Dcera Severuse Snapa

Dracovo divné chování

O několik týdnů později...

Škola byla v plném proudu.

Já se zrovna chystala na výběr do zmijozelského famfrpálového týmu.

Všichni jsme čekali jen na Draca, kdy se konečně uračí přijít. Jelikož je kapitán, tak se bez něj bohužel rozhodnout nemůžeme.

Konečně dorazil. Postavil se vedle mě a začal mluvit.

Smůla byla, že ho nikdo neposlouchal. Snažil se je ztišit, ale nedařilo se mu to.

Zasáhla jsem. "Držte hubu." Zakřičela jsem a nastalo ticho.

Draco se otočil směrem ke mně a hlavou kývnul na důkaz díku.

Hra začala. Jako střelec jsem byla vážně dobrá.

Pořád jsem, ale cítila jak mě někdo pozoruje. Ignorovala jsem to.

Odešla jsem do společenky. Nikdo tam nebyl. Sedla jsem si ke krbu a přemýšlela jsem.

Co to má Draci za úkol. Proč mu má táta pomáhat.

Proč se chová tak divně. Vždycky se bavil tím, že někomu ubližoval.

Teď chodí všude sám. Jako tělo bez duše.

Zakroutila jsem nad tím hlavou.

Druhý den si mě zavolal táta.

"Mám na tebe prosbu." Řekl táta.

"Poslouchám." Odpověděla jsem

"Potřeboval bych pomoct. V mém kabinetu je značný nepořádek."

"Dobře. Ale nestačilo by použít hůlku?" "Ne. Můj kabinet je odolný vůči všem kouzlům."

"Aha, ale nevím jestli to zvládnu. Přece jen je tvůj kabinet hodně velký." "Pošlu někoho, aby ti pomohl." Kývla jsem a pustila se do práce.

Začala jsem knihovnou. Bylo tam tolik zajímavých knížek.

Náhle se otevřeli dveře. Byl tam Malfoy. Zanechala jsem chladnou tvář.

"Co chceš?" Zeptala jsem se.

"Tvůj táta mě jsem poslal, že ti mám pomoct." Řekl potichu

"Nepotřebuju pomoc." Řekla jsem vztekle. Najednou jsem ztratila rovnováhu. Upustila jsem knížky, které jsem držela v ruce.

Sedla jsem si k nim a začala sbírat. Malfoy ke mě přišel.

"Vážně?" Řekl arogantně. Pomohl mi sebrat knížky a dát je zpátky na místo.

Poslala jsem ho uklízet na druhou stranu místnosti. Nechtěla jsem si kazit den.

Když už bylo ukizeno. Sebral se a odešel. Konečně byl pryč.