Daniela nebo-li Jung Bong Yoon, která žije od malička s rodinou v Česku, ale jednoho dne se musela náhle odstěhovat s celou rodinou do Koreje. Jaké to pro ni bude, když celý život žila v Praze a jen jednou v životě byla v Koreji. A taky budu se moc...
"Nene je to už jen kousek. " Řekl mi to a rozhlížela jsem se kolem.
"Zavři oči, prosím. " Poprosil.
"Proč? Já nechci nic zavírat. To bych pak neviděla na cestu. " Vyhrkla jsem.
"Neboj se. Já tě budu vést. " Řekl
"No dobře. " Usmála jsem se a nechala se Taehyung, aby mě vedl.
Vzal mě za ruku a já jen šla za ním. Když furt jsem nevěděl kam to jdeme. Po chvilce jsme zastavili.
"Můžeš je otevřít. " Řekl a a já otevřela oči.
Spatřila jsem něco tak překrásné ho.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Já..... Já nemám slov, jak bych mohla tohle popsat. Je to tu krásný. " Řekla jsem mu a usmála jsem se na něj.
Jen se mu na tváři objevil úsměv, ale nic neříkal.
"Ani nevím, za co jsem si to překvapení zasloužila? "
"Já ani nevím. Jen jsem chtěl aby jsi tohle viděla. Můžeš to brát jako krásnou vzpomínku na Koreji. " Jen mykl rameny a usmál se.
"Já taky na mě. " Zamumlal a poškrábání se za zátylku.
"Děkuju ti moc. To víš, že na to budu vzpomínat a i na tebe. " Obejmul jsem ho kolem krku.
Obětí mi opětoval.
Pak jsme se procházeli a povídali jsme si spolu.
>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
"Ahoj. Vy už jste doma? " Pozdravila jsem své rodiče.
"Jojo už jsme doma. " Odpověděl mi na to máma.
"Jo jasně. " Řekl ironický Tomáš. "Vždyť my bydlíme v Čechách a ne tady. Tak netvrď že je to máš dům. " Řekl nastane Tomáš.
"Co ti je? Proč se tak chováš? " Ptala jsem se ho.
"To a tři vysvětlí rodiče. Taky by ses tak chovala. " Nastane pak odešel do pokoje a silné bouchnutí dveřma.
"Mámy co se stálo? Proč je tak nasraný? "
"Řeknu ti to až přijede táta domů. " Řekla smutné mamka.
Nechápavě jsem ji kývla na souhlas a šla do pokoje. Šla jsem do koupelny a dal si vanu. Byla osvěžující. Asi tak po hodince jsem vylezla. Okusila jsem si vlasy a vzala si župan.
Sedla jsem si na postel a zaplatí jsem si televizi.
>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
"Danielo, pojď dolů na večeři. " Křičel na mě Hobi.
"Jo. Budu tam za dvě minuty. " Odpověděla jsem mu nazpátek.
Jen jsem se oblékla a šla dobu do kuchyně. Kde už seděl táta, máma, Tomáš a Hobi.
"Kde je teta a Lisa? " Ptala jsem se.
"Dneska s námi nebudou večeřet. " Odpověděl mi táta.
Nic jsem neřekla a jen jsem si přisedla k stolu.
"Já už nemám hlad. " Řekl Tomáš a odst cíl talíř od sebe.
"Vždyť ses toho ani nedotkl? " Vyhrkla jsem na něj.
"Já to jídlo prostě nechci. Mě to prostě nechutná. Chci české jídlo. " Zvýšil na mě hlas.
"Nezvyšuje na mě hlas Tomáši. A proč vůbec se tak chováš? Stalo se ti něco? " Zamračil jsem se na něj.
"Nechápu jak můžeš být tak v klidu. To ti to jako nevadí že se už do Čech nevrátíme? " Zamračil se na mě.
Nechápavě jsem koukla má mámu.
"Co proč bysme se tam nevrátili když tam žijeme? " Nechápavě jsem pak koukla na Tomáše.
"Jo aha. Tak oni ti to ještě neřekli?" Nechápala jsem moc co to říkal tak jsem se koukla na rodiče a on taky.
"Nemyslíte si že by to taky mela vědět? " Vyhrkl na rodiče.
"Co by měla vědět? " Řekl Hoseok
"Jo tak dokonce Hoseok to neví. Tak pokud to neřeknete vy tak já. " Řekl naštvaně Tomáš.
Jen jsem se koukla na rodiče. Viděla jsem je že jsou smutné.
"No je... " Chtěla něco říct mamka, ale Tomáš ji předběhl.
"Už se prostě nevrátíme domu. " Vyhrkl na mě a na Hoseoka.
"Jak to myslíš, že se nevrátíme? " Ptala jsem se Tomáše nechápavě.
"No jak to prostě slyšíš. Prostě už tady zůstáváme. Do Čech se nevrátíme. Budu mě sem chodit do školy atd. "
"Chápeš." Pak dodal.
Tak mám tu další kapitolu. Snad se vám bude líbit. Budu rada za hlas a taky budu rada za vás názor. Pište mi do komentáře.
