Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

15. kapitola

Trudy vyběhne schody do Havraspárské věže, rychle přelétne pohledem tváře všech svých spolužáků ve společenské místnosti a, když nespatří osobu, kterou hledá, rozběhne se do své ložnice. Rozrazí dveře a spustí:

"Jak jsi to mohla udělat, ty náno pitomá!" rozkřikne se na Mariettu Edgecombeovou. Ta sedí na své posteli, obličej plný rudých boláků, celá ubrečená. Cho Changová ji utěšuje ale marně. Když na ni Trudy začne křičet, rozpláče se ještě víc.

"Nech ji být!" zastane se Cho své kamarádky.

"Nechat ji být?! Vždyť nás zradila! Co všechno jsi Umbridgeové napovídala? Jistě ses nezapomněla zmínit o mně!" Marietta se však na Trudy ani nepodívá.

"Její máma pracuje na ministerstvu, takže to je pro ni těžké."

"A kdo ji nutil, co?!" udeří Trudy do živého. Marietta nechtěla být člen BA, to Cho ji přesvědčovala tak dlouho, až svolila. Teď i Cho svěsí hlavu a Trudy rozzlobeně odejde. Jediné co teď chce, je popovídat si s Fredem. Nechce se zlobit, chce se zase uklidnit, a proto zamíří na famfrpálové hřiště. Nebelvírské družstvo právě trénuje na poslední zápas roku a i když byl Fredovi a Georgeovi famfrpál zakázán, chodí se na tréninky dívat, povzbuzují družstvo a občas i udílí rady.

Dvojčata sedí na tribuně za jedněmi brankami a právě něco hlasitě vysvětlují Andrewovi Kirkeovi, který je jedním z nových odrážečů. Trudy si přisedne, Fred ji obejme a ona zaboří obličej do jeho ramene.

"Děje se něco?" ptá se Fred starostlivě.

"Jestli se něco děje?" podívá se na něj Trudy. "Ty snad nevíš, co Marietta udělala?!"

"Aha, tohle..."

"Vážně má na obličeji napsáno PRÁSKAČ?" připojí se k rozhovoru i George.

"To... vlastně... ani nevím," zarazí se Trudy a chytí Freda za ruku. "Já na ni křičela a ona se na mě ani nepodívala. Nedivím se..."

"Křičela jsi na ni? Ty takový mírumilovný a nekonfliktní člověk?" usměje se Fred.

"Já?! To sotva," zasměje se Trudy.

"Mimochodem, děkuji za dort," ozve se znovu George.

"Rádo se stalo. Jinak - všechno nejlepší," odpoví Trudy a znovu se přitulí k Fredovi.

"Eh, jste tak sladcí, až se mi z toho zvedá žaludek," odvrátí se s úsměvem George a od páru si kousek odsedne. Trudy Freda políbí a vyzve ho, aby se šli na chvíli projít k jezeru. Ruku v ruce se tedy k vodní ploše vydají. Zem už není tak studená, takže si na ni sednou a zahledí se na šedou vodní hladinu. Ani jeden z nich nic neříká, až Fred ticho prolomí.

"Vážně jde jen o tohle? Co je ti?"

"Vždyť tohle je vážná věc. Všichni, co byli na tom seznamu teď budou mít problémy," podívá se Trudy na Freda se zvlhlýma očima.

"Oni mají i seznam?!" překvapí Freda.

"Ano. Co když vás Umbridgeová nepustí ke zkouškám?" popotáhne Trudy. Fred ji obejme.

"Co když tebe nepustí ke zkouškám..."

"Ale já je dělám až za rok, ty už letos..."

"Tak o tohle ti jde? O mně si starost vůbec nedělej. My máme s Georgem nakročeno na podnikatelskou kariéru, ke které školu vůbec nepotřebujeme. Spíš by mě mrzelo, kdybys ty nemohla jít dál. Protože ty se můžeš dostat výš."

Trudy se na Freda usměje a políbí ho. S nikým jiným si nerozumí tak, jako s ním. Někdy ji napadne, že by s Fredem chtěla být už navždy, vdát se za něj, mít s ním několik dětí a malý domek v přírodě. Je tohle láska? Fred se na ni podívá svýma hnědýma očima, usměje se, pihy na tváři mu poskočí. Něco Trudy říká, ale ona ho vůbec nevnímá. Jen mu hledí do očí a usmívá se.

"... co jsem říkal, Trudy?"

"Cože?"

"Ty mě vůbec neposloucháš!" rozesměje se Fred.

"Ale ano... Většinou... Jen jsem přemýšlela..."

"O čem?"

"Že tě mám moc ráda..." Trudy zčervená a sklopí pohled.

Fred vypadá trochu zaskočeně. "Tohle jsi mi ještě nikdy neřekla... Taky tě mám moc rád," usměje se na ni a políbí ji. "Chtěl bych, aby tohle... mezi náma... nikdy neskončilo," pošeptá jí pak do ucha.

"Nikdy," zašeptá mu v odpověď Trudy a přitulí se k němu.

Po odpoledni stráveném u jezera se vydají na večeři. Velká síň je ještě skoro prázdná, oni se ve dveřích rozejdou každý ke svému stolu. Trudy zde sedí skoro celý večer - Anthony a Terry, na které čeká, se přijdou navečeřet až mezi posledními. Když odchází Fred, zabloudí i ke stolu Havraspáru, políbí Trudy na tvář a rozloučí se s ní.

"Moc, vám to spolu sluší," podotkne právě přicházející Anthony.

"Vážně?"

"Jistě. I Terry si to myslí." Anthony významně pohlédne na Terryho a ten ze začervená a sklopí pohled.

"Vážně si to myslíš?" šťouchne pod stolem Terryho nohou Trudy. Terry neodpovídá, tak Trudy pokračuje: "Nikdy jsi nebyl 'ten třetí'. A nikdy nebudeš... Vždycky jsem my tři. Všichni dohromady."

"Vždyť já to vím..."

"Takže... ti Fred ani trochu nevadí..."

"Co by mi vadil..."

"Mně taky Levandule nevadila..."

"Tu z toho vynech! Nikdy s ní nic nebylo... Jen jeden ples."

Trudy si teď s Terrym moc nerozumí. Na obvyklé narážky na jeho ples s Levandulí Brownovou odsekává a ani trochu se neusměje. Trudy, která sedí vedle něj, ho dloubne loktem do žeber, ale ani pak se na ni nepodívá. Dívka s brýlemi tedy odejde od stolu - beze slova.