Sad girl

4.

Když jsem se ráno probudila, vůbec se mi nechtělo do školy, komu taky jo na mím místě. No nic, vstala jsem, udělala si ranní hygienu. Když jsem přišla ke skříni s oblečením tak někdo zaťukal na dveře mýho pokoje, byla to mamka že mi udělala lívance k snídani, ona ví, že lívance miluju hlavně s ovocem to mi vykouzlilo úsměv na tváři. Rychle jsem se nalíčila, rozčesala jsem si vlasy, udělala jsem si drdol a vzala si rychlý, jednoduchý outfit.

Rychle jsem si naházela do tašky věci do školy a běžela ze schodů dolů do kuchyně.
Se divím že jsem nespadla tou rychlostí. Když jsem přiběhla do kuchyně tak už jsem měla na stole porci lívanců s ovocem, miluju. Mamka se na mě usmívala jak to úplně hltám. Poděkovala jsem mamce, že to bylo výborný a hned jsem vyrazila do školy. Když jsem přišla ke škole všichni na mě divně koukali, bylo mi to divný, ale nějak jsem to neřešila a rychlím krokem jsem došla do třídy, všichni se na mě tak znechuceně dívali a smáli se. Neřešila jsem to a sedla si do lavice a čekala jsem na Kubu až si přisedne ke mě a nějak si o včerejšku promluvíme, protože on mi ani pak nezavolal. Když Kuba vešel do třídy tak se na mě jen kouknul a šel ke klukům kde byla i Melisa a Lucka. Celý den ve škole si mě nevšímal i holky, s kterými se normálně bavím tak si mě nevšímali. Když už jsem byla na odchodu ze školy tak mě zastavil Kuba jen mi řekl ať se kouknu na snap Lucky a šel. Hned jsem se na snap koukla a byla jsem tam já, když jsem byla tak v 5. třídě, když jsem ještě byla silná a byla jsem tam jen ve spodním prádle, bylo to focený v šatně asi když jsme měli tělocvik. Hned jsem běžela domů se slzama v očích. Hned jak jsem vlítla domů jsem běžela do pokoje, flákla jsem sebou do postele a snažila jsem to pobrat. Nechápu proč mi to dělají, už nemůžu ani vylist z domu aby na mě nikdo hnusně nekoukal. Vždy jsem byla taková ta populárnější ve škole a teď? Jsem nic. Musím začít od znova. Budu zase jak nová holka, musím se změnit a hlavně se stát sebevědomějším člověkem a nemůžu si to od ní nechat líbit.
Když už byl podvečer tak jsem se rozhodla se jít projít. Na sebe jsem si vzala obyč outfit a mohla vyrazit.

Šla jsem směrem do lesa. Miluju na podzimu jak celý město je najednou barevný a krásný.

Když už jsem byla v lese tak jsem najednou slyšela nějaký kroky, celkem už bylo chladno a stmívalo se, celkem jsem se bála, ale šla jsem dál. Když už jsem byla na konci cesty tak jsem se chtěla otočit, ale někdo stál za mnou. Byl to kluk, celkem hezký, vysoký postavy, světle hnědé vlasy a ty nejkrásnější modrý oči. Nic jsem neříkala jen na něj koukala jak na zjevení. Najednou promluvil..

Kluk: Ahoj, nechtěl jsme tě vyděsit.
Já: Emm, ahoj. Ne vpohodě, nevyděsil si mě.
Kluk: Tak to jsem rád. Jmenuju se Dan a ty?
Já: Nikola
Dan: Hezký jméno. Kam máš namířeno?
Já: Nikam jen jsem se chtěla projít a pročistit si hlavu, ty?
Dan: Taky, můžu jít stebou. Nebude ti to vadit?
Já: Vůbec ne, ale už půjdu zpátky směrem do města, tady cesta končí..
Dan: Dobře půjdu stebou.
Hned jsme vyšli. Po chvilce mlčení jsem to hrobové ticho prolomila otázkou...
Já: Hele a ty si tu nový nebo... já tě tu totiž až do teď nikdy neviděla a tebe bych si určitě pamatovala.
Dan: Ano, jsem tu nový. Včera jsme se přistěhovali, proto jsem tady v lese a ne někde ve městě, nikoho tu neznám a hlavně já se rád procházím, pročistit si hlavu.
Já: To jsme dva.
Dan: A proč myslíš, že by sis zrovna mě pamatovala?
Já: Noo.. protože tak hezkýho a milýho kluka by si pamatoval každý.
Dan: Aha, tak to děkuju za lichotku.
Já: Za pravdu se neděkuje.
V tu chvíli co jsem to dotekla jsme došly až ke mě domů.
Já: No tak tady bydlím. Děkuju za doprovod a zítra ve škole. Budeš zítra snad už ve škole ne?
Dan: Samozřejmě. Zítra, budu čekat na tebe před školou. Tak pa.
Já: Dobře, ahoj.

Když jsem byla už doma tak byl večer. Udělala jsem si vanu s pořádnou porcí pěny a pak jsem šla spát.