Budu s tebou

1.

"Danielo už ses hotová? " Volala na mě Věra. S Věrou jsme nejlepší kamarádky už odjakživa. Vždycky jsme si rozuměli a skoro pokaždé máme stejné myšlenky. Věra a její žije rodiče jsou Korejci jako jsem já. Až na to, že ona je jedináček, ale já ne. Já mám staršího  i mladšího bratra. Tomu staršímu je už 19, takže je o 3 roky starší. A tomu mladšímu  je zase 12 let.

Právě teď jsem s Věrou a nakupujeme šaty na rozlučku devítky. "Tak už jsi? " Ptá se furt dokola, protože na mě čeká než si to oblečení vyzkouším. Zkoušela jsem si nějaké stříbrné šaty, které se mi líbily. A když jsem si je už konečně nasadila, tak jsem vyšla z kabinky, a Věře snad málem spadla brada. Jen na mě chvíli koukala a pak řekla "OMG Danielo ty jsi naprostá Miss krásy. Strašně ti to moc sluší." Dívala se na mě a furt si mě prohlížela. "Ale prosím tě! Já a Miss krásy? Nepřeháníš to trošku?" Řekla jsem a začala ona se začala smát. "Ale jako vážně Danielo, tobě to fakt sluší. Kup si je" Řekla Věra s vážným výrazem. "Fakt mi to tak sluší?" Zeptala jsem se a váhala nad tím, jestli si to mám koupit. "Jo" Řekla Věra. Ty šaty byly vážně nádherné, ale když jsem se koukla, kolik by to mohlo stát, tak jsem málem omdlela. " Tak co kolik to stojí? " Zeptala se. Já jsem jen mlčela a šla do kabinky si šaty sundat. Když jsem vyšla, tak jsem se jen dívala na tu cenu, a přemýšlela nad tím, jak bych si to mohla vydělat. Z přemýšlení mě přerušila Věra, jelikož na mě křičela, ať ji neignoruju.

Pak jsem se na ni koukla,  ukázala ji tu cenu a taky málem omdlela. ,, $$$$ to je drahý. To si nemůžeš dovolit." Řekla a smutně se na mě koukla, pak sklopila hlavu. " No právě. Já vím, že nemůžu. Je to moc drahý. " ,, Tak zkus přijet zítra s mámou, třeba ti to koupí. " Řekla povzbudivě. ,,To si nemyslím" Řekla jsem a odcházela z obchodu. ,,Tak pojď Věro. Zítra jsem vezmu mamku a zkusím ji přemluvit, i když vím, že je to na nic. " Pokoušela jsem se o úsměv, i když se mi v tuhle chvíli vůbec nechtělo.

Šaty jsem si teda nekoupila, ale Věra jo, za což jsem ráda. Ty šaty ji slušeli, tak si je koupila. Aspoň za to, že jsme jsem nejeli zbytečně.

Pak jsme byli ještě venku asi tak 2 hodiny. A bavili jsme se o všelijaké věci. Pak jsem už šla domů a Věra taky.

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

Vzala jsem tedy mámu do včerejšího obchodu, kde byli ty nádherné šaty, které jsem si zkoušela. Zase jsem si je vzala a vyzkoušela si je, aby mě máma viděla jak v nich vypadám. Když jsem z kabinky vyšla, tak si mě prohlídla. "Líbí se ti to? " Zeptala se mamka. "Ano. Moc mami. Koupila bys mi je prosím" Odpověděla jsem jí a snažila jsem se udělat psí oči. ,,Kdy máte tu rozlučku? " Znovu se ptala mamka. ,,No.... Za dva týdny. " "Chceš ještě něco k tomu? Třeba řetízek nebo střevíce? " Ptala se máma, a já nemohla uvěřit tomu co mi to řekla. Je to vůbec moje máma?! Je to ta máma, kterou znám? Je to vůbec moje máma, která by za ty věci nedala ani cent? Než jsem se stačila vzpamatovat, tak mi je už dala na pokladnu, a zaplatila.

Nasedla jsem do auta, dala jsem si šaty do kufru. A máma si sedla za volant. Pak jen máma nastartovala auto a  rozjelo se. V autě bylo takové trapné ticho, tak jsem zapla nějakou písničku a poslouchala.

Měla jsem divné podezření, protože jsme jeli moc dlouho. Jeli jsem už 30 minut, ale obvykle cesta trvá jenom 15 minut. Bylo to opravdu divné, jelikož nebyly žádné zácpy. "Mami, kam to jedeme?" Zeptala jsem se, protože mi to připadalo divný. ,,Jedeme se najíst."Řekla máma. ,,Doma není jídlo, mami?" Ptala jsem se znovu. ,,Jo, ale dneska chci mít sushi, tak jedeme na running Sushi."řekla s úsměvem. ,, To máš ráda ne?"Zeptala se nejistě. ,,Jo, mám to ráda, ale je to drahý, mami." Řekla jsem a nechápavě se na ní dívala. Jen mi na to kývla a dál se věnovala řízení.

Když už konečně zastavila, tak jsem se porozhlídla, kde to jsem. Stála jsem před nějakou restauraci s velikým nápisem Running sushi. Najedli jsme se toho tolik,že nám málem prasklo břicho.

Když jsme dojedi,tak jsme nasedli do auta, a jeli jsme domů. V autě bylo trapné ticho, tak jsem chtěla pustit písničky, ale jsem stačila písničky zapmnout, tak mě máma předběhla, a promluvil ,, Danielo, musím ti něco důležitého říct." řekla máma s vážným, ale zároveň se smutným tónem v hlase. ,,Dobře tak mi to řekni."řekla jsem."Poletíme do Koreje navštívit babičku. Neni jí moc dobře, tak se o ní chci postarat. Vím, že tam máme i příbuzné, které by se o ní dokázali postarat. Ale je to už podruhé, co jí není moc dobře."řekla smutně a pomalu se ji začaly slzet oči.

Dojeli jsme domů a šli dovnitř. Bydlíme v 6ti patrovém paneláku. Náš byt má 4 pokoje + obývák/kuchyň +WC a koupelna. Každý z nás máme vlastní pokoj, teda až na rodiče, ty mají spolu.

Doma jsem si odložila věci do pokoje. Hoseok nebyl doma a ani táta nebyl doma. Tomáš jako vždycky byl doma a seděl u počítače. Klasika u něj.

"Mami, kdy pojedeme?" Zeptala jsem se mámy u večeře. "Co?Kam jedeme? " Řekl to nastejno Tomáš s Hobi s nechápavým pohledem. A pak se začali smát. Máma jen mezitím koukla na tátu a dávala mu najevo,aby to řekl on, ale on ignoroval. Máma jen protočila očima a řekla " No..... Babičce není moc dobře, tak pojedeme j----"než to stačila do říct tak ji Tomáš skočil do řeči "její pohřeb. " Zasmal se, ale hned po tom Dostal od táty pohlavek. A nechal mámu mluvit dál. " Za 4 týdny Pojedeme teda do Koreji ji navštívit." " A Tomáši není to sranda co kdyby se to fakt stalo byl by si rád. " Dodala s velmi naštvaný výrazem. Tomáš jen sklopil hlavu a mlčel.

Omlouvám se za chyby. Snad se bude líbit😉😉😉