Black and white swan

Konec

Ahoj. Stihla jsem to a je tu konečná kapitola! :D  Nevím jestli v nejblizší době začnu psát nebo přepisovat to Andělské pouto, ale budu se snažit. Popravdě mám teď rozbitý počítač. Takže jsem i tuhle povídku musela dopsat dřív. Měla jsem v plánu asi tak ještě cca 2-3 kapitoly, ale nějak to nevyšlo. Myslím, že pokud se mi povede pořídit si novej noťas v nejblizší době tak se pustím do přepisu a opravy Andělského pouta. Je ale možný, že to bude až za několik měsíců. 
V každým případě vám všem moc chci poděkovat za to, že jste tuhle povídku četli a prošli si tím se mnou. Vaše komentáře a hvězdičky mi vždycky zvedly náladu a byla jsem nehorázně ráda, že se to aspoň trošku líbilo. Jen doufám, že poslední kapitolka pro vás není zklamáním. Je pravděpodobný, že je tam kupa chyb za což se omlouvám a nejspíš to je naprosto hrozný, ale  je to dooooooost dlouhý.. :D Rozepsala bych to na dvě časti, ale kdo ví jestli by se mi ten noťas ještě spustil. :D V každým případě mi klidně napište kritiku. Budu ráda, když mi řeknete co se vám libí a naopak nelíbí... :)
Ještě jednou vám všem moc děkuju a doufám, že se ještě potkáme snad u další povídky. Mějte se krásně, doufám, že vám vyjdou všechny vaše sny a bojujte za to co si přejete .. :*
Tak jo loučím se s vámi a zase někdy... A hoj..:)
S láskou Luciqa.. :*****

Sotva jsme k nim došli vrhl se do kuchyně. Až teď mi došlo, že jsem ho poprvé v životě viděl jak vaří. Hrozně mu to v kuchyni slušelo. Ash se válel ještě v posteli takže jen co dovařil běžel ho probrat.

Sotva se dopotácel ke stolu, kde se svalil jako pytel brambor. Bylo to dobré, ale ne pro všechny. Ash se v tom hnípal a nechtěl sníst víc než bylo nutný. Popravdě si dal jen pár lžic, u kterých se tvářil jako by jedl kdo ví co. ,, Louisi netlem se!" okřikne ho, když se začne vedle něj klepat smíchy.

Tak dlouho jsem ho neviděl s tak upřímným, radostným a ulovněným úsměvem, který mu hraje teď na tváři. Všechno jsem zkazil. Kvůli mě si prošel peklem, ale stejně jsme spolu. Jestli se někdy rozejdeme tak aspoň budu vědět, že jsme zkusili všechno. Ale stejně mě tak nějak hlodá fakt, že jsem mohl být už dávno zasnoubený s tím nejlepším mužem, kterého jsem kdy poznal. Nikdo se mu už nevyrovnaná. Nikdo se mu nepřiblíží, protože ten pocit, který mám, když jsem s ním je nepopsatelný. Hodně lidí se modlí za ty pravé lásky, ale já myslím, že jsem ho opravdu potkal. ,, Harry?" dloubne do mě Ash. Zmateně se na ně podívám a zvednu obočí. ,, Na co jsi myslel?" zeptá se znovu. Loui se jenom slabě usmívá a rukou si podpírá hlavu.

Nemůžu jim říct, že jsem myslel na to, že bych si přál, abych ho mohl klidně požádat o ruku, a aby byl už jednou pro vždy jen můj. Stydlivě se usměju. ,, Eh, o ničem jen mě napadlo, že byste se mohli přestěhovat k nám. Ten dům je velikej a opravdu bysme byli rádi, kdyby jste tam byli. Mít vás tam by bylo skvělí," pousměju se, ale vím, že je to předem zamítnuté.

Ash se váhavě podíval na Louise, kterému zmizel úsměv a pohled sklonil dolů. ,, Proč vám tak záleží na tom mít nás tam?" vydechne Ash a vrátí se zase ke mě. Něco se děje. Nechápu proč se Louis takhle chová a popravdě ani tuhle idiotskou otázku. Proč je tam asi chceme?

Naprosto ignoruju Ashe zírám na Louiho. Co mu je? ,, Popravdě se nám stýská. Mě osobně po tobě," zašeptám k brunetkovi, který se ne a ne na mě podívat.

,, Louisi notak," zašeptá i Ash jeho směrem, ale on je jako hluchý.

Jen chvíli je ticho dokud se nezvedne a oba si nesjede odtažitým pohledem. ,, Harry já slibuju, že se ti ozvu jen mě teď nech na moment s Ashem. Uvidíme se zítra jo?" zeptá se s nuceným úsměvem. V životě se na mě takhle nesmál. Tak moc bych si přál vědět o co jde.