Najednu stranu je šťastná na druhou smutná a nešťastná.
Věřila svým kamarádům, ale ty ji ji sklamali.
Kamarádi ji ničí život...
Jmenuji se Nikola Vítová...
Ráno jsem se probudila sama od sebe. Šla jsem do koupelny. Jako každý ráno jsem si udělala svojí ranní rutinu. Na sebe jsem si vzala toto
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vlasy jsem si zapletla do copu, make-up jsem nijak neřešila jen si rty přetřela růžovou rtěnkou. Dneska jsem nijak snídani neřešila a šla rovnou do školy. ... Když jsem přišla před školu, uviděla jsem jak Dan se hádá s Kubou před školou. Běžela jsem k nim... Já: Kluci, přestaňte a řekněte mi co se děje! Dan i Kuba: Nic! Kuba: Jen si něco vyříkáváme.. Niki: Fajn, tak toho vyříkávání už nechte a pojďte do školy. Oba šli vedle mě z obou stran, ve škole jsme se rozdělí, protože jsme měli angličtinu a ta je rozdělená na dvě skupiny, Dan je semnou ve skupině a Kuba v tý druhý. S Kubou jsme se rozloučili a s Danem jsme šli do třídy.. Já: Dane, řekni mi pravdu, co jste řešili s Kubou? No spíš ste se hádali než něco řešili.. Dan: Já o tom nechci mluvit. Já: Dělej, mluv! Dan: Fajn, hádali jsme se kvůli tobě.. Já: A to jako proč? Dan: Na to ti už nemusím odpovědět, chtěla si vědět o čem jsme se bavili a né kvůli čemu... Já: No a? Je to kvůli mě tak to chci vědět! Dan: Tak to máš smůlu, protože já ti to říkat nebudu. Já: Fajn. ... Po hodině jsem jen řekla Danovi, že pojedu s Kubou do Hradce, tak ať semnou nepočítá. On mi na to ani neodpověděl a odešel. Ano mrzelo mě jak se chová, ale když mi nechce ani nic říct tak já ho nebudu řešit.. ... Po škole jsem šla za Kubou Já: Čuuus, hele jedeš semnou dneska do Hradce, bude se tam dneska otevírat Starbucks! Kuba: Supeeer. Už se těším. Tak kde se sejdeme a kdy? Já: Napíšu ti. Pojedeme podle vlaku, teď jdu ještě domů tak pa! Kuba: Dobře napiš. Ahoj.
Cestou domů jsem ještě na mobilu vyhledala kdy nám jede vlak, jede nám v 15:09. Kubovi jsem napsala sms Já: Tak vlak nám jede v 15:09, takže na nádraží ve 14:50!♥ ....
Když jsem přišla domů, Kuba mi odepsal na zprávu Kuba: Super, budu tam.
Měla jsem ještě 2 hodiny čas, takže dost času. Udělala jsem si do hrníčku z Londýna kafe a pustila jsem si seriál Útěk z vězení, miluju ten seriál. Když seriál zkončil tak jsem se šla pomalu chystat. Vlasy jsem si rozpustila, na sebe jsem si vzala teplejší outfit, protože dneska venku není moc teplo..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem i v kabelce měla všechno potřebný tak jsem mohla vyrazit. Doma nikdo nebyl tak jsem napsala mamce vzkaz: Mami, jela jsem do Hradce do 9 hodin večer budu doma. Posílám pusu. Zamkla jsem vchodový dveře a mohla vyrazit na nádraží. ... Dorazila jsem na nádraží o 3 minutky dýl, ale to nějak nevadilo. Kuba: Ahoj. Já: Ahojky. Obejmuli jsme se a vyrazili na nástupiště, po 10 minutách nám přijel vlak. Nasedli jsme do něj, cestou jsme si povídali o všem možném. Když jsme dorazili do Hradce, nasedli jsme na MHD č. 2, který nás zaveze přímo před Futurum. Chvíli jsme ve Futurum to hledali, ale hned ve 2. patře jsme viděli obrovskou frontu ke Starbucks. Postavili jsme se do fronty, mezi tím nám vždy donesli něco na ochutnávku, bylo to super, protože nám to aspoň rychleji uteklo. Když se na nás konečně dostala řada, tak jsme si objednali kafe. Sedli jsme si ke stolu, plus jsme si vzali i malinký muffiny, které byly zadarmo a nabízeli nám je.
Po vypití a snědení jsme vyrazili se kouknout do obchodů, prolezli jsme celé Futurum, nakonec jsme se šli najíst rychle do McDonald's. Už bylo 19:36, nějak rychle to uteklo. Vyrazili jsme tedy na MHD č. 1, které nás odveze zase před hlavní vlakové nádraží. Vlak nám jel až za 16 minut. Sedli jsme si na lavičku a povídali jsme si zase o všem možným. Zase jsem si vzpomněla na dnešní ráno, proto jsem se ho musela zeptat... Já: Kubo, můžu se tě na něco zeptat? Kuba: Samozřejmě, ptej se. Já: Hele kvůli čemu ste se ráno s Danem chytli? Kuba: On ti to neřekl? Já: Jen mi řekl, že to bylo kvůli mě, ale důvod jsem z něho nedostala, proto se ptám tebe. Kuba: Aha. Já: Takže? Kuba: No prostě zkráceně.. On Dan strašně žárlí a když se jen zmíním o tobě hned se rozčílí, jestli spolu chodíte tak já to nějak pochopím, ale tím pádem nechápu proč si tady teď semnou a né sním.. Já: Aha, já nechci aby ste se kvůli mě hádali. Ne, nechodíme spolu, o tom by si věděl. Zkusím sním promluvit, ale on je takový paličák, že si to ani nevyslechne.. Kuba: On je spíš velký žárlivec. Jako já se mu nedivím že žárlí, ale nemusí až tak. Já: Co??! Kuba: No jako semnou seš víc než sním, jseš hezká a já taky, takže bychom mohli být spolu, i když ta představa.. Dostal záchvat smíchu a já se hned přidala, my a chodit spolu? Ani náhodou to by bylo jak s bráchou.. Já: Jonoo, celkem vtipný. Ale nedá se nic dělat, musí to nějak Dan pobrat, že my dva nikdy spolu chodit nebudeme a konečně by mohl přestat tak žárlit, užárlivec jeden. Kuba: Přesně tak a teď pojď ať nám neujede vlak. ... Přišla jsem domů celá vyčerpaná, musím si s Danem zítra vážně promluvit, protože to takhle nejde.. Dala jsem si sprchu, odlíčila jsem se, převlíkla jsem se do pyžama a hned jsem skočila do postele. Postel je ta nejlepší věc na světě, miluju jí! Po chvíli přemýšlení jsem usla únavou.
