Black and white swan

Devatenáctý díl

Ahoj. Sakra moc se vám omlouvám, že jsem tak příšerně dlouho nic nevydala. Nevím jestli to ještě někdo čtete.. ale opravdu se moc omlouvám.. Mám na řešení víc věcí a na psaní není jaksi čas a nebo chuť.. Opravdu mi promiňtě a taky i za tenhle díl.. Je drsnější možná.. to posuďte radši sami.. :P Snad se bude líbit.. 

Luciqa.. :* 

Harryho pohled:

První den. Je to můj první den a jsem sakra neschopnej. Už za mnou byl Dessmond, Emma i Josh s jeho partou. Jsem naprosto jediný tady v tý budově kromě hlídače.

Chybí mi jen malá hromádka z toho co mi sem donesla sekretářka Dessmonda. Rozhodně se mi to všechno líbí, ale jaksi mi už vynechává mozek a já se zasekl u posledních pár obrázků. Nevím ani co po mě vlastně přesně chce! ,, Omlouvám se pane, že vás ruším," ozve se najednou ode dveří. Rychle se otočím tím směrem a hodím si vlasy k těm ostatním.

Unaveně se na něj usměju a zakroutím hlavou zatím co se znovu vrátím k práci. ,, Nic se nestalo. Potřebujete něco?" zeptám se a k jedné fotce přilepím papírek s textem, který mi chyběl k ostatním fotkám.

,, Dole u vchodu se mě někdo ptal na muže vám podobného, ale neznám vaše jméno," přešlápl si na místě a ruce dal za opasek s obuškem se zbraní.

Jen na vteřinu se mi zrychlí dech než se uklidním, aby nic nepoznal. ,, Jsem Sam," pousměju se a podám mu ruku, kterou vřele přijme.

,, Já jsem Terry," představí se mi taky a konečně se uvolní. ,, Je to nějaká skupinka. Jsou tam dvě ženy a dva muži. Starší ptali se na jednoho kluka. Prý by mu mělo být okolo 20 nebo tak nějak. Jmenuje se Harold Styles," pokrčí ledabyle rameny. ,, Omlouvám se, že jsem vás rušil. Měl by jste jít domů, pane," řekne ještě než opustí mou kancelář se spokojeným úsměvem.

Celou dobu co jsem poslouchal jsem myslel, že to je jen špatný vtip. V moment, kdy zahnul za roh jsem vykoukl z kanceláře a seběhl schody, abych viděl ty lidi, kteří mě hledali. Byli to oni! Sesunul jsem se k zemi a celý se klepal ze strachu, že by mě mohli zahlédnout. Terry k nim přistoupil a něco jim říkal. Když skončil, táta objal mámu kolem ramen. ,, Co to sakra hrajou za divadlo?!" šeptl jsem si pro sebe a zase rychle odcouval. Ať jsem se bránil sebevíc v hlavě mi blikla kratičká věta, která ve mě vyvolávala mrazení: Vypadají pořád stejně

Tak tak vyjdu poslední schod a musím si zadýchat. Tohle je zlý! Tohle je moc, moc zlý! Jak sakra zjistili, kde jsem?! ,, Moment," vydechnu a musím se posadit. ,, Pokud ví, kde bych mohl pracovat. Jsou blízko ostatním!"

,, Zavolej jim! Hned!" Ozve se znovu mužský hlas ve dveřích mé kanceláře. Vyděšeně vykřiknu a otočím se na dotyčného. Srdce mi prudce naráží do hrudi, ale stejně si úlevně oddychnu. Vic, rychle přešel k mému stolu a vrazil mi telefon do ruky. ,, Tak dělej!" vykřikne podrážděně a zatne pěsti.

Rychle vytočím její číslo a čekám dokud mi to nezvedne. Když to zvedne oddychnu si. ,, Hej musíte si dávat pozor. Zrovna byli u mě v práci. Ještě jsem neodešel. Neví, kdo jsem ani jak se jmenuju. Vypadněte z města někam daleko! Říkám vám vypadněte!" křiknu na ně do telefonu aniž bych čekal na jejich reakci.

Pohled Anne Stylesové:

Jak já zuřím. Ten pitomí hlídač se šel zeptat na toho našeho zasraného parchanta! Hrát před tím chlapem jak moc milující matka jsem a jak mi ubližuje to, že o něm nic nevím?! Ubohost! Vězení ze mě udělalo silnou ženskou, která si poradí s čímkoli. Stačilo jen někoho zabít, aby jste si získali respekt a nikdo si na vás nedovolil. Kupodivu se přizpůsobila i Malikova stará! Robina miluju.Ty roky bez něj mě ubíjeli. Jenže on je jak posedlej hledáním těch malejch fracků, kteří nám zdrhli a udali nás. Vymyslel celý tohle divadlo jen, aby se jim pomstil. Ale mě jsou naprosto ukradený. Jsem ráda, že jsme zase venku.