Meant to be together (Letopisy Narnie / Edmund / CZ)

1. kapitola

Seděla u stolu a smála se chlapci, který se právě vzbudil.

„Měl by ses obléci," smála se.

„Já vím, ale jsem muž a ty žena, takže kdybys byla tak hodná a odešla," ukázal směrem ke dveřím kajuty.

„Nikam nejdu, mám tu snídani. Ale otočím se, když po tom tolik toužíš," odpověděla se smíchem.

„Proč to musíš dělat složitější, Chim?" optal se s hranou zoufalostí v hlase.

„U Aslana, Kaspiane!" zvolala, „když jsme o tebe s Jezvecem pečovali, viděla jsem tě ve spodním prádle tolikrát, že bys to na prstech nespočítal."

„Ale to neznamená, že mě musíš očumovat jako krále Narnie, když jsi mě očumovala i jako prince."

„A vzbouřeneckého krále. Takže vlastně jsem tě už jako krále ve spodním prádle viděla," usmála se, i když to nemohl vidět, protože k němu byl pořád zády.

„No jo," zamručel Kaspian. Už byl oblečený a sedl si k dámě ke stolu. „Mám službu, takže tu dneska dopoledne nebudu," usmál se.

Chim se otočila. „Král má službu na své lodi. Pfff. No, alespoň si budu moci opravit tu zpuchřelou tětivu, kterou mi faunové polili svým vínem, a nikdo mi do toho nebude kecat," hodila otrávený pohled na svého krále a jejího věrného přítele.

„Stejně pořád nechápu, k čemu ti to je, opravit si tětivu. Chceš lovit ryby s lukem a šípy?" ptal se, zatímco si nandával vestu.

Slečna jen protočila oči. „A proč má Jitřní poutník podpalubí plné kuší? Chystá se na lov žraloků do hlubších moří? Kaspiane, s lukem se obvykle loví zvěř, myslela jsem, že to budeš vědět, když pořád jezdíš na lovy do lesů. Nebo to taky může být užitečná válečná zbraň."

„Já vím, k čemu je luk. Ale k čemu ti to tady bude? Nemusíš opravovat tětivu, když je ti to k ničemu. A kuše na Jitřním poutníkovi jsou kvůli obraně." Král se zakousl do housky a provokativně se na Chim koukl. Ta si toho ale nevšimla a dál lamentovala.

„Máš pravdu. Až budu potřebovat něco střelit, popřípadě někoho, bude mi stačit luk bez tětivy. Ano, myslím, že máš pravdu, nebudu muset tětivu natahovat a ušetří mi to tím pádem čas," odvětila sarkasticky.

„Jako princezna Narnie, by ses měla chovat slušně. A neodmlouvat svému králi."

„A ty by ses měl chovat dospěle," protočila oči, „byla jsem vychována jako bylinkářka, ne jako princezna, jsem na to zvyklá. A navíc, hloupé řeči zvesela ignoruju, to víš."

„Ale teď jsi princezna."

„Jsem na lodi plné chlapů, všem je jedno, jak se chovám, dívat se na mě můžou i tak," ušklíbla se.

Kaspian se musel zasmát. Sice na ní nekoukali tolik, vždyť to byla princezna, ale pořád to byla jediná dívka na palubě. Každému občas zabloudí oči. „Ctěná slečno Chimnallary, omluvte mne, musím jít. Pak se uvidíme," usmál se a políbil jí ruku.

Už zase se mu dívka smála. Nasadil přesně ten tón a to chování, které používal, když měli na Cair Paravel hosty.

„Jdi, jen jdi, a neotravuj," mávla na něj rukou, kterou jí políbil. Když dojedla, zvedla se od stolu a šla pro svůj luk. Opatrně ho položila na stůl a šla hledat náhradní tětivu. Našla ji a začala odvazovat tu starou, od vína zničenou. Opatrně navázala novou, vždy ji vyzkoušela, trochu utáhla, zase natáhla, dokud jí nepřišla tětiva dokonale navázaná.

Nechtělo se jí jít na palubu, a tak otevřela dveře na záď, kde byl takový balkónek. Tam to milovala. Mohla se dívat a moře bez toho, aby se pletla námořníkům pod nohy. Nadechla se svěžího, mořského vzduchu. Vítr jí pročesával vlasy. Tady se cítila nespoutaná, ne jako na Cair Paravel, kde musela bez ustání nosit honosné šaty, i když byla původem jen schovanka staré bylinkářky. Říkala jí matko, ale pokud to vůbec byla její příbuzná, tak třeba babička. Pravou matku si nepamatovala. Nebyla s Kaspianem X. vůbec příbuzná, ale ona byla první člověk, kterého na útěku před svým strýcem Mirazem potkal a od té doby se považovali téměř za bratra a sestru. A to jsou pouhé tři, skoro čtyři roky.

Slyšela z paluby nějaký hluk, ale nezabývala se tím. Nejspíš někdo špatně uvázal lano a Drinian ho zase sjíždí. Pak jí ale došlo, že to není Drinianův hlas, ale Kaspianův hlas. Něco se stalo.