Dcera Severuse Snapa

Přátelé na celý život

Dnes je 1.září a já jedu do Bradavic.

Táta mě doprovodit nejde, jelikož už je dávno tam.

Přicházím na nádraží a hledám nástupiště 9¾.

Pak jsem si všimla, jak rodinka zrzavých děti stojí mezi 9. a 10. nástupištěm. Vydávám se k nim.

Pečlivě je pozoruji a sleduji jak probíhají sloupem. Když zmizí, udělám to samé.

Čekala bych náraz, ale nic. Přede mnou stojí krásná červená lokomotiva s názvem Bradavický expres.

Nasedám do vlaku a hledám volné kupé.

Konečně je někde místo. Otevírám dveře a nasazuji úsměv.

"Ahoj. Je tu volno?" "Ehm..jo je." Odpoví mi kluk s uhlově černými vlasy.

Vedle něj sedí kluk, kterého jsem zahlédla u sloupu.

"Jsem Kim Snapová." "Cože?" Zeptal se zrzoun. "Počkej ty si dcera Severuse Snapa?" Jen jsem přikývla.

"Já jsem Ron Weasley." "Harry. Harry Potter." Řekl chlapec s brýlemi a vyrazil mi dech.

"Počkat ty si ten Harry Potter?" Přikývl.

S klukama jsme probírali všechno možné.

Po chvíli přišla nějaká holka s kudrnatými hnědými vlasy.
"Neviděli jste tady žábu?"
"Ne." Řekli jsme společně.

"Mimochodem jsem Hermiona Grangerová. A vy?" Všichni jsme se představili.

Pak odešla.

Vlak zastavil a my jsme se pomalu přesouvali k lodičkám, kam nás zavezl jakýsi obr Hagrid.

Čekali jsme na schodech před velkou síni.
"Tak je to pravda. Harry Potter dorazil do Bradavic." Ozval se někdo z davu.

Vynořil se kluk s blond vlasy a představil se jako Draco Malfoy.
Už od pohledu jsem věděla, že je to rozmazlenej fracek.

S profesorkou McGonagallovou jsme šli do Velké síně. Všude bylo plno žáků.

Před námi byl profesorský sbor. Rychlým pohledem jsem vyhledala tátu a usmála se na něj.
Jen mi pokynul hlavou.

"Toto je moudrý klobouk a pošle vás do kolejí. Budu číst jména, a ten kdo bude vyvolán se posadí na tuto židli.

"Draco Malfoy - Zmijozel"
"Hermiona Grangerová - Nebelvír"
"Ron Weasley - Nebelvír"
"Harry Potter - Nebelvír"

Po dalších jsem zbývala jen já.
"Kim Snapová."
Posadila jsem se na židli a profesorka mi na hlavu položila kloubouk.

"Hmm. Velmi zajímavé. Jsi chytrá, ale také velice odvážná.
Bohužel geny po tvém otci se nezapřou."

"Zmijozel"
Zmijozelský stůl se rozjásal.
Posadila jsem se na místo.

"Ahoj. Jsem Pansy Parkinsnová."
Představila se dívka s hnědými vlasy a já udělala totéž.

Po vydatné večeři jsme šli do naší koleje. Společenská místnost byla obrovská.

Byla jsem unavená, tak jsem se odebrala do pokoje a usla.

Celý školní rok byl skvělý. Našla jsem si mnoho nových kamarádů.

Táta z toho moc nadšený nebyl, jelikož jich většina byla z Nebelvíru.

S Harrym, Ronem a Miou jsme zažili mnoho legrace.

Věděla jsem, že jsem našla přátele na celý život.