Black and white swan

Dvacátý první díl

Ahoj. Jojo jsem tu zas. Nevim co si o téhle povídce myslet jinýho než, že je hodně špatná! :D No ale to je jiná kapitola takže tady to je. Omlouvám se za chyby a za to, že to je tak zlý.. 

Luciqa.. :*

Celou cestu z nemocnice bylo ticho. Ani jeden z nás se neodvážil promluvit. Ani nevím jestli to všechno bylo o odvaze a nebo spíš o tom, že jedený z nás neměl sílu říct to co nás trápilo. Musel jsem se hodně soustředit, abych se neztratil v myšlenkách na Harryho a na to jak si asi vede při výpovědi, a nevyboural nás.

Oddech jsem si jenom co jsem konečně zastavil před mým domem. ,, Vystupuj už jsme tady," houknu k Zaynovi, který je naprosto mimo.

Počkám na něj než přejde ke mě u branky. Oba se zadíváme na dům, ve kterém žil Harry s jeho babičkou. ,, Musel jí milovat. Musel milovat ten život," zašeptá zlomeně.

Hned mu na to celé zakroutím hlavou. ,, Vlastně nikdy nebyl úplně šťastný," prohodím k němu. Celé tohle téma je naprosto bez citů. Jakoby jsme jen konstatovali fakta.
Zavedu ho k hlavním dveřím, které se prudce otevřou a nás málem srazí nějaký chlap. Popravdě nemám tušení co to je za člověka, ale když se otočím na vystrašeného Jimmiho s rudými tvářemi vyjde ze mě překvapený výdech.

,, Tak to s ním jsi chtěl zapomenout na Harryho?" zachechtá se hned vedle mě Zayn. Moje koutky se taky vyhoupnou a pomalu mu na to kývnu. ,, Vypadá to, že i on zapomíná na tebe s někým jiným. Asi pochytil tvé zvyky Louisi!" poplácá mě po rameni a zády se opře o zeď domu. Za mikinu ho vtáhnu dovnitř a pustím ho.

Znovu se opře o zeď s naprosto pobaveným výrazem a pohledem těká z jednoho na druhého. ,, Tak jak dlouho to trvá?" vypadne ze mě první co mi přijde na mysl.

,, Ehm... rok? Řekl bych," zakousne se do rtu, ale to se Zayn tiše zasměje. Je to jako takový krátký výbuch smíchu, který rychle udusí. Oba si ho prohlédneme, když si založí ruce na prsou a tvář mu rozjasní trvající úsměv. ,, Kdo je tohle?"

Nevěřícně si ho prohlédnu, ale z nějakého důvodu se nezlobím. ,, Zay. Harryho kamarád."

,, Jsem Zayn!" prohodí k Jimmimu a na mě krátce zavrčí. Chová se jako divoký zvíře.

,, Harry? Co je s Harrym?" zeptá se překvapivě starostlivým tónem. Oba na něj civíme s překvapením.

Zayn se rychle otočí ke mě a prst zabodne do mého, teď už bývalého, přítele. ,, Neříkal jsi něco o tom, že Harryho nemusí?" zakroutí nechápavě hlavou.

Kladně kývnu, ale odmávnu to jenom rukou. ,, Našli si ho. Je teď v nemocnici," oznámím mu už smutněji.

,, Bude v pořádku?" zeptá se s opravdovou starostí v hlase. Vůbec netuším kde se to v něm bere. 

Pořád mám pocit jako by tohle všechno byla jenom přetvářka, ale jeho výraz byl opravdu starostlivý. Stejný pocit jsem měl pokaždé, když jsem viděl Dessmonda s Harrym spolu. ,, Bude až chytnou ty zmetky co mu to udělali," vezme to za mě Zayn a pevně stiskne čelist.

Jimmiho to nemálo překvapí a jen kývne. Asi stejně jako já neví co by na to měl říct. ,, Fajn. Hele Zayn tady zůstane pár nocí. Mohl by jsi prosím připravit ještě jeden pokoj pro hosty a my se zatím společně postaráme o večeři?" zvednu párkrát obočí k Zaynovi, který jen kývne.

Vzujeme se a dojdeme do kuchyně zatím co Jimmi vyběhne hned schody do patra. ,, Hezký dům, mimochodem," houkne za mnou. S úsměvem kývnu a otočím se k němu čelem.