Dcera Severuse Snapa

Draco a rozplívavá skříň

Už je to týden od toho incidentu s Malfoyem.

Dostal se z toho. Prý už má jen drobné ranky.

Seděla jsem s Miou v knihovně. Byla šťastnější než, kdy před tím.
Asi proto, že vztah Rona a Leven se rozpadl.

S Miou jsme se rozloučili a já šla na pokoj. V hlavě se mi pořád promítalo, proč tehdy Rona  někdo otrávil.

Vlastě jsem se ani nezmínila, co? Stalo se to v Křiklanově kabinetu. Ron vypil jakousi medovinu, ve které byl jed.

Ale to se stalo ještě před tím incidentem. Což bylo divné.

Chtěla jsem si vyčistit hlavu. Na to jsem měla spolehlivý lék. Spánek.

Vzbudila jsem se ve dvě hodiny ráno. Pokoušela jsem se znovu usnout, ale nešlo to.

Vzala jsem si župan a odešla z pokoje. V krbu byl ještě oheň, tak jsem si k němu sedla.

Byla mi zima. No, když má někdo kolej ve sklepení, nemůže se divit.

Zkoušela jsem si spojit všechny nedávné události. V tom mě něco napadlo.

V hlavě se mi vířili věty, které mi do teď nedávali smysl.

"Varovala jsem jí. Říkala jsem ať na to nesahá."

"Možná jsem Bellovou zaklel, možná ne."

"Dal jsem neporušitený slib."

"Prý ho musí doručit profesoru Brumbálovi."

"Jemně by voněla lékořicí, kdyby do ní nebyl přimíchán jed."

"Co tady děláš?"

"Původně jsem ji sám chtěl dát darem." "Komu?" "Vám pane řediteli."

"Dovol mi abych ti pomohl."

"Letos mě asi neuvidíte na hodinách kouzelných formulí."

"Kdo se bude asi smát naposled."

"Já ho nezklamu."

Mám to. Ten úkol, o kterém mluvil táta s těmi ženami.

Zabít Brumbála. To je Dracův úkol.

Harry měl pravdu. Ve všem. Draco Malfoy je nebo bude smrtijedem.

Ale co s tím má společného můj táta. Snaží se mu to rozmluvit?

Nemám tušení. Ale jedno vím jistě, že od teď z Malfoye nespustím oči.

Byla jsem pevně rozhodnutá sledovat Malfoye. Začala jsem hned ráno.

Šla jsem s ním na stejné hodiny. Šla jsem ve stejnou chvíli na oběd. Celý den jsem ho úspěšně sledovala.

Blížil se večer. Draco seděl ve společence. Seděla jsem tam ,,náhodou" taky.

Byl zamýšlený.

Po chvíli se zvedl a odešel. Zarazilo mě, že si s sebou vzal jablko. Divný.

Samozřejmě jsem šla za ním. Viděla jsem, že jde směrem do komnaty nejvyšší potřeby.

Šla jsem za ním. Plížila jsem se, co nejtišeji.

Konečně se zastavil. Stál před velikou skříni. Otevřel ji a dal do ní jablko.

Pokusila jsem se dostat blíž. Povedlo se. Zaslechla jsem šepot.
Odříkával nějaké zaklínadlo.

Znovu otevřel dveře. Vyndal z opět jablko.

Byla jsem dost blízko na to, abych si všimla, že je něco jinak.

Někdo si z toho jablka ukousnul. Přísahala bych, že si celou cestu do něj nekousl.

Pomalu jsem odcházela. Byla jsem tak blízko u dveří. Když v tom jsem zakopla.

Po místnosti se rozlehla hlasitá rána.

Na nic jsem nečekala a utekla. Potřebovala jsem se někam schovat. Zašla jsem do dívčích umýváren, po chvíli jsem si něco uvědomila.

Ta skříň mi byla povědomá. Byla skoro identická, jako ta u Bourigina a Bercse.

Pak mi to došlo. Je to rozplývavá skříň. Táta mi o nich kdysi vyprável. Pomocí ní se můžeš přemístit na jakékoli místo.

A on ji opravil. To znamená jedno. Že Dracův úkol se blíží k závěru.