Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

28. kapitola

Trudy a Fred spolu stráví poslední týden prázdnin, poslední týden, než Trudy znovu nastoupí na Školu čar a kouzel v Bradavicích. Přes den pomáhá Trudy v Kratochvilných kouzelnických kejklích a každý večer se pak připravuje do školy a pomáhá své matce balit věci, které budou v Americe potřebovat. Christine najde velký starý kufr – ten, se kterým letěla do Ameriky jako mladá – a použije na něj silné zvětšovací kouzlo. Tak s sebou mohou zabalit i nějaký nábytek a vlastně všechno oblečení, knihy a další věci.

Když přijde poslední den letních prázdnin, pozve Trudyina matka Freda na večeři. Spolu s Trudy připraví dýňovou polévku a slaný vepřový nákyp, jako zákusek pak brusinkové koláčky. Fred přijde přesně na čas, i když dochvilný nikdy nebyl. Moc se ale těší na Trudy a nesmí se špatně předvést před její matkou. I Christine chce, aby doma praktikovali ten bezpečnostní systém doporučený Ministerstvem kouzel, proto, když Trudy otevře dveře a vidí v nich Freda, zeptá se nejprve:

„Jak jsme se my dva seznámili?"

„Vrazili jsme do sebe ve dveřích Velké síně," odpoví automaticky Fred. „Jaké dvě knihy jsi vracela do knihovny, ten den, kdy jsme se poprvé políbili?"

„Historii Bradavic a Dějiny čar a kouzel!" vypískne Trudy a skočí Fredovi kolem krku. Ten ji obejme jen jednou rukou, protože v druhé drží za zády dvě kytice. Jednu pro Trudy a jednu pro paní Milettovou.

„Dobrý večer," ozve se Fred, když vkročí do kuchyně, kde to nádherně voní a kde Trudyina matka dochucuje polévku. Hned k ní natáhne ruku s kyticí.

„Dobrý večer... To je pro mě?" ohromí Christine.

„Jistě," usměje se Fred. Na tento večer se připravoval celé odpoledne. Vyčistil si boty a svůj nejlepší tmavě hnědý oblek, vybílil si košili, vyžehlil zelenou kravatu a učesal zrzavé vlasy. Trudy si oblékla béžové šaty s tmavomodrou mašlí a krátké vlasy zapletla po obvodu své hlavy. Teď nese vázu na obě květiny, které Fred přinesl a pomocí kouzla Aquamenti do ní napouští vodu.

„Tak ti moc děkuji," usměje se Trudyina matka a pobídne Freda a svou dceru, aby se šli posadit do jídelny. Za chvíli se k nim přidá a v rukou nese hrnec sladce vonící oranžové polévky.

Po hlavním chodu uvaří Trudy čaj s mlékem, přinese ke stolu v jídelně i brusinkové koláčky a hned jak dosedne, její matka se začne vyptávat: „Takže, Frede, jak se daří krámu?"

„Daří se, dokážeme se uživit, našetřit si a dokonce si i udělat radost. S Georgem si myslíme, že právě smích v těchto chvílích lidem pomáhá a proto chodí k nám."

„To je asi pravda, ale stejně mi přijde nebezpečné chodit do Příčné každý den a ještě vlastnit tak nápadný krám."

„Kdybychom zavřeli, ukázali bychom, že se bojíme. A my se nebojíme... My budeme bojovat," prohlásí hrdinsky Fred a Trudy ho pod stolem chytí za ruku. Její matka se trochu zarazí, ale usměje se. Když dopijí čaj, Christine jde umýt nádobí a Trudy s Fredem se odeberou zabalit několik posledních věcí, které si s sebou Trudy poveze do školy.

„Bude se mi tak moc stýskat..." řekne po chvíli Trudy tiše.

„Mně taky, Trudy... Ale uvidíme se na svatbě Billa a Fleur... A budeme si stále psát."

„Já vím, usměje se Trudy a přitulí se k Fredovi. Ví, že to tak bude, že mezi nimi se nic nezmění, ale i tak se jí stýská už teď. Přičichne si k jeho čisté košili a hned si vzpomene na ten den, kdy se poprvé políbili. Na tu sladkou chuť jeho rtů, na bezpečí jeho náruče. Hned ji přepadne nutkání cítit tohle všechno zase a Freda políbí.