S Harrym jsme se nemohli ani pohnout. Nemohli jsme tomu uvěřit. Můj otec zabil Brumbála. Zabil někoho, kdo mu věřil.
Než jsme se nadáli. Smrtijedi byli pryč. Slyšeli jsme jen křik a rány.
Na nic jsme nečekali. Běželi jsme za nimi. Mířili k Hagridově chalupě, kterou zapálili.
"Snape. On Vám věřil." Zakřičel na něj Harry, když už jsme byli dostatečně blízko.
"Pouta na tebe." Vyslal Harry kletbu, ale táta ji odrazil.
"Tak bojuj, bojuj ty zbabělče." Křičel Harry.
Náhle se otočila Bellatrix a odhodila nás stranou. Chtěla pokračovat, ale táta jí zastavil.
"Ne. On patří Pánovi zla." Pronesl klidným hlasem. Chystali se odejít.
Pomalu jsem se zvedla a zoufalým tónem jsem vyslala kletbu.
"Septumsempra." Táta ji odrazil a znovu jsem letěla stranou.
"Troufáš si proti mě používat má vlastní kouzla? Ano princ dvojí krve jsem já. Řekl a natáhl ke mě ruku.
"Jdeme." Chce abych šla s ním? Po tom co udělal, myslí, že mu budu věřit.
"Ne." Odpověděla jsem okamžitě.
"S kým si myslíš, že mluvíš? Jsem tvůj otec." Zvýšil hlas.
"Nikam s tebou nepůjdu. S tebou už nechci mít nic společného." Čekala jsem, že mě uhodí, ale ne. Prostě odešel.
Pomohla jsem Harrymu na nohy a společně jsme se vydali k hradu.
Na to, co jsem viděla, nikdy nezapomenu.
Všichni studenti i profesoři postávali na dvoře.
Obloha se zatáhla a začal foukat chladný vítr. Nad námi se zjevilo znamení zla.
A uprostřed všeho leželo mrtvé tělo. Mrtvé tělo člověka, který nás celá ta léta chránil.
Tělo profesora Brumbála.
ČTEŠ
Dcera Severuse Snapa
FanfictionKaždý z nás dělá chyby. A každý z nás se je snaží napravit. Někdy se ale stane něco, co jen tak napravit nejde. Člověk zapomíná, ale lidské srdce nikdy nezapomene ztrácet naději.
