Dcera Severuse Snapa

Nedělej to!

O týden později ...

Seděla jsem na hodině jasnovidectví.

To mě obvykle moc nezajímá, ale sledovat Draca bylo nezbytně nutné.

Proč sem sakra chodil? Vždyť je mu to k ničemu.

Možná, aby se ujistil, že ten úkol dokáže splnit.

S Harrym jsme se dlouho neviděli. Pořád někam mizel za Brumbálem.

Nevěděla jsem jestli mu to mám říct. Říct mu, že Draco chce zabít Brumbála.

Ne, to nejde. Kdyby se to Harry dozvěděl, na místě by ho zabil. Nevím, co se děje. Na jednu stranu chci, aby na to Harry přišel, ale na druhou k tomu musí mít Draco nějaký důvod.
Moc se v tom nevyznám. Ale jedno vím jistě. Musím se mu v tom alespoň pokusit zabránit.

V noci jsem nemohla usnout. Byli čtyři hodiny ráno. Oblékla jsem si tričko a legíny, s domněním, že už neusnu.

Šla jsem si sednout do společenky. Ani jsem si neuvědomila, jak mu tohle místo přirostlo k srdci. Pokaždé když jsem nemohla spát, nebo když jsem myslela na mámu.

Chtěla jsem ji mít při sobě. Zvlášť teď. Chtěla jsem ji tu, aby mi řekla, že zase bude všechno dobré.

I když jsem ji nikdy neviděla, myslím, že to byla výjimečná žena. Táta tvrdí, že byla úžasná. O nikom si nemyslela nic špatného.

Z mého přemýšlení mě vyřušili něčí kroky. Nechtěla jsem riskovat, a tak jsem se schovala za pohovku a čekala, co se bude dít.

Otevřeli se dveře od chlapecké ložnice. V tom šeru jsem nepoznala, kdo to je. Doufala jsem, že mě neviděl.

Bohužel jsem byla tak naivní, že jsem si myslela, že přehlédne oheň v krbu, který jsem rozdělala. Ale v tu chvíli jsem nemohla nic dělat.

Vystoupil z šera. Byl to Malfoy. Jedním mávnutím hůlky oheň uhasil. Pak odešel.

Váhala jsem. Mám jít za ním, přestože by mě mohl zabít? Nebo ho nechat být?

Šla jsem za ním. Ta představa, že se po hradě prochází smrtijedi, nebo že Brumbál už nás nebude chránit, byla vážně děsivá.

Pronásledovala jsem ho po chodbě. Bylo mi jedno, jesli si mě všimne. Ani se neotočil.

"Stůj." Křičela jsem na něj, což upoutalo jeho pozornost. Všimla jsem si jeho výrazu ve tváři. Už to nebyl ten arogantní blbeček, byl teď vyděšený.

"Vím co chceš udělat." Nechápavě se na mě podíval.

"Vím kam jdeš, a co chceš udělat." Vydala jsem se směrem k němu. Pro jistotu jsem v ruce svírala hůlku.

"Draco." Oslovila jsem ho. "Já vím, že to nechceš udělat."

"Co ty o tom víš. Nevíš nic." Řekl s arogancí.

"Vážně? Já to vím. Vím, že si opravil rozplívavou skříň. Vím, že jsem brzo přijdou smrtijedi. Vím, že to ty si zaklel Katie a otrávil Rona.

Všechno to byli pokusy. Pokusy zabít Brumbála." Řekla jsem.

"Ale máš pravdu. Jediné, co nevím, je proč? Proč Draco?"

"Do toho ti nic není." Odvětil a chtěl odejít.

"Nedělej to." Naléhala jsem. "Ale já musím. Musím ho zabít. Jinak on zabije mě." Řekl a odešel.

Stála jsem tam jako opařená. Beze slova odešel.

Nevím proč, ale nemohla jsem to tak nechat.