Dcera Severuse Snapa

Bez tebe nejdu

Všichni se podívali směrem ke mně. Ani Bellarix už nezajímala Hermiona, mnohem víc zkoumala mé oči.

Cítila jsem v kapse svou hůlku. Ten idiot mi ji nevzal. Stejně nebudu mít příležitost ji použít.

Kde byli ostatní? Bellatrix mě pořád pozorovala, ale nehodlala Miu jen tak pustit.

Ozvala se rána. Všichni ztuhli. V místnosti se objevil Ron a Harry. Harry omráčil toho lapku, co mě držel a já vytáhla hůlku a omráčila Bellatrix. Ron se rozběhl k Mie, která stále ležela na zemi.

Harry se teď jen o vlas vyhl smrtící kletbě, která byla vyslaná z hůlky Dracova otce. Harry ho bez problémů omráčil.

Ron a Mia vrhali kletby po ostatních, zatímco já a Harry jsme byli zaměstnáni Dracem a jeho matkou. S Harrym jsme vytvořili dvojí štít.

Další rána. V místnosti se objevil Dobby. Náš starý přítel už chytal za ruku Rona s Miou.

"Je nás moc. Běž a zachraň se." Křičel na mě Harry.

"Běž ty. Já to zvládnu. Teď si důležitější ty. Přemístím se za vámi." Odpověděla jsem mu. Přikývl. Věděl, že nemá cenu se se mnou hádat.

Bránila jsem se jak to šlo. Najednou jsem ležela na zemi. Někdo mě omráčil ze zadu.

Neměla jsem čas. Tohle se nemělo stát. Bellatrix mi odkopla hůlku někam do rohu. Zvedla mě a přitiskla mi její hůlku k hrdlu.

Neměla jsem kam utéct. Bellatrix mi mluvila něco do ucha. Chtěla vědět kam se přemístili. Neřekla jsem jí ani slovo.

Pohledem jsem vyhledala Draca. Jeho pohled byl zoufalý. Nevím proč? Všimla jsem si, že v ruce svírá mou hůlku.

Pomalu jsem se smířila se smrtí.

Najednou se ozvala rána. Dobby se pro mě vrátil. Odzbrojil Dracovu matku. Její hůlkou zamířil vzhůru. Řítil se na nás obrovský lustr. Bellatrix mě pustila. Chtěla si zachránit svůj ubohý život.

Utíkala jsem co nejrychleji to šlo, ale zakopla jsem. Čekala jsem tvrdý náraz. Dopadla jsem do něčí náruče. Do Dracovi náruče.

Nevěděla jsem, co mám od něj čekat. Udělal něco, co jsem naprosto nečekala.

"Vem si tu hůlku." Řekl a podal mi jí.

"Zmiz." Sykl na mě. Viděla jsem Dobbyho, jak ke mně běží.

"Tak běž." Řekl Draco. Udělala jsem to, co mi v té chvíli přišlo správné. Chytla jsem ho za rukáv.

Dobby k nám přiběhl právě včas. Poslední co jsem viděla byla Bellatrix, která po nás hodila svůj nůž.
..................................................

Přemístili jsme se k malému domku. Ale já neměla čas zkoumat, kde jsme. Rozhlédla jsem se kolem. Malfoy ležel na zemi a Dobby... Proboha.

"Dobby." Rozběhla jsem se k němu a chytla ho do náruče. Po tváři mi stékaly slzy.

Malfoy se začal pomalu probírat. Mě to nezajímalo.

Soutredila jsem se na Dobbyho. Pomalu jsem vytáhla nůž, který se mu zabodl do břicha.

Pořád žil, ale věděla jsem, že za chvíli vydechne naposledy.

Uslyšela jsem dusot. Někdo k nám běžel.

"Petrificus totalus" Křikl Ron a Malfoy se poroučel k zemi.

"Harry." Vzlykla jsem. Přiběhl okamžitě ke mně. Rozbrečel se stejně jako já.

Mia s Ronem seděli kousek dál.

Musela jsem se sebrat. Zvedla jsem se a vydala se k Malfoyovi.

Věděla jsem, že to co jsem udělala byla chyba. Ale on přece něco vědět musí.

Mohlo by nám to pomoct.