Black and white swan

Třicátý čtvrtý díl

Ahoj. Omlouvám se, že to zase tak trvalo a taky za chyby. Tenhle díl je o ničem. Je dlouhej, a stojí za nic. Tak mi došlo, že do teď bylo všechno o Harrym tak mě napadlo, že je čas i na Louise.  :D No snad se aspoň trochu bude líbit ta moje slátaninka... :D
Luciqa.. :*

Ještě nám chvíli trvalo domluvit se na detailech, ale byl jsem rád. Pomůže to dětem a pokud to půjde podle plánu tak bych měl být schopný přidat ne malou část na léčebný výlohy některých z nich. ,, Louisi vnímáš?" zašeptá vedle mě ten chrapláček, který miluju. Vylekaně se mu zadívám do očí až skočím pohledem na ty dva. Prostě žádný oční kontakt.

,, Pardon," omluvím se hned a zkřivím pusu. ,, Jen jsem se zamyslel. Říkali jste něco?" Oba se na sebe divně zaculí až se zamračím.

Nelíbí se mi, když po sobě hážou tyhle pohledy. Nikdy to neznamená nic dobrýho! ,, Jen jsme ti děkovali za tu nabídku. Jsem fakt ráda, že tam budou děti," uculí se a líbne mě na líčko. Zmateně si oba prohlédnu, když si sbírají věci. ,, My se uvidíme až dorazíš a my..." ukáže prstem na mojí osobu. ,, Budeme v kontaktu. Jo ty a Ash jste v sobotu zvaní na večeři k nám. Niall se Zaynem vaří takže radim najíst se předem," zachechtá se. Vlastně nestačím říct jediný slovo. Jen jim zamávám a jsou pryč.

Zmateně se ohlédnu na Hazzu, který se na mě divně culí. Co je to s nima dneska?! ,, Děje se něco? Jdeš někam, že jsi nešel s nima?" řeknu polohlasem. Divím se, že jsem to vůbec dokázal říct.

Zmateně nadzvedne obočí než se skousnutým rtem zakroutí hlavou a mě se popravdě uleví. Nevím co bych dělal, kdyby kývl. Věřím, že bych se rozbrečel a prosil ho ať se ke mě vrátí. Jo já vím. Jak ubohý. ,, Myslel jsem, že bych s tebou probral ještě pár věcí k tý svatbě, ale pokud tě zdržuju a musíš někde být tak půjdu," taky začne sbírat svoje věci. Bez delšího přemýšlení ho chytím za ruku a cítím jak sebou lehce cukne.

Ruku dám zase rychle pryč a nervózně si odkašlu. ,, Nemusíš chodit. Nikam se nechystám jen mi to nedošlo. Co chceš probrat?" Nervózně se podrbu na zátylku a vezmu si svoje poznámky. Je to tak divný. Jsem nervózní jako školačka a ruce se mi potí tak, že v nich sotva udržím pero. ,, Chceš něco k pití?" zeptám se tak rychle, když chce začít mluvit, ale já od něj potřebuju chvíli odstup. Stačí jenom to, že se na mě dívá s tím milým pohledem a já šílím. Sedí vedle mě celou věčnost. Jen pár centimetrů doslova a nesmím se ho dotknout. Dojdu k lince a naliju si whisky. Zády k němu ji vypiju a naliju si hned druhou, kterou chci taky vypít až mě zastaví jeho ruka, která mi drží skleničku dál od těla. Pustím skleničku a zadkem se opřu do linky. S vráskou na čele chvíli sleduje obsah než se mi podívá do očí, ale já zase cuknu. Prostě nevydržím ty pohledy, když mi pokaždý dojde o co přicházím. ,, Myslel jsem, že jsi se rozhodl, že už nikdy nebudeš pít," zašeptá a sám obsah vypije.

Přesně tohle jsem si přál. Dostat kázání od něj. ,, Dám si jenom někdy. Nepiju pořád a rozhodně nemám v plánu se..." stydlivě sklopím hlavu. Jak to mám nazvat. Tak moc se za to stydím a vím, že je to mrzí, ale prostě jsem to chtěl zapít. Zničit ten bodavej pocit na hrudi, kterej mi pořád připomínal jaká nicka ve skutečnosti jsem. ,, Nehodlám to zase přehnat," dodám už trochu jistě a konečně se mu zpříma zadívám do očí.

Zase tam vidím jenom lítost a smutek. Jak se mu mám dívat do očí, když si mě prohlíží takhle?

Pomalu kývne než položí skleničku k mýmu boku. ,, Já vím, že to nechceš slyšet." Hlasitě polknu a přitisknu se víc na linku. Je tak blízko. ,, Všechno co jsem ti v kanceláři řekl byla lež. Blbost na kterou doplácíme oba. A je mi líto, že jsem tě dohnal k tomu, že jsi si ublížil. Jen mě bolí vidět tě s alkoholem. A nezabráním tomu, abych se o tebe nebál, protože mi na tobě bude vždycky záležet ať se stane cokoli," zašeptá nakonec. Ruce má opřené vedle mých boků, ale pořád mezi náma nechává prostor. A přesto mám pocit, že se tady nedá dýchat.