Black and white swan

Druhý díl

Tady je ta druhá čast.. no snad se bude líbit. Kdyby ne nebojte se mi to naféra  říct. Mějte se krásně a snad vás tím moc nezklamu. Zatím ahoj. 
Luciqa8:*

Louisův pohled:

Jen co odešel, zalitoval jsem. Vidět ho jak brečí a co to přineslo? Jen smích těch opic, se kterými pracuji. Promiň Harry, ale můžeš si za to sám. Rodiče by na mě sice hrdí nebyli, kdyby viděli jak se chovám k jejich miláčkovi. Zvlášť po tom co nám do hlavy vtloukali, aby jsme nikomu neubližovalo. Ale ti jsou mrtví. Ke všemu. Nesnesu ho ve své blízkosti! Nenávidím ho za to, že si jejich přízeň získal mnohem víc než já! Vždyť to já jsem jejich praví syn! On byl jen vnuk babičky, která bydlela vedle nás. Takový nevycválaný fracek to byl, když jsme se poznali. Vždycky mi jen ubližoval a kradl mi hračky. Rodiče se ho pokaždé zastali. I když jsem poprvé přišel domů celý odřený od toho jak mi chtěl vzít moje autíčko a já ho nenechal, a snažil se ho zastali. Musel jsem se tomu zmetkovi omluvit a dokonce mu nabídli i té stařence co se o něj starala, že by k nám mohli klidně přijít.

Do dneška, ale nevím, proč se o něj nestarali jeho rodiče a museli mu je nahradit ti moji. Možná nechtěli takového spratka jako byl on. Ale musím uznat, že vidět ho teď na stejné úrovni na jaké jsem byl před tím já se mi i celkem líbí. Bohužel. Nemám srdce ze železa, aby mi ho líto sem tam nebylo.
Několikrát jsem už přemýšlel, že bych ho i vyhodil. Nejen, že by se ulevilo i mojí maličkosti, ale taky bych ušetřil jeho. Ty jeho hrozný hadry co pořád nosí a ty vlasy jak kdyby mu je olízala kráva. Ne nikdo ho tady nemá rád. Ani ty nejošklivější osůbky naší společnosti. Prostě nikam nezapadá! Je to jen jeho vina. Kdyby se líp aspoň oblíkal, když už nic jiného. Určitě by zapadl aspoň ke spodině, ale takhle je naprosto mimo naší společnost.

Není nic co bych pro něj mohl udělat. A myslím, že ani nechci. Louis William Tomlinson charitu přestal dělat, když ho lidi zneužívali. A nevidí jediný důvod proč to vracet! Harry zůstane jen z toho důvodu, že si to moji rodiče přáli předtím než zemřeli.

Haryho pohled:

Když jsem byl na místě neodolal jsem a musel obálku otevřít. Jako aranžéři stojí za prd. Pousměju se nad tím jak otřesná jedna z fotek byla. Byla hrozně nevkusná a hlavně věci, které byly podle nich naaranžované byly hrozné. Vybral jsem ty nejhorší, přehnul je na půl a zastrčil do kapsy od kalhot. Obálku jsem znovu zalepil, aby nikdo nic nepoznal a přešel k recepci. Nějaká žena si mě přeměřila pohledem a se znechuceným výrazem mě poslala do pátého patra. Slušně jsem poděkoval a přešel k výtahu. Než jsem, ale nastoupil zazvonil mi telefon. , Určitě je to Tomlinson a chce se přesvědčit, že už jsem tady!' pomyslím si. Když ale vidím číslo naší sousedky, která pomáhala babičce doma a sem tam nám nakoupila, zarazil jsem se. Přijal jsem hovor: ,, Dobrý den paní Shadeová. Co se děje?" zamračím se. Není normální, že by mi jen tak volala.

,, Harry tvoje babička je v nemocnici. Jsem tady s ní, už je na pokoji. Prý prodělala infarkt. Až budeš moc tak hned přijeď prosím," zavzlykala mi do telefonu a hned zavěsila.

Se slzami se rozhlédnu po recepci a rukou si projedu nagelované vlasy. Brýle si na nose vysadím výš a několikrát se zhluboka nadechnu, abych zahnal slzy.

Po chvilce už jedu nahoru. Musím odsud co nejdřív vypadnout, abych mohl jet za ní!

Jen co jsem vyšel z výtahu se na mě všichni nechápavě podívali. Měl bych se sebou začít něco dělat asi. Pomalu jsem mezi nimi procházel až k hlavnímu stolu, u kterého stáli asi nadřízení lidí co pobíhali kolem. ,, Dobrý den. Posílá mě pan Tomlinson," oznámím a podám mu obálku. Muž, který ji ode mně převzal si mě nedůvěřivě projel pohlede. ,, Ano pracuju u něj jako poslíček. Nejsem nejhezčí, ale nedávejte to tak najevo," ujelo mi, když se nikdo nepřestával koukat. Mám nervy nadranc. Muž naproti mě se uchechtl nad mou opovážlivostí a se zájmem vytáhl fotky. Postupně je rozkládal na stůl. Znovu jsem si pečlivě všechny prohlédl. Všichni je zamyšleně sledovali. Co je na tom tak těžkého? ,, S dovolením, ale myslím, že tyhle čtyři jsou nejlepší," ukážu na ně a pokrčím rameny.

Znovu si mě pobaveně prohlídne na rozdíl od ostatních. ,, Proč myslíš?" zeptá se se zájmem a pořád předkloněný a opřený o hranu stolu civí přímo do mých očí.

Sakra, proč já nikdy nedržím hubu! ,, No.." začnu a přijdu blíž ke stolu. Celý se klepu od strachu. ,, Na téhle je jasně znázorněná něha, se kterou to jedna šikovná holčina tam u nás, připravovala. Ona svatbami žije," pousměju se nad tím jak mě ta holka nenávidí. Proč já to pro ně dělám? Muž naproti mě jen uznale přikývne. ,, Tahle," ukážu na další, kde je těhotná žena s novorozenou dcerkou v okvětních lístcích růží. ,, V jednoduchosti je krása. Ty lístky růží jí dodávají jistou impozantnost a její úsměv má co do sebe sám o sobě. Byla by škoda, kdyby jste ji tam nedali," pokrčím rameny a zkoumám tvář člověka naproti.

Uznale přikývne a ukáže na další fotku, na kterou jsem předtím ukázal. Je na ní stará žena. Moje babička. Ve vlasech má korunku z květin a sedí pod stromem. Okolo ní jsou balónky s blahopřáním k jejím sedm a osmdesátým narozeninám. Smutně se pousměju, protože právě teď v tuhle chvíli je v nemocnici. Dostala infarkt a já tam pro ni nebyl, abych jí pomohl. Ani teď u ni nemůžu být! Babičko drž se!

,, Podívejte se do jejích očích," polknu vzlyk a několikrát zamrkám, abych se nerozbrečel. Všichni tak udělají a nakonec se znovu podívají na mě. Roztřesenou rukou si fotku otočím k sobě. ,, Tolik štěstí v jejích očích. Ta barevnost okolo a ty balónky dodávají celé atmosféře jisté kouzlo. Jakoby se vracela do dětství. Ten úsměv, který měla při focení nepřestával ani po tom. Vím jak se tváří každý den. V ten den byla nejšťastnější osobou na téhle planetě. Je jí to poznat ve tváři," pousměju se a konečky prstů přejedu přes její tvář. ,, Téhle ženě osud nic hezkého nepřinesl, ale tímhle okamžikem ji to alespoň trochu vynahradil," posunu ji zpátky k ostatním a se skloněnou hlavou se podívám na poslední fotku.

Byli na ni dva muži. Jeden bílý a druhý snědší. Mezi sebou měli malou kudrnatou holčičku. Vedle nich stáli dvě ženy v pevném objetí a jedna té druhé věnovala polibek na tvář. Za nimi stáli ruku v ruce další dva starší muži a kolem ramen je objímal mladý muž. Byl to jejich syn. Jemu kolem ramene vysela jeho žena a kolem pobíhali dvě děti. Prohlédnu si jí. ,, Proč tahle? Nemohla by někoho pohoršovat?" zeptá se opatrně.

Podívám se mu do očí a hned zase na fotku. Zakroutím hlavou. Podstrčím mu fotku a ukážu na jejich tváře. ,, Jak se tváří?" zeptám se slabě.

Prohlédnu si všechny okolo stolu a čekám až někdo odpoví. ,, Smějí se," vypadne z jejich šéfa.

,, Je to jen parta teploušů!" ozve se znechucený hlas jedné z upjatých ženských. Je to ale její názor. Všichni se podívají na ní a potom na mě.

Přikývnu a znovu se podívám na fotku. ,, Víte co vidím já?" zeptám se s úsměvem. Jen zakroutí hlavou a čekají co ze mě vyleze. ,, Radost. Štěstí. Lásku. A hlavně odhodlání. Musel by jste být, s prominutím, pokrytec, aby vás něco takového pohoršovalo. Je tak lehké odsoudit, ale co respektovat?" pozvednu na každého z nich obočí. ,, Ty děti co se tam nahánějí jsou plné radosti. Ten park, ve kterém se to fotilo a kde se zbytky aranžovali je plný homofobů. Proto pro ně byla výzva postavit se tam a dát lidem jasně najevo, že se milují. Navíc. Lidé očekávají, že gay bude mít i teplého syna nebo dceru. Tenhle kluk," ukážu prstem na chlapce se ženou. ,, Je spokojený a šťastně ženatý se svou ženou a mají dvě krásné děti. Ten kluk je jeho," ukazuju prstem tentokrát na staršího muže, kterého objímá jeho syn. ,, Když jsem se ptal toho kluka jestli by chtěl někdy vyměnit jeho rodiče. Neřekl ne, nebo určitě jako každé druhé dítě heterosexuálů. Tenhle kluk si kvůli jeho otcům prošel peklem, ale odpověděl mi: ,, Nikdy bych je za nikoho jiného nevyměnil. Hlavně ne za heteráky!" a zasmál se tomu. Tyhle dvě jsou ty nejúžasnější osoby. Jedna z nich je těhotná jak vidíte," zabodnu do její postavy prst. ,, Trvalo než sehnali dárce, ale nakonec jejich kamarád," ukážu na mladý pár gayů ,, .. jim pomohl," zakřením se. ,, Zvlášť, když jim kdysi odnosily tuhle krásnou holčičku," ukážu na malou vlasatou holčičku, která stojí mezi nimi a objímá každého kolem jedné nohy. ,, Tahle fotka vypovídá o tom, že láska mezi lidmi může být jakákoli. A platí to pro teplouše a nebo heteráky, a nebo lidi s různými barvami kůže" narovnám se a zase se zarazím. Všichni na mě překvapeně zírají. Co jsem zase provedl. Však se mě ptal nebo?

Nervózně polknu a chystám se ustoupit. ,, Počkat. Chci něco vědět," ozve se ten příjemný chlapík, který se snad jako jediný poprvé v životě zajímal o můj názor. ,, Kdo jsi?"