Black and white swan

Pátý díl

Ahoj.. Díl jsem chtěla přidat už včera, ale nějak mi to nevyšlo tak je tady teď. Doufám, že se bude líbit. Majte sa.. 
Luciqa.. :) :*

Louisův pohled:

Trvalo mu to dost dlouho. Já se zatím jen rozhlédl po místnosti, kde bylo příjemné přítmí a svítilo světlo z telefonu. Pomalu jsem přešel ke stolu, kde byly rozprostřeny nějaké papíry.

Jsou to návrhy. Tohle, ale nemůže být jeho práce! Bylo to dokonale promyšlené. Všechno vypadalo tak kouzelně. Měl už tři plánky celé svatby. Ale nejvíc se mi líbila svatba pod hvězdným nebem. Což je sice náročné kvůli počasí, ale byla by to ta nejkouzelnější svatba všech dob. I já bych si přál mít tak dokonalou svatbu jako vymyslel on. Ty dvě svatby byli, ale taky nádherné podle jeho plánku. Jedna z nich byla v parčíku u jedné řeky myslím, že je to někde na kraji města a je tam altánek, který má ozdobený různými květy. A ta další... Bylo to v jedné opuštěné budově, která mívala krásnou zahradu, ale teď tam nic není. Co vím, tak to tam je dost zchátralý. Ta budova je famózní, ale podle toho plánu mu jde jen o tu obrovskou zahradu. Ale ta je v katastrofálním stavu. ,, Už můžeš," ozve se za mnou. Leknutím sebou škubnu a otočím se k němu čelem. On má, ale přes hlavu ručník a suší si vlasy. Pas mu zvýrazňují jen kalhoty, které si chce vzít na sebe. Jeho vypracovaná hruď mi vyrážela dech. Kapičky mu stékají po tetování motýla až za rozepnuté kalhoty. Hlasitě polknu a sleduju jak si sundává ručník. Nikdy jsem ho takhle neviděl. Je nádherný! Proč se obléká tak strašně?!

Bože ty jeho krásné kudrlinky mi vyrážejí dech.

Přisedne si ke mě a přikloní se tak, že cítím jeho sprchový gel. ,, Co si o tom myslíš?" zeptá se rozklepaně. Jeho paže je obtočená kolem opěrky židle a já cítím jak se jeho pokožka dotýká té mojí.

Odkašlu si a znovu se pokusím zaměřit na ty plány. Prst hned zabodnu do jedné, která mi samotným nápadem vyráží dech. ,, Tuhle svatbu mi jednou vystrojíš! A to je rozkaz Harolde!" zasmějeme se spolu, ale jemu to dlouho nevydrží. Chci ho obejmout, ale on se zvedne a začne si upravovat vlasy zase na ulízaného debílka! ,, Co to děláš se svými vlasy?!" zvednu se a vyrvu mu gel z ruky.

Nechápavě se na mě podívá. ,, Upravuju si květák," oznámí mi a snaží se získat zpět gel, ale já ho schovám za zády a úspěšně se mu vyhýbám. ,, Louisi vrať mi ho. Jdu zařídit babiččin pohřeb," vzlykne. Zarazím se a nechám, aby si vzal svůj gel. Vezme si ho a se skloněnou hlavou si hraje s víčkem. Hlasitě si povzdechne jakoby se měl každou chvíli znovu rozbrečet. Otočí se ke mě zády a já si v klidu můžu prohlédnou i jeho tělo zezadu. Nevědomky si skousnu spodní ret a chytím se židle. Je tak krásný a já mu jako ten největší tupec říkám, že je zrůda. A co to dělám?! Mám přítele! Nemám nad ním takhle slintat! A stejně to dělám. ,, Měl by jsi jít domů," zašeptá najednou a mě to vytrhne z představy jak bych ho pomalu zbavoval těch příšerných kalhot a hladil jeho dokonalé tělo.

Zmateně se k němu postavím a snažím se to vstřebat. Zase mě od sebe odstrkuje jako v dětství. ,, Harry nenechám tě teď samotného," pohladím ho po nahých zádech, načež mnou projede elekrická vlna. ,, Hele nehledě na to co mezi sebou máme tak tě mám rád. A nechci tě teď nechat samotného. Ani ty jsi mě nenechal samotného, když mi zemřeli rodiče. Nebo se pletu?" zeptám se s jistou odpovědí. Jen zakroutí hlavou a posadí se na postel. Stále si hraje s gelem.

Kleknu si před něj a dlaně položím na jeho stehna. ,, Víš. Šikanoval jsem tě, protože jsem se k tobě nechtěl moc přibližovat. Rodiče mě..." nedořekl to. Sakra konečně jsem mohl zjisti co se jim stalo.

Nedočkavě mu stisknu stehno a přiblížím se. ,, Co se jim stalo?" zašeptám, aby mě slyšel.

Znovu se nadechne a z pod kudrlinek vidím jak padá slzička. Trhaně se nadechne a prudce se postaví. ,, Nic se jim nestalo. Musím jít," odhodí gel na postel a přes hlavu si přetáhne tričko. Ladí to s těmi kalhoty co má na sobě. Nejsou to ty jeho typické dědečkovské jaké nosí do práce. Jsou to obyčejné džíny. Trochu volnější, ale vidím je na něm prvně.

Znovu se posadím na židli u stolu. ,, Odvezu tě tam," oznámím mu a do ruky si rovnou vezmu sako. ,, Hele mám otázku," nedá mi to. Zmateně se na mě se slaným odleskem v očích podívá. ,, Proč nechodíš takhle i do práce?" zachechtám se.

Zmateně se na sebe podívá a pohled ukotví zase na mě. ,, Jak jako?" zašeptá nakřáple.

Rukama hodím k němu a nechám je volně plesknout o moje stehna. ,, Takhle. Ty kalhoty jsem snad na tobě ještě v životě neviděl. No trička taky nenosíš a ty vlasy ti takhle moc sluší. Nevidím důvod proč ze sebe děláš toho kluka s ulízanýma vlasama. Upřímně, do tohodle kluka," hodím rukama k němu. ,, by se zamilovala kde jaká holka, ale taky kdejaký chlap," pousměju se nad tou ironií, protože já k němu něco cítím a to vypadá tak jak jsem ho do nedávna znal. Směšný je, že jen díky tomu co mezi námi je z dětství jsem s klukem, kterého mám rád, ale láska se tomu říkat nedá. O holky zájem nemám takže co je vlastně východisko?

Už jsme stáli před autem, když se ozvalo vyzvánění mého mobilu. Omluvně se na něj podívám, ale on to jen odmávne rukou a rozhlédne se kolem. ,,Co děláš s tím otřesným klukem před domem?!" ozve se z telefonu jen co to zvednu. Rozhlédnu se kolem a snažím se najít mojí žárlivou polovičku. Na druhé straně pod stromy stojí nějaká postava podobná jemu s telefonem v ruce.

Zakroutím nad ním hlavou, protože tohle je lehce přehnaný. Sám moc dobře ví, že bych s Harrym nikdy nic mít nemohl už jen pro to, že ho jistou částí sebe nenávidím! ,, Jimi nebuď přehnaně žárlivý a nesleduj mě. Nikdy bych tě nepodvedl," řeknu mu do telefonu a periferně zahlédnu jak sebou Hazz lehce cukne. Snad mu není špatně. Zase se podívám k tomu stromu, ale on se k nám přibližuje. Má pěkně nakvašenej výraz, ale vždyť o nic nejde.

Projde kolem Harryho, kterýho asi nepoznal, protože se na něj se zájmem podíval, ale s otočeným pohledem ke mě, nabral rudou barvu. ,, Ahoj Jimi," zašeptá Harry a on se zarazí. Harolde opravdu mi teď nepomáháš!

Zaraženě se na něj podívá a zkoumá ho jako pod mikroskopem. Zakroutím na něj hlavu, aby nic dalšího neříkal. ,, Děláš si prdel?! Stylesi ty jsi šel na plastiku?" zasměje se a mě je ho opravdu líto, ale teď pro něj nemůžu nic udělat. Sám jsem v pěkný kaši.

Harry se jen zasměje a změří si Jimiho pohledem. ,, Nejsem Harry idiote! Ten by se ti tady dneska zhroutil. Jmenuju se Samuel, ale říkej mi Sam. Je fajn poznat svojí noční můru ne?" zachechtá se, ale já vidím v jeho očích tu bolest. Jimi se ke mě přitiskne a dál sleduje Harryho. Ten se na mě podívá a pousměje se. ,, Díky, že jsi mi pomohl pohlídat Harryho. Určitě ti bude vděčnej," řekne s upřímným výrazem a potom se rozejde pryč. Nechápu. Prostě to nepobírám. Tohle byl naprosto někdo jinej. Dokonce ani jeho chůze není stejná. Jestli je pravda, že v každým z nás je něco dobrého a trochu i toho zlého. Tak potom tohle byla ta horší část Harolda Edwarda Stylese.