Black and white swan

Šestnáctý díl

Ahojte.. Jako u povídky Andělské Pouto přidávám i semka nový díl a chci se vám moc omluvit. Jak jsem se už zmiňovala doktoři neví co mi je a tak nevím na jak dlouho to ještě bude, ale chci se zatím soustředit na jeden příběh. Je to hrozně náročné psát dva příběhy a vím sama moc dobře, že za nic nestály. Takže to chci lehce zkusit vyladit. Snad pokud to není jenom ti, že mi to prostě nejde, se to brzo zlepší.. :D V každým případě vám oznamuju, že se tenhle příběh POZASTAVUJE!! na dobu neurčitou. Pravděpodobně se k týhle povídce vrátím až dopíšu Pouto.. Děkuju vám co to ještě čtete a moc se omlouvám i co se týče chyb... Dneska zveřejňuju poslední díl než dopíšu první příběh.. Majte sa..

Luciqa.. :*

Pohled Harryho:

S Vickem jsem to vzali obklikou, aby jsme nikoho nepotkali. Rychle jsme naskočili do auta a aniž bychom jim něco vysvětlili pomalu jsme vyjeli. ,, Kdo to byl?" zeptám se po chvilce ticha. Zadívám se mu do soustředěné tváře a čekám jestli mi něco řekne, ale on jen pokrčí rameny. ,, Jsi si jistej, že bylo nutný odcházet?" zeptám se už podrážděně.

Smutně si mě prohlédne a pomalu kývne. ,, Co se to zase děje?" vybafne najednou Peter. Oba si vyměníme pohledy a já se k nim trochu natočím. ,, Do čeho jsi se to zase dostal Harry!" zatne čelist a nespustí ze mě pohled.

,, Do toho ti nic není, chlapče," řekne naprosto klidně Vic. Hodím po něm děkovný pohled a snažím se uklidnit. ,, Odvezeme vás na ten smuteční oběd a pak to s Harrym nějak vyřešíme. O nic nejde," pousměje se na ně do zpětného zrcátka. Natáhnu se k Peterovi a pevně mu stisknu ruku, protože vím, že nám nic z toho nevěří.

,, Bude to v pohodě," zašeptám k němu. Palcem mu přejíždím po hřebu ruky a sleduju jak si nervózně hryže ret dokud lehce nekývne.

Stiskne mi ruku a přikloní se, aby mě políbil. Je to jen taková dětská pusa na rty. ,, Kdyby se něco dělo víš, že za mnou můžeš přijít,viď?" Zeptá se smutně. S úsměvem kývnu a posadím se zase normálně.

V autě už dál vládlo jenom ticho. Ruku jsem měl celou cestu zkroucenou dozadu a držel se Petera. Kdyby jsem k němu cítil něco víc než jenom bratrskou lásku byl bych ten nejšťastnější člověk na planetě. On si opravdu zaslouží toho nejlepšího chlapa pod sluncem. Pomalu jim zastavíme u Grace a rozloučíme se. Když chceme zase odjet tak nám na okýnko někdo zaťuká. Skoro jsme vyletěli z kůže, když tam stála žena. Vyděšeně se podívám na Vicka, který nechá stáhnout u mě okýnko. ,, Dobrý den. Hledáme Harryho Stylese. Jsem jeho sestra. Dva muži nám řekli, že jede v tomhle autě. Můžeme se zeptat kde je?" vřele se usměje a oba si nás sjede pohledem.

Už jsem chtěl začít něco koktat, když se toho ujal Vic. ,, Dobrý. Nikdy o svojí rodině nemluvil. Těší nás. Jsem Vic a tohle je Sam," ukáže na mě a volnou rukou mě poplácá po rameni. Podám jí automaticky ruku a lehce se usměju. ,, Omluvte ho, že nemluví. Je hluchoněmí. Harryho jsme před nevím kolika minutama vyhodili kousek odtud. Říkal, že se chce projít a neví jestli se tady staví. Upřímnou soustrast," kývne k ní a já zahlídnu jak se k nám blíží další partička kluků. Tolik bych se s nimi chtěl obejmout a přivítat, ale pořád jsem na ně naštvaný a chtějí, abych odešel s nima. Nechali mě tolik let žít bez nich a teď jsou tady z ničeho nic.

Hned za ní se objeví první Liam s Niallem. Když, ale vidím Zayna. Moje srdce vynechalo několik úderů. Vic si se všemi podá ruce a já jim jen zamávám. ,, Musí vám být líto tak skvělé babičky," zaslechnu ještě Vicka než zahlédnu přijíždět auto. ,, Je mi líto, že jsme vám moc nepomohli, ale už musíme jet. Musíme k lékaři na prohlídku a pak pro nějaké léky. Snad se ještě někdy uvidíme," mávne na ně a už jedeme pryč.