Budu s tebou

17.

Další den

Vstala jsem dneska v 9 hodin. Udělala jsem si hygienu.

Vzala jsem si na sobě bílé tričko a modré džíny, které jsou na kolenu roztrhané.

Šla jsem do kuchyně si udělat nějaké jídlo k snídani, ale ještě jsem nevěděla co.  Otevřela jsem ledničku a koukala do ní asi tak 10 minut a přemýšlela jsem nad tím co si udělám. Nic mi nenapadlo, tak jsem si vzala jen misku s ovoci a sedla si na gauč.

Zapla jsem si televizi  a dívala jsem se na nějaký pořad.

,, Ahoj." Pozdravila mě teta když vyšla ze schodů.

,, Dobré ráno." Pozdravím zpátky.

Pak jsem šla do pokoje a začínala si balit věci. Hned po chvíli mi volala na mobil Jun Hae. Zvedla jsem ho. 

,, Bong Yoon jsem na zastávce už. Budu u vás asi tak za 15 minut." 

Kouknu na hodinky co visí na zdi a vidím že je teprve 9: 35. 

,, Proč jdeš tak brzy ? Asi tak sotva jsem teď vstala."

,, No já jsem nechtěla být doma sama. Máma totiž šla někam s kamarádky už brzo ráno. Tak jsem si myslela že by možná nevadilo pokud příjdu k tobě. A taky jsem ti včera psala že příjdu asi o půl hodiny dřív."

,, No jo prosimtě. Tak až budeš u nás tak mi prozvoň ať nebudíme ostatní. Já ti příjdu otevřít.

Zavěsila jsem ji to a šla si dál balit věci do kufru. Ani toho moc nemám, protože většina mích věcí je v Čechách. Ale táta říkal že tam někdy zase pojedeme a zbalíme i ty ostatní věci. Ale ne teď. A taky mi říkal, že až pojedem tak se můžu rozloučit s kamarádky.

Začal mi zvonit mobil co ležel na posteli. Koukla jsem se kdo to je. Hned jak jsem mi objevilo jméno Jun Hae tak jsem šla otevřít.

,,Ahoj." Pozdravila a obejmula jsem ji. 

,,Ahojky. Je už někdo vzhůru?" 

,,  Jsem jenom já a teta. Musí totiž pak do práce. Pojď dál ne snad nechceš stát tady u dveří." Usmály jsme se a šly jsme do pokoje.

 V pokoji jsem pokračovala se věcma.

,, Nechceš nejak pomoc?" Zeptala se mě Jun Hae.

,, Ani moc ne, ale pokud chceš tak mi můžeš pomoc naskládat to oblečení do kufru."

,, Jojo pomůžu. Proč tu asi jsem." Pousmála se.

Ani nám ten úklid moc netrval dlouho. Asi tak hodinu nám to trvalo. Když jsme skončili tak jsem si sedla na postel a opřela jsem se. Jun Hae  si zase sedla na menší sedačku a opřela se o postel.

,, Tak co už se těšíš do nové školy?" Zeptá se mě Jun Hae Český. Někdy spolu mezi sebou mluvíme český. Ale jen někdy. Hlačně když se jedná o něco co nechceme aby nám lidi kolem rozuměli.

,, Noooo....... Já ani nwm. Docela se toho bojím. Budu tam sama a nikoho totiž nebudu znát."

,, Ehmmmm. Já jsem to jeste asi neřekla kam ja půjdu na to čtvrtletí, že jo?" Nadzvedla obočí.

,, Ještě ne."

,, Ouuu to je špatný že to nevíš, protože já a ty..........totiž......" Začala mě strašně napínat a já si ještě v duchu modlila, aby řekla to co si tak parku aby řekla.

,,Budeme chodit do stejně školy.  Takže se budeme vidat každý den. Nebo aspoň do čtvrtletí. " Dokončila Věra její větu a já hned radosti začal skákat a pištět po pokoji.

,,Pššššš nesmíš pištět tvoje rodiče a ostatní ještě spí. Tak nesmíš je vyrušit z jejich krásného spaní. " Ztlumila jsem se a začly jsme se potichoučku posmívat.

Ani neví jak jsem moc šťastná že mi to řekla. Jsem strašně moc ráda. Udělala mi velikou radost. Aspoň že tady bude semnou na to čtvrtletí než zapadnu do školy.

,, Tak tím pádem se moc těším do školy. Zlobím se na tebe že jsi mi to neřekla." Trochu jsem se zamračila a otočila jsem se abych se na ní nedívala.

Jen protočila oči a řekla. ,, No jo no tak promiň že jsem ti neřekla, ale vážně jsem ti to chtěla říct. A asi jsem na to tak trošku zapoměla. Ale už to víš tak se nezlob."

Otočila jsem se a zase jsem se začla radovat, že tu semnou ještě bude.

,, Měla jsi už něco? Mám hlad. Nechceš někam?" Zeptala jsem se Věry.

,, Trošku jo, ale nechce se mi nikam. Neuděláme si snídani tady? U tebe? " 

,, Tak jo, ale co chceš udělat? mě nic nenapadá."

" Uděláme si lívance, ty umíme. "

"OK"

Šly jsme do kuchyně připravit inkredience. Jun Hae připravila těsto a mezi tím rozehřála pánev.

---------------------------------------------------------- 

Celé dny jsme strávily spolu. Dělaly jsme různé věci.