Mířil na astronomickou věž. Ani nevím proč?
Následovala jsem ho. Bylo mi jedno, že mě zabije. Hlavně když mu v té vraždě zabráním.
Draco už byl nahoře. Já jen o patro níž. Přesto jsem tam viděla.
Uslyšela jsem hlasy.
"Kdo je tu ještě?" Ptal se Draco. "Slyšel jsem hlasy."
"Často si povídám sám pro sebe." Ten hlas jsem poznala. Byl to Brumbál.
Najednou ke mně někdo přistoupil. Byl to Harry.
Společně jsme pozorovali dění nahoře.
"V tom případě ti to ulehčím." Řekl Brumbál a vytáhl hůlku.
"Experialmus" Křikl Draco a Brumbálova hůlka se ocitla na zemi.
Harry se chystal tam jít, ale chytla jsem ho za ruku.
"Ne." Harry se na mě nechápavě podíval.
"On to vzdá." Řekla jsem potichu. "Musí, než přijdou smrtijedi."
"Cože?" Zeptal se Harry. "Jak dlouho už to víš?"
"Od minulého týdne." Vysvětlila jsem mu. "Snažila jsem se mu v tom zabránit, ale nešlo to. Promiň."
Najednou jsme uslyšeli další hlasy. Belatrix Lestrengová si to kráčela přímo k Malfoyovi a políbila ho na tvář.
"Dobrá práce Draco." Zašeptala Bella.
"Udělej to." Zakřičela na něj. Viděla jsem v jeho očích strach a smutek. Nechtěl to.
S Harrym jsme vytáhli hůlky. V tom nám někdo poklepal na rameno.
Byl to táta. Přiložil si prst ke rtům. Měli jsme být zticha. Pak odešel nahoru.
"Tak dělej Draco. Dělej." Naléhala na něj Bella.
"Ne." Uslyšela jsem tátu.
Draco o kousek odstoupil. Co? Nechápala jsem co dělá.
"Severusi, prosím." Řekl Brumbál. Ničemu jsem nerozuměla. Klepala jsem se. Čekala jsem, co bude dál.
Harry to vycítil a chytl mě za ruku. Byla jsem za to ráda. Oba jsme hleděli na děj odehrávající se nahoře.
Viděla jsem Brumbálovo oči, Dracův smutek a Bellin šťastný a pobavený výraz.
"Avada kedavra" Řekl otec a já se začala třást. Co to sakra udělal?
V tu chvíli jsem to pochopila. To byl ten slib. Otec v tom jel taky. Celou dobu si hrál na dobráka a přitom mě zradil.
To co jsem viděla byly jen střípky. Cítila jsem zlost a beznaděj.
Takhle vypadá zrada. Byla jsem tak naivní. Věřila jsem mu. A nebyla jsem sama.
ČTEŠ
Dcera Severuse Snapa
FanfictionKaždý z nás dělá chyby. A každý z nás se je snaží napravit. Někdy se ale stane něco, co jen tak napravit nejde. Člověk zapomíná, ale lidské srdce nikdy nezapomene ztrácet naději.