Black and white swan

Čtrnáctý díl

Přecházel jsem před dveřma a čekal až zaklepe. Když ale uběhlo asi patnáct minut, sebral jsem telefon a klíče. Prostě si pro něj dojdu.

Přes trávník to vezmu na jejich zahradu. Podívám se, kde mám asi tak pokoj, abych věděl kde je. ,, Louisi," tiše na něj zavolám. Nechci, aby vylezl idiot.
Po asi třetím zavolá, když jsem čekal až se něco stane to vzdám. Hned vytočím jeho číslo. ,, Tak to vezmi!" zasyčím si pro sebe.

,, Co chceš, Stylesi?" zavrčí hned jak přijme hovor. Na to se otevřou balkonové dveře, ve kterých se objeví Lou. Zavře je za sebou a hovor ukončí.

Trochu mě zarazí jak mi řekl příjmením, ale co. Zpátky do starých kolejí.

Pevně stisknu zuby, abych nebyl zase protivnej. ,, Mohl by jste jít prosím dolů?" přešlápnu si.

S nevěřícným smíchem se podívá do dálky a pak zase na mě dolů. ,, Prosím," dodám, když zakroutí hlavou.

Na to se jenom otočí a zabouchne dveře. ,, No skvělí," plácnu se do stehen. Vždyť to já bych měl vyvádět a dělat scény. Ne tahle královna dramatu. Kdyby mi na něm nezáleželo asi bych se otočil a prostě odešel. Vlastně pravděpodobně bych sem ani nemusel, protože by jsme se nikdy nesblížili. Rozhlídnu se kolem a znovu vytáčím jeho číslo jenže mi to odmítne.

Naštvaně kopnu do nějakýho klacku a rychle odcházím. Než, ale stačím udělat třetí krok zastaví mě jeho odkašlání. ,, Co? Takže jsi si to rozmyslel a dáš mi pokoj? To jsem nemusel dolů," zašeptá, ale v jeho hlase slyším vztek a ublížení.

Otočím se k němu, ale nejdu blíž. ,, Víte chtěl jsem se jenom omluvit za to jak jsem vyjel. To se nemělo stát, ale měl jsem svoje důvody," řeknu tiše. Nechci, aby to všechno slyšel někdo další. Znovu se rozhlédnu kolem jestli nikoho nezahlídnu. Mám strach. Mám sakra obrovskej strach.

Pohled stočím na Louise, který si mě zmateně prohlíží. ,, Co je s tebou? Bereš drogy nebo co?!" zkříží si ruce na prsou a nezapomene se zamračit. Já a drogy?

,, Já a drogy? Nikdy jsem se toho nedotkl a ani nedotknu," zvednu jedno obočí a rozhlédnu se.    ,, Hele chtěl jsem se jenom omluvit, ale musím jít. Taky chci, aby jste věděl, že nemáte sebemenší právo být naštvaný a uražený," vydechnu a pohled mu zabodnu do očí. Pořád mě unáší to jak září ve tmě.
Jeho maska spadne a já už vidím jenom ublížení a lítost. ,, Ty jsi se zase líbal s tím oslem po tom co jsme se spolu vyspali!" procedím skrz zuby. Omluvil jsem se, ale neodpustím mu.

,, Harry...," zašeptá roztřeseně. Chce brečet. To mě podrž. Za ty roky co mě ponižuje on zase ten co brečí.  ,, Moc mě to mrzí. Já vím, že jsem ho měl od-odstrčit. Chtěl jsem mu dát jenom malou pusu, aby nás nepodezíral," při poslední slově vzlykne a otře si slzu z tváře. Chtěl bych ho obejmout, ale tohle by udělal pokaždý. Navíc co je sakra za omluvu, že mu tak jako tak chtěl dát pusu. 

Pomalu zakroutím hlavou. ,, Nic nebylo. A nic nebude," řeknu tak pevně jak jen to jde. Stejně odejdu. Je lepší, že si ho budu držet od těla. Přestěhuju se na několik dní k Vicovi a potom nejspíš mimo město. Daleko. Dřív než mě najdou.

Tentokrát se rozbrečí úplně. Chvíli ho pozoruju jak se jeho tělo otřásá nad dalším vzlykem než to nakonec vzdám a dojdu k němu. ,, Pojď sem." Přitáhnu si ho k sobě a pevně stisknu. Hlavu si zaboří do mojí hrudi a ruce spojí za mými zády. Kdybyto byla jiná situace asi bych se rozpustil nad tím jak roztomilý byl.

,, Promiň mi to Hazz. Prosím promiň, promiň," opakoval furt dokola s takovou naléhavostí. Pomalu jsem s náma hýbal ze strany na stranu a šeptal mu do ucha.