Dcera Severuse Snapa

Noční můry

Stála jsem uprostřed chodby. Všude jsem viděla své přátele.

Harryho, jak o něčem diskutují s Miou.

Rona, který se právě směje Deanovu vtipu.

Lenku, která vysvětluje Cho, co to jsou strachopudové.

Viděla jsem Nevilla a Seamuse, jak se snaží o nějaké kouzlo.

Všichni byli tak šťastní.

Dala jsem se do pohybu. Najednou jako by se všechno štěstí vytratilo. Vystřídal ho smutek a chlad.

Jejich šťastné výrazy se proměnili na nenávistné pohledy. Ty pohledy byli určeny jedné jediné osobě. Mně.

Obraz se změnil.

Ležela jsem na studené zemi v dívčích umývárnách. Moje oblečení a vlasy byly úplně mokré.

Vůbec jsem se nemohla pohnout. Nade mnou stáli osoby v kápích.

"To kvůli tobě je všechno vzhůru nohama." Řekla jedna z nich a sundala si kápy. Byla to Hermiona.

"Je to tvoje vina, že je Brumbál mrtvý." Řekl Harry

"Za všechno zlo můžeš ty." Pokračoval Ron.

"Bez tebe by byl svět lepší." Zdůraznila Ginny.

"Kdyby nebylo tebe, tak jsem Brumbála zabil." Přidal se k nim Malfoy.

Jako poslední odkryl svou kápy můj otec.

"Neměla ses nikdy narodit." S touto větou začalo vše mizet.

Teď jsem stála na okraji astronomické věže. Udělat dva kroky dozadu, nebylo by mi pomoci.

Přede mnou stál můj otec a svíral v ruce hůlku, která mířila přímo na mě. Poslední co jsem slyšela, bylo tátova smrtící kletba vyslaná proti mně.

Dál už byla jen tma.

Zprudka jsem se posadila. Byl to jen zlý sen. Ale byl tak skutečný.

Vzala jsem do ruky polštář a zabořila do něj hlavu. Začala jsem brečet.

Svým pláčem jsem nechtěně probudila Ginny. Okamžitě mě objala. Byla jsem tak ráda, že je tu se mnou. Že nejsem sama.