Co prosím?"

"Ale nic! Ty jsi vážně Milettová?!"

"Jistě." Filch si Trudy ještě hodnou chvíli zkoumavě prohlíží, jako by se měla náhle proměnit v někoho úplně jiného.

"Běž!" Trudy odběhne kousek po stezce do Prasinek a počká na Terryho s Anthonym. Když se přihrnou, všichni tři se vydají do kouzelnické vesnice a hned jak tam dorazí, zamíří do Medového ráje. Obyčejný mudla by tento obchod nazval cukrárnou, ovšem kouzelník ví, že takové pochutiny jako v Medovém ráji v žádné cukrárně nenajdete.

Už teď v časných hodinách je tu plno. Když se Trudy s chlapci konečně dostane k pultu a koupí šerbetové koule, fondánové mušky a sirupové košíčky, obchod už je tak plný, že se dovnitř nikdo další nevejde. Nově příchozí tvoří velký dav venku přede dveřmi. Ti tři se protáhnou ven na čerstvý vzduch a oddechnou si.

"Kdy máme být u Prasečí hlavy?" ptá se Terry.

"Co tak křičíš?!" ohradí se Trudy. "Chceš, aby se o tom domáknul někdo jako Pansy Parkinsonová? Ta holka mi pije krev." Zrovna včera do Trudy "jen tak náhodou" strčila.

"Jo, jasně, promiň," ztiší Terry hlas. "Takže?"

"Ještě máme chvíli čas," podotkne Anthony, "půjdeme ke Třem košťatům?"

"To nemá na tu chvilku cenu. Stavíme se tam potom. Já vím, jak se na madame Rosmertu těšíš," ušklíbne se na Anthonyho Trudy. Ten se na ni také zašklebí. "Ale potřebuji si koupit ještě nějaké pergameny a brky."

"To už ti dochází pergameny?" diví se Terry.

"No... jo. Tenhle rok nám dávají učitelé zabrat."

"To je divný. Vždyť máte čerstvě po zkouškách NKÚ."

"To sice jo, ale už teď nás začínají připravovat na OVCE. Je to k zbláznění," namítá Trudy cestou k Písařským brkům všeho druhu. "Do pondělí mám napsat dvě dlouhá pojednání, přečíst asi patnáct knih, nakreslit mapu oblohy ve znamení Vah a o moje zdraví se nikdo nestará!"

"Ty máš něco se zdravím?" lekne se Anthony.

"No... Zatím nic. Ale mohla bych mít," ukončí svůj výstup Trudy. To už stojí před krámkem s psacími potřebami. Trudy zamíří dovnitř a chlapci zatím čekají venku.

"Co myslíš, že se bude u Prasečí hlavy dít?" zajímá se Anthony šeptem.

"No... Rozhodně to znělo zajímavě."