Dcera Severuse Snapa

Mluv

Po té co nám umřel Dobby před očima, jsme nikdo nepromluvil ani slovo.

Ten domek patřil Billovi a Fleur. Byli asi jediní, kteří by nám nabídli přístřeší.

Malfoye jsme omráčlli a dali do jednoho z pokojů.

Já se uložila ke krbu v obývacím pokoji.

Když jsem se prospala, vyšla jsem ven. Harry seděl na malém kopečku.

Rozhodla jsem se jít za ním. Právě tesal na náhrobek Zde odpočívá Dobby, svobodný skřítek.

Objala jse ho. V posledních dnech jsme ztratili tolik přátel, ale tahle smrt nás zasáhla nejvíc.

"Přinesla jsem mu nějaké květiny." Řekl dívčí hlas za mnou a já se otočila.

Měla na sobě fialové tričko a modré tepláky. Její vlasy připomínali slunce. Byla to Lenka.

Vyskočila jsem na nohy a pevně ji objala.

"Kde si byla? A co tady vlastně děláš?" zeptala jsem se s nadšením.

Lenka mi všechno povyprávěla. Celou tu dobu, co jsem si o ní dělala starosti, byla zavřená v Malfoy Manoru.

Což mi připomíná, že tady máme někoho, kdo nám bude muset prozradit.
..............................................
Draco

Probudil jsem se svázáný k židli. Seděl jsem v nějakém pokoji. Bylo tu šero.

Snažil jsem se vzpomenout. Chytili jsme Pottera a jeho kamarády. Zavřeli jsme je do vězení, a pak tam přišla Kim.

Kim. Dcera Snapa. Potterova kamarádka. Holka, která ve zmijozelu nemá co dělat. A taky holka, na který mi záleží.

Nikdy jsem si to nechtěl přiznat, ale tahle holka byla jiná než ostatní.

Záleželo mi na ní. Nemohl jsem vystát to, jak se kolem ní motá Potter. Chtěl bych jí na své straně.

Nikdy se se mnou nebavila. Ignorovala mě. Jestli mi to bylo líto? Ne. Možná trochu.

Nech toho Malfoyi. Nesmíš na ni myslet.

Uslyšel jsem kroky u dveří a později i hlasy.

"Proč si ho sem přitáhla?" "Už jsem ti to říkala Rone. Určitě něco ví." "Je to moc riskantní Kim. Nemůžeme mu věřit, prozradil by nás."

"Má pravdu, lidi. Určité něco ví. A s tim druhým si nedělejte starosti, vymažeme mu paměť."

Dostal jsem strach. Najednou se otevřeli dveře. Dovnitř vešel Potter, Weasley a Grangerová. Jediná Kim zůstala stát u dveří.

Nevěděl jsem, co mě čeká. A jestli jsem se bál? Možná trochu.

"Tak co s tebou?" Ptal se Weasley.
Neřekl jsem ani slovo. Nic jsem nevěděl. A kdyby jo, nikdy bych jim to neřekl.

Proč? Má to jediný důvod. Kvůli mojí matce. Kdyby se Pán zla dozvěděl, že jsem jim něco řekl, zabil by mě, a co hůř, zabil by ji. Nebyla to máma, kterou by si každý přál, ale byla to jediná osoba, která mě kdy měla ráda.
Tohle by si nezasloužila.

"Vyklop to." Přikázal mi Potter. "Řekni nám všecho, co víš, Malfoyi." Mlčel jsem dál.

"Já mu dám do držky, a ono se mu rozsvítí." Pronesl Weasley vztekle. Už se chystal mi jí vlepit, když v tom zasáhla Grangerová.

"Rone, ne. Nestojí za to. On si určitě vzpomene." Pronesla chladně.

"Má pravdu, Rone. Tím, že ho zbiješ nic nevyřešíš. Akorát budeš jako on." Vysvětloval Potter.

Odešli. Co mám teď sakra dělat?