Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

16. kapitola

Příštího dne se na zdech školy objeví nová vývěska - profesorka Umbridgeová nahradí profesora Brumbála ve funkci ředitele školy. Ovšem celá škola už dávno ví, že Brumbál utekl neznámo kam. Navíc vznikl ten hloupý vyšetřovatelský sbor složený ze studentů Zmijozelu. Pod záštitou profesorky Umbridgeové se starají o "bezproblémový chod školy" ovšemže podle měřítek samozvané ředitelky, mohou kterékoli koleji sebrat body a je jasné, že se této příležitosti chopí s největší vervou. Trudy se právě blíží ke dvojčatům Weasleyovým. Cestou potká několik studentů Zmijozelu a všichni na ni koukají jako na největšího třaskavého skvorejše, jakého kdy viděli.

"Dnes?" zeptá se Freda a ten se na ni usměje.

"Už za chvíli. Tak běž na oběd, aby to někdo nechtěl svalit na tebe," řekne Fred a dá jí pusu na tvář.

"Držte se," pošeptá mu ještě Trudy a odběhne do Velké síně, kde si přisedne k havraspárskému stolu. Asi za čtvrt hodiny to začne.

Školou se rozléhají hlasité rány a všichni studenti místo toho, aby se schovali, se rozeběhnou za hlukem. Chodby jsou osvětlené nepřeberným množstvím barev a světel. Jsou tu rachejtle jako draci, velká kola, nebo takové, které píší do vzduchu neslušná slova. Všichni studenti jásají a tleskají a když se Trudy podívá na profesorský sbor, také není nijak rozhořčený. Nikdo z nich také neprojevuje jakoukoli snahu tomuto vystoupení dvojčat Weasleyových zabránit.

Po chvíli se však přižene profesorka Umbridgeová s Filchem v patách. Na jejím ropuším obličeji vyvstane výraz zděšení. Několik rachejtlí ji začne ohrožovat, proto vykřikne: "Mdloby na vás!" ale udělá jen díru do nedaleko visícího obrazu. Celý zbytek dne pak musí ředitelka Umbridgeová likvidovat zbloudilé rachejtle po všech místnostech školy a profesorský sbor si to náležitě užívá.

"Nevěděl jsem, zda je v mé kompetenci likvidovat ty prskavky, i když bych to samozřejmě zvládl sám," řekne profesor Kratiknot, když se po poslední hodině loučí s profesorkou Umbridgeovou.Celý večer pak mluví studenti jen o prskavkovém pozdvižení. Všichni samozřejmě ví, kdo je jeho strůjcem - lépe řečeno strůjci - a tak se dvojčata stanou velmi populárními. Po večeři si přisedne Fred k Trudy sedící u havraspárského stolu s Anthonym a Terrym.

"Ahoj," řekne Fred a políbí Trudy.

"Ahoj," řeknou Anthony a Terry současně.

"Čau," usměje se Trudy. "Nevím jestli se už znáte. Tohle je Fred," ukáže na Freda, "a tohle jsou Anthony a Terry." Všichni tři chlapci si potřesou pravicí a Fred pak opět obejme Trudy.

"Je mi potěšením poznat Trudyiny přátele. Vždycky o vás tak hezky mluví," podotkne Fred.Terryho ho to trochu překvapí. Vážně s ním mluví o nás? Vážně jsme pro ni tak důležití?

"Dneska to bylo famózní," řekne Anthony a usměje se.

"Ále," odfkne si Fred.

"No, vážně," přidá se i Terry a Trudy vidí na jeho tváři po dlouhé době úsměv. "To všechno jste vymysleli vy sami?"

"No... jo..." řekne skromně Fred. "Není to nic těžkého."

"Ale jo. Vážně vám to jde. Až zase budete mít něco na skladě, ozvěte se," řekne Terry. Trudy je vážně překvapená. Vypadá to, že si Terry s Fredem padli do noty. Vždycky si říkala, že by si mohli rozumět a taky že ano.

"Jasně, jsi první v pořadníku," mrkne na Terryho Fred, políbí Trudy na spánek a rozloučí se.

"Děkuju," řekne Trudy Terrymu, když Fred odejde.

"Ale... To nic."

"Ne, vážně děkuju."

"Nech toho," směje se Terry.

"Ale já ti vážně, vážně děkuju," zvolá Trudy, přeleze stůl a Terryho obejme. Oba dva se svalí na zem, ale smějí se. Anthony na ně jen s úšklebkem kouká a tak ho Trudy stáhne na zem také.

Během velikonočních prázdnin se se svými přáteli moc nevidí - Terry a Anthony se totiž učí na zkoušky NKÚ. Zato tráví skoro veškerý čas s Fredem, kterého zkoušky OVCE pro studenty posledního ročníku vůbec nezajímají. Většinu času spolu tráví u jezera. Trudy právě leží Fredovy na břiše, oba mají zavřené oči a úsměv na tváři.

"Tak jsem si říkal, jestli bys třeba nechtěla část letních prázdnin strávit u nás," nadhodí najednou Fred.

"U vás?"

"Není to sice nóbl dům nebo zámek, ale byl bych moc rád, kdybys přijela alespoň na návštěvu."

"Ráda přijedu i na dýl," chytí Trudy Freda za ruku.

"Fakt? Tak to já domů hned napíšu." Trudy se zasměje a přivine se k Fredovi.

"Někdy bych chtěla mít tak velkou rodinu jako ty," řekne po chvíli ticha Trudy. "Vždycky když vyprávíš, co všechno jste spolu prožili..."

"Někdy to není moc velká výhra," ušklíbne se Fred, ale stiskne Trudy ruku. Má teď zase tu svoji přemýšlecí náladu a je tu riziko, že by se mohla rozbrečet.

"Ale být jedináček... je to takové... Jasně, mám svou rodinu ráda, ale nemám s kým bych mohla... já nevím... s kým bych mohla přeřizovat budíky, aby rodiče vstali o tři hodiny dříve, s kým bych mohla běhat po zahradě, když mají rodiče své povinnosti... S kým bych si mohla svěřovat všechna tajemství..."

"Víš, že si svá tajemství chráním přede všemi? Tedy až na George. Ten o mně ví snad úplně všechno. Možná i víc, než vím o sobě já."

"Vždyť jste dvojčata."

"Přijeď k nám a já ti ukážu, že žít v domě s osmi dalšími kouzelníky není tak skvělé. Nemáš sebemenší soukromí a když přijede návštěva, jakože Harry a Hermiona jsou u nás pečení vaření, není tam ani k hnutí. Navíc letos tam určitě bude chtít Bill přivézt i Fleur, když už se zasnoubili."

"Fleur? Fleur Delacour?"

"Jo."

"Ona je zasnoubená s tvým bratrem?" žasne Trudy.

"No... jo... Udivuje tě to?"

"Jen jsem překvapená. Je to moc pěkné. Jak se vůbec poznali?"

"Fleur dostala minulé léto práci v Gringottovic bance a Bill se zrovna vrátil z Egypta, kde měl nějaké zařizování. No a nějak se potkali a nějak se začali scházet a najednou jsou tu zásnuby."

"Aha. A svatba bude kdy?"

"Určitě ne moc brzo. Mamka prý dost vyváděla, když se dozvěděla, že si chce Bill vzít Fleur v této době. A vůbec, že si chce vzít Fleur..."

"Nemá Fleur ráda?"

"Myslí si, že Francouzka s vílími předky není pro jejího prvorozeného syna dost dobrá."

"A co si o ní myslíš ty?"

"Já?" zasměje se Fred. "Doufám, že se vezmou a že v naší rodině bude konečně někdo opravdu pěkný. Samozřejmě až po tobě," políbí Fred Trudy na temeno hlavy.

"Vždyť nejsem ve vaší rodině a ani nejsem tak pěkná," ohradí se Trudy s úsměvem.

"Tak za prvé - jsi nádherná. A za druhé - říkám ti to dopředu, kdyby ses přeci jen někdy rozhodla stát se členkou naší obří rodiny."

"Jdeš na to pěkně rychle," zvedne se Trudy a posadí se. "Nejdřív bych začala tím, že se možná na několik dní objevím u vás doma. Platí?"

"Platí," usměje se Fred.